Máme to řadu let pravidelně dvakrát do roka. Vždycky se najde někdo, kdo zaníceně brojí proti změně středoevropského času na čas letní (a naopak). A já, bloud, to pravidelně nevydržím.
A přispěju svou troškou do mlýna.
Vesele se při tom opakuju. Můj názor na danou záležitost je totiž léta zcela konzistentní – z komára je dle mého mínění činěn velbloud; jde o malichernost, která je jedinkrát v roce nepříjemná (teď, kdy se nám den o hodinu zkrátí…), jednou naopak (kdy si schrupneme o hodinku déle…), přesto se z ní dělá událost, která zásadním způsobem ohrožuje naše zdraví, ne-li rovnou celou existenci.
Vzhledem k tomu, že bylo v naší zemi střídání času zavedeno roku 1979 a že jsem se i přesto dožil svých dnešních více než šedesáti let, pak vliv střídání středoevropského a letního času na můj organismus považuji za záležitost zcela marginální.
Ano, přiznávám, otravuje mě to (proto v nadpisu píšu „SKORO BUŘT“).
Otravuje mě to proto, že zítra ráno vstanu a budu přestavovat hodiny po celém bytě (mám hodiny rád a mám jich i ve dvoupokojovém bytě dost: v kuchyni dvoje, v obýváku zrovna tak, jedny v ložnici. Další pak na levém zápěstí (+ na ručce manželky…), na počítači a v mobilu se to naštěstí přestaví samo. Ale protože fotím a točím, pak potřebuju čas přestavit i na dvou fotoaparátech a videokamerách, protože když pak třeba u nás ve Strojeticích nebo v Kryrech natáčím film z nějaké sportovní akce, která je snímána více aparáty, a já to pak musím stříhat, potřebuju si jednotlivé záběry řadit podle času. Jinak je s tím šílená práce. Kupříkladu jsem si, pitomec, před časem objednal k jedné takové akci i kolegu s dronem, záběry z něhož mi poskytly časový údaj kolem půlnoci a roku 2036, to jsme natáčeli dětičky běžící nějaký závod… to byla taková dřina dát to pak – žádná klapka neexistuje - dohromady (a nakonec je ve filmu jeden záběr stejně vedle…), že si ty hodiny prostě dohromady musím dát. Takže přijdu nejenom o hodinu spánku, ale o další hodinu, když všude po baráku koriguju čas.
Na vojně jsme říkali PAKÁRNA.
Jinak je mi ale střídání času skutečně buřt. Dvakrát za rok se to přežít bez problémů dá, byť rozumím tomu, že mohou být citlivější jedinci, kterým to problémy činí. Kolik jich ale z naší populace je? Jedno promile? Procento?
Pokaždé říkám (nebo na zdejším blogu píšu…), že výrazně horší, škodlivější než změna středoevropského a letního času je směnnost. Podle kolegy Jana Ference, na jehož blog tady v podstatě reaguji, se s ní „potýká“ 25 % lidí, kteří chodí do práce. To je šílené číslo!
Těm se čas nemění dvakrát, ale dvaapadesátkrát do roku.
Jistě, za odpolední (14,00 – 22,00 hodin) a noční (22,00 – 6,00 hodin) jsou příplatky. Za odpolední dlužno podotknout, že jenom někdy. Vzhledem k našemu zdraví (vezmu-li v potaz ty hysterické výkřiky odborníků, jakou paseku v nás udělá změna času dvakrát do roku) bych navrhoval, abychom dokázali uzákonit nikoli pouze příspěvek za odpolední a noční směnu, ale o - ze zákona povinný - (třeba…) týden dovolené navíc. A klidně pak bez těch příplatků…
Tím se samozřejmě nikdo zabývat nebude. Z mé strany je to legrace. Řešíme malinkatý problém, bohužel ty větší (a ve finále i ty zásadní) se pak zdají menšími a méně důležitými.
U nás svítí čerstvě nad obzor vyhřeznuvší sluníčko. Krásnou sobotu všem. Zítřejší neděle bude sice drobet kratší, já jsem ale přesvědčen o tom, že jí všichni bez dramatických problémů přežijeme. Alespoň mně se tak daří už více než čtyřicet let!
