Jsem znám tím, že příliš valné mínění o současné české politické garnituře nemám. Tedy až na velmi sporadické výjimky. Avšak že mezi nimi je značná část totálních lidských trotlů a duševních omezenců, to mě hodně překvapilo.
Toto nemilé poznání je o to strašnější, že jsem k němu dospěl téměř bezprostředně poté, co zemřel jeden z největších a celosvětově nejznámější českých nepolitiků posledních přibližně šedesáti let. Karel Gott.
Bývávalo dobrým zvykem, že ať zemřel kdokoliv, minimálně do jeho pohřbení šlo všechno stranou a byl dán prostor k tomu, aby se ti, kdož to chtěli, mohli se zesnulým důstojně a lidsky rozloučit. Bývávalo zvykem, že nikdo veřejně neventiloval to, co si myslí například o organizaci pohřbu, jaký má názor na zesnulého, nikdo se veřejně životem mrtvého nepropíral a podobně. Pokud se vzpomínalo, tak jen na to hezké. V duchu nepsaného pravidla: O mrtvých jen v dobrém.
My však máme v České republice Miroslava Kalouska, Tomáše Halíka, bývalou poslankyni Kateřinu Dostálovou (veřejně posílá své politické odpůrce do pr.ele), Pavla Teličku, Michaela Kocába a mnohé další, kteří se nezdráhali využít smrti Karla Gotta k útokům na premiéra a prezidenta republiky. My však máme také pofidérní partu Milion chvilek pro demokracii a Ondřeje Kudrnu, Robina Suchánka a spol. Milion chvilek pro demokracii, kterou osobně považuji za spodinu české veřejnosti. My však máme rovněž Radkina Honzáka a další různé psychology a politology, kterým není cizí ani v den smrti a krátce po té takového Člověka a Mistra, jakým bezesporu Karel Gott byl, je a navždy zůstane, pošlapat úctu a pokoru k muži, který toho pro tento stát a národ tolik udělal a zneužít této doby ke svému zviditelnění tím, že často až hulvátským způsobem útočí na představitele státu z opačné strany politického spektra. Například proto, že se snaží o to, aby si usurpovali právo posuzovat či nedej bože rozhodovat o tom, zda by Karel Gott měl či neměl mít státní pohřeb a lacině využívají úmrtí nejvýraznější osobnosti české kultury posledních let ke svému zviditelnění.
Vždyť kdo jiný měl přijít s návrhem na uspořádání pohřbu s nejvyššími poctami, než právě předseda Vlády ČR?
Asi je to proto, že oni, kdyby žili tisíc let, nebyli by schopni dosáhnout ani tisícinu toho, čeho za svůj život dosáhl Karel Gott.
Ten hnus, který z jejich ´mozků´ zaplavoval českou kotlinu jen proto, že Karel Gott měl své vlastní a nesluníčkářské názory, že Karel Gott jim ideologicky překážel a nehodil se do ohavností, farizejství a špíny pražských povalečských kaváren, je děsivý, nanejvýš odporný a pro normálního člověka srdcervoucí a krajně bolestivý.
A když se například jakýsi David Eminger v den smrti Karla Gotta nezdráhal pustit do prezidenta Miloše Zemana, který se netají tím, že je zpěvákovým příznivcem, slovy: „…úmrtí Gotta není jedinou tragédií dnešního dne, jelikož Miloš Zeman byl ráno na Pražském hradě živý“, pak opravdu nevím, co si mám o takových lidech myslet.
Vlastně, vím! Z těch lidí mluví zášť, malá, vlastně nepatrná lidská síla, ale o to větší lidská tupost, je z nich cítit závist, frustrace a čiší z nich velká prasárna. Jsou to lidé, kteří propásli jedinečnou příležitost mlčet. To oni se chovají estrádně buransky! Ne ti, kteří se snažili a snaží uspořádat co nejdůstojnější rozloučení s Člověkem Karlem Gottem, kterého prostý lid, na rozdíl od nich, miloval a bude na něj, na rozdíl od nich, s úctou a láskou vzpomínat.
Politici, kněží, psychiatři, psychologové, chvilkaři a další z rodu živočichů z čeledi hominidi typu Kalouska, Halíka…, buďte už zticha!
Z tohoto světa totiž odešla naprosto nepřehlédnutelná a vážená osobnost!
