Asi si oddechli všichni soudně uvažující: Městský soud v Praze v úterý definitivně zprostil obžaloby policistu Šimona Vaice, který předloni svým služebním autem vjel do cesty v pražském Těšnovském tunelu ujíždějícímu motorkáři.
Člověku, který se pod vlivem alkoholu na motorce řítil ulicemi hlavního města bezmála stopadesátikilometrovou rychlostí. A to je zbraň, odpusťte mi ten názor, srovnatelná minimálně s odjištěnou pistolí.
Honba na policistu Šimona Vaice mi připomíná dobu, kdy chtěla průvodčí ve vlaku po Romovi jízdenku, který ji z mě nepochopitelných důvodů (vyšla by ho tehdy z Bíliny do Mostu tuším na 2,- Kč) neměl. Místo toho, aby zaplatil, vytáhl nůž a pokusil se bodnout, přičemž paní průvodčí se té ráně vyhnula a šlehla ho jediným, co měla po ruce: tedy kovovými klíšťkami. Do obličeje.
Přerazila mu čelist a skončila před soudem. Navzdory tomu, že řada svědků vypověděla, že se paní průvodčí bránila evidentnímu útoku bodnou zbraní, přišili jí „nepřiměřenou obranu“. Od soudu odešla s podmínkou, která jí existenčně zničila. Kvůli cikánovi, který soudkyni a přísedící označil (a všechny v jednací síni včetně mě…) za rasisty. Tak asi proto, aby ti všichni rasisté nebyli…
Jsem rád, že jsou tyhle doby pryč.
Policistu Vaice, který pomáhal a chránil, měsíce vyšetřují a tahají po soudech. Snažíme se být až k zblití korektní, je to ale na škodu věci. Policisty stále vnímáme jako jakýsi póvl (to možná byla pravda za komunistů, dnes určitě nikoli), přičemž bychom se měli v přístupu k těmto lidem učit jinde.
Třeba v Americe… osobně ji nemám příliš rád. V Texasu však vyrůstá můj synovec, který mě se svou babičkou (moje teta) a strýčkem (můj bratranec) navštívil ve věku čtyř či pěti let na naší chatě. Má movité rodiče, celý den v práci, vychovávala ho mexická chůva. Babička u nás něco zakázala a skončilo to tak, že jí mládenec docela brutálně, vzteky bez sebe, že není po jeho, kopal do kotníku. Což jsem nevydržel a dal mu bez skrupulí na zadek. Malému Mariovi neskanula z očí jediná slzička. Užasle na mě hleděl, to si k němu ještě nikdy a nikdo nedovolil. Jedinou, zdůrazňuji, jedinou autoritou pro tohohle malého Amíka jsem byl já, který ho za jeho prohřešek seřezal, a můj bratranec, který nosil zbraň, protože to byl policajt.
Policajt! Nezpochybnitelná autorita!
