Od pádu Nečasovy vlády řízené Kalouskem jsem se stále trápil a užíral. Tolik dobrého toho ti dva muži vykonali a dočkali se jen nevděku a posměchu. Zůstali sami jako ten Jakešův kůl v plotě. Celé noci jsem nespal. Kouřil jednu cigaretu za druhou. Chtěl jsem pomoci, ale nevěděl jsem, jak. Říkal jsem si, musíš, Navrátile, musíš. Kdo jiný, než ty? Lájos Bács odpočívá v klidu někde na maďarském hřbitově, po Radžívu M. Sinhovi se slehla zem a „Pepu z Hong Kongu“ nenašel ani Interpol.
Pravda, pan Knobloch straně finančně pomáhá (kapitola Financování ODS – „sponzorské dary“), ale nejde jen o mrzký peníz. Chtělo to i morální podporu. Chtělo to, aby naši modří hoši věděli, že je má někdo rád jako já, že za ně někdo kope a dýchá. Že v tom nejsou sami. Ale současně by nebylo špatné, kdyby to modré straně přineslo i něco ryze materiálního. Bylo to těžké. Jak? Jak? Jak pomoci? Stále jsem na to nemohl přijít.
Až pomohla náhoda, jak už to v životě bývá. V jednom televizním dokumentu jsem spatřil, jak za buldozerem zůstává měsíční krajina. A bylo to! Nápad! V hlavě se mi rozsvítila žárovka jako v komiksu. To je ono. Tedy nemyslím tím přímo ten buldozer, ani tu měsíční krajinu, i když zrovna u ní by se spojitost s ODS našla. Mé úvahy byly složitější. Fascinovaně zírajíc na práci buldozeru evokovalo mi to vzpomínku na jiný buldozer. Ten politický, pilotovaný letcem Tvrdíkem. A od toho byl jen krok k Tvrdíkovu marketingu, který vyhrává volby a krůček k rozhodnutí. Půjdu do reklamy. Ale ne do ledasjaké. Ta reklama musí ODS také vyhrát volby.
Nápad to byl dobrý, ale jinak je to hrozně těžké. ODS již nyní vede skvělou marketingovou kampaň. Verše z billboardů jsou fantastické. Tak úderné a přitom poetické. A moudré. Ani Mácha by to nenapsal lépe… Petře, Martine, Miroslavo… A mohlo být ještě líp, kdyby pan Úlehla nepřešel ke konkurenci. Tak zůstala ODS ochuzena o pravicovou hymnu „metelescu blescu“. Co hymnu! Chorál! Před ním budou křižáci z Evropské unie prchat nejen od Domažlic, ale rovnou z celé České republiky. Takovou sílu to má. Musím se přiznat, že některé říkánky ODS si broukám večer před spaním a potom spokojeně usínám s blaženě pitomým úsměvem na tváři. To je má tajná neřest. Laťka je tedy nasazena pořádně vysoko. Překonat ji bude oříšek. Ale i to jsem vyřešil.
Musí to být něco, co předčí i reklamy ve stylu Indiana Jonese – to už zde bylo. A který film nebyl dodnes překonán? Který film předčí i Indiana Jonese? No přece Titanik! Proto vzhůru ODS na palubu! Pak už to šlo samo. Chvíli jsem váhal, zda do rolí neobsadit paní Řápkovou, pana Bendu či pana Langera. Ale jelikož v Titaniku nevystupují žádní špičkoví právníci, soustředil jsem se proto na klíčové postavy příběhu. Reklama je taková fikce. Proto hlavní role v našem spotu nepatří panu Nečasovi a paní Nagyové – Nečasové, jak by si někdo mohl myslet, ale v hlavní roli bude vystupovat exministr vnitra, pan Ivan Langer. S ním ten reklamní klip stojí a padá. Pan Langer nebude hrát žádného lumpa právníka, ale poctivého topiče.
S tím topičem to musím vysvětlit. Když byl v květnu 2010 pan Ivan Langer voliči v Olomouckém kraji vykroužkován, zdálo se, že jeho dnové jsou v ODS sečteny. Ve straně zavládla panika, jak dokazuje následující odposlech dodaný soukromou detektivní firmou LBA:
„Tak nám vykroužkovali Ivana,“ řekla politička Němcová panu Nečasovi. „Kterýho Ivana, paní Němcová?“ otázal se Nečas, nepřestávaje se v zrcadle kontrolovat jestli je stále pan Čistý, „já znám dva Ivany.“ „Ale, milostpane, pana Ivana Langera, toho z Olomouce, toho hezkýho, slušnýho.“ „Ježíšmarjá,“ vykřikl Nečas, „to je dobrý. A kde se mu to, panu Ivanovi stalo?“ „Práskli ho v Sarajevu, milostpane.“
Omlouvám se panu Jaroslavu Haškovi za parafrázi jeho Švejka, knihy, kterou mám velmi rád. Být tu s námi, měl by spoustu námětů na své povídky, zvláště ty o politicích.
