Celý měsíc pracuje, nakonec musí na sociálce „žebrat“ o sociální dávky. V televizi vidí, jak se veřejně loupí miliardy, a jak z něho všichni dennodenně dělají vola. V obchodě musí nakupovat jen to nejlevnější nekvalitní (potraviny skoro nejedlé) zboží. Nemůže si dovolit onemocnět. Nemůže si dovolit základní vymoženosti dnešní doby. Mohl bych dlouho pokračovat. Ano, toto je obraz českého „pracujícího budižžebráka". Toto jsou důvody frustrace společnosti. Jedním slovem krize.
Kdysi platilo úsloví „Bez práce nejsou koláče“. Dnes už to není pravda. Při osmi tisících hrubé mzdy člověku po zaplacení nákladů na bydlení (o nějakých úvěrech nemluvě) nemusí zůstat ani koruna. Chtě nechtě musí tento pracující člověk jít na úřad a požádat stát, aby se o něho postaral, pokud nechce po práci vybírat jídlo z popelnice. Na druhé straně nepracujícímu člověkovi, který je „na sociálce“ stát bydlení proplatí a ještě přispěje na koláče.
Vím, že někteří lidé pracují proto, že je to baví. Je přesto patrné, že za minimální mzdu se pracovat moc nevyplatí. Co s tím? Nesnižovat sociální dávky, ty jsou oproti západoevropským zemím pořád několikanásobně nižší. Zvláště když si pro dávky chodí pracující a důchodci. Je třeba zvýšit minimální mzdu. A že někteří podnikatelé zkrachují? Je to jejich problém. Kdo na to nemá, ať nepodniká a jde pracovat. Kdo na to má, ať zaměstnance řádně zaplatí! Pokud chce ČR více podnikatelů, tak ať jich podporuje.
Není tady žádný důvod, aby si firmy prodávali přes několik dalších firem zakázku až k té poslední, která tu práci teprve skutečně udělá. Není důvod, aby se několik vyžírků přiživovali na plnění zakázek prostřednictvím subdodavatelů. Zlepší se nejen životní úroveň lidí, ale hlavně celospolečenská nálada v České republice, protože hodně lidí už je prostě otrávených.