Já těm olomouckým voličům opravdu, opravdu vůbec nerozumím. No posuďte sami. Cituji Ivana Langera: "Já jsem přesvědčen, že jsem člověk, který dokáže zaujmout nejenom vystupováním, vzhledem, ale především tím, co říká." (iDNES.cz; 29. 09. 2008). Toto není cvičný poplach! Toto je reálný výrok. Česká republika vybuchne za 6 hodin 6 minut 6 vteřin! Opusťte nebezpečný prostor! Přednostně evakuujte děti a ženy! Pozor! Toto není cvičný poplach!
Co říká pan Ivan Langer, zjistíte zde nebo zde (v kapitole Krasořeči fanatických „ódéesáků“). A takovou ikonu voliči smetou. Fuj. Styďte se. Ale to by nebyl náš pan Ivan, kdyby to vzdal. Říkám náš, za všechny poctivé „ódéesáky“, kteří to se stranou myslí upřímně. Haná dala světu nejen páchnoucí olomoucké tvarůžky, ale i nezdolného pana Ivana. Je jako pták Fénix, který znovu a znovu vstává z popela. Možná proto, že i bájný Fénix byl určitě modrým ptákem.
Náš Fénix, pan Ivan Langer se na podzim roku 2012 ucházel o místo ve výkonné radě ODS. Bohužel pro Českou republiku toto bylo nějakými zákeřnými a temnými silami zhaceno. Podruhé volám fuj a hanba. Napřed byl pan Langer zrazen voliči, poté zrazen vlastní stranou. Tomu říkám dvojitý sarajevský atentát. Škoda promarněné šance. Mohli jsme se všichni mít ještě lépe. Bez něj dobře už nikdy nebude. Ale Češi byli vždycky takoví. Domácích velikánů si nevážili, na rozdíl od ciziny. A ještě větší škoda je, že nekandiduje nyní. Možná Fénix jen sbírá síly a o to víc budeme překvapeni. Už aby to bylo. A jeho role kotelníka? On sám před tou volbou do výkonné rady opakovaně prohlašoval, že nemíří na kapitánský můstek, ale do strojovny. Tak mu to dopřejme alespoň v reklamě, když zrádci z ODS ho nechtěli ani v té strojovně.
Správnost mých reklamních vizí inspirovaných letcem Tvrdíkem potvrdily právě startující volební spoty v televizi. Napřed si řekneme, co jim chybí. Chybí jim úplně všechno. Nemají zápletku. Nemají poezii. Nemají příběh. Nemají akci. Nemají řešení. Jsou prostě slabé. Sem tam příroda, občas město. To je málo. To, co oni nemají, máme my, kteří cedíme krev za ODS. Co tedy máme a oni ne? Prostě máme vše!!! Ty tři vykřičníky byly nezbytné. Ale to bychom nebyli my, kdybychom nenabídli ještě něco navíc. Takový bonus zdarma, když si pořídíte náš cenově výhodný reklamní balíček. My máme v reklamě i moře! Češi a moře, to nikdo předtím nedokázal. Pouze Jára Cimrman v této oblasti trochu experimentoval, výsledek ale nebyl příliš přesvědčivý.
Takže chutě do díla. Děj reklamního spotu je prostý a jednoduchý, aby nevybočil z rámce skvělých rýmovaček ODS. K dispozici je jen krátký časový úsek reklamy, proto to musí být hutné, musí být využita každá vteřina. Představu mám takovou. Reklamní spot je podmalován hudbou Ivana Mládka ze skladby „Láďa jede lodí“. Zejména jde o následující text: „Tam v podpalubí topič přikládá, na lodi je skvělá nálada.“ Text se bude několikrát opakovat, vždy podle scény. Reklama začíná záběrem na pana Langera v jeho kýžené strojovně, vlastně kotelně. Pan Ivan Langer, mírně umouněný (jen lehce, aby mu to neubralo na kráse a šarmu) lopatou hází uhlí do velkého kotle. Kouř, šlehání plamenů, hřmot parního stroje. Může si občas loknout piva přímo z láhve, od pivovaru sponzorujícího ODS. Musí ale zůstat střízlivý.
Střih. Na přídi lodi stojí s rozpaženými pažemi paní Nagyová - Nečasová, zezadu ji něžně drží Petr Nečas. Vítr fouká, závoj vlaje. Vlasy vlají. I Petru Nečasovi. Romantika. Hudba Mládka zní tklivě. To je klíčová scéna, zde se na chvíli zdržet. Zvýraznit šťastný obličej paní Nagyové – Nečasové a sveřepý mužný výraz pana Nečase. Ani jedno oko v tu chvíli nesmí zůstat suché. Nečas by mohl volat: „Plnou parou vpřed Ivane! Dokázali jsme, že to dokážeme! My na to máme! Mobilizace! Všichni happy! Na Bělehrad! Hrr na ně! Když mám opici, volím pravici!“ Nebo něco podobného. Nebo všechno najednou. Je to jedno. Divák stejně přepne kanál. Poté kamera zvolna sjíždí první palubu, kde jsou nastoupeni v pozoru všichni významní „ódéesáci“ a všichni jejich policajti z Olomouce, Prahy a hlavně z GIBS (Generální inspekce bezpečnostních sborů). Policajti mají uniformy, pevně naražené čepice, tváří se přísně, nekompromisně, protikorupčně, salutují, jejich vyleštěné knoflíky oslnivě září až přechází zrak. Na zádi Titaniku přešlapují „ódéesáčtí“ prokurátoři, ti pochopitelně v civilu. Lelkují. V pozoru být nemusí, můžou si kopat, třeba s kusy ledu.
Znovu záběr do kotelny. Pan Langer je již zpocený, ale o to intenzivněji přikládá. Stále mu to sluší. Tempo musí být zběsilé. Divák pochopí, že se něco chystá. Hudba graduje, duní. Něco je ve vzduchu.
Znovu střih na Nečase a Nagyovou. Akce. Zvrat. Na příď lodi přibíhá paní Němcová s panem Kubou. Po krátkém zápase svrhávají Nagyovou i Nečase do rozbouřeného moře. Nutno zpomalit záběr pádu. Zaujímají jejich polohy s roztaženýma rukama. Tváří se blaženě. Policajti nic nedělají, jen mlčky přihlíží a stále salutují. Prokurátoři na zádi lodi se hlasitě smějí, chechtají, někteří přímo řičí smíchy. Divák již cosi tuší, ale stále nemá jistotu, že jde o Titanik. Chvíli kameru držet na rozveselených prokurátorech a potom pomalu, velice pomalu přejíždět nápis na boku lodi - Titanik. V tu chvíli i volič ODS konečně pochopí, o co se jedná.
Zpět do kotelny. Pan Langer je již velmi umazaný. Pot z něj jen leje. Šíleně hází lopatou. Ale stále mu to sluší. Láhev piva je prázdná. Hudba se ztlumí a vemlouvavý hlas paní Němcové a pana Kuby střídavě předčítá prostonárodní verše z billboardů. Slova těchto skvostů současně běží přes obrazovku. Reklama končí sborovým zvoláním a opakovaně běžícím textem: „Čeští voliči! Vzdejte se! Volte ODS! Nic se vám nestane!“ V pozadí je vidět nafouknutý kotel, kolem kterého zděšeně pobíhá pan Ivan Langer s hasicím přístrojem. Mává rukama. Možná chce jako za starých časů dirigovat poslance. Ale nemá koho. Je zmatený. Přesto opět zaujal. Reklama končí.
Další možné varianty, spíše epizodní: Ve druhé třídě se na palubě mihne obličej Kalouska, řešícího nějakou zbrojní zakázku. Jeho role musí být směšná, ubohá, okrajová a karikaturní, tak aby vynikla velikost a monumentalita „ódéesákú“. ODS přece nebude propagovat konkurenci. Ve třetím podpalubí Bobošíková a spol. lomcují mřížemi, chtějí se dostat na první palubu a na kapitánský můstek. Ale také možná jen do záchranných člunů. To již reklama neřeší. Zde není nutno vůbec zesměšňovat, o to se postarají přímo aktéři, spíš by to mělo vyznít jako výstraha a trest odpadlíkům, kteří zradili ryze konzervativní hodnoty ODS. Divák - volič by měl mít pocit: vidíte, tak končí zrádci a zaprodanci.
Jestli taková reklama nepřesvědčí nerozhodnuté voliče, nezbude mi asi nic jiného, než jít a volit je sám. Aby dostali alespoň ten jeden hlas. Jelikož jsem opravdu kovaný „ódéesák“, tak stejně jako v předchozím článku, nabízím tento scénář ODS zcela zdarma. Vůbec nic za to nechci. Hlavně ať to pomůže.
Pokud by výše uvedení neměli zájem o osobní účast v reklamě, šli by nahradit dubléry a kaskadéry. Problém bude spíše v tom, že tak bombastickou reklamu již nikdo do voleb natočit nestihne. A animovaná, to by nebylo ono. Velká škoda. Tak rád bych ODS pomohl, ale už je příliš pozdě… Nejen na reklamu…
