Většinu života chodím do práce a platím daně (tedy i zdravotní pojištění). Marodím sporadicky, do systému víc vkládám, než z něj čerpám. A teď tohle: odmítli mě ošetřit v rakovnické Masarykově nemocnici.
Konkrétně na ortopedickém oddělení, kam jsem dorazil s problémem stenozující tendovaginitidy, tedy „lupavého“ či „přeskakujícího“ prstu.
Žádné drama - je to jen nepříjemné, trochu bolestivé onemocnění, které postihuje šlachy flexorů, čili ohýbačů našich prstů. Řeší se obvykle operativně, jednoduchým ambulantním zákrokem pod lokální anestézií. Často ale stačí jen opíchnutí dlaně pod nemocným prstem. Už to mám jednou za sebou a téměř rok jsem po tomto zcela banálním zákroku měl klid. A právě o tu jednu injekci, tedy o výkon, který netrvá déle než pět minut, tady šlo.
Jenomže v Masarykově nemocnici paní ortopedka nutně potřebovala doporučení mého praktického lékaře s kompletním výpisem lékařské karty. „My do vás píchneme a zkolabujete nám tady,“ pokoušela se mi sestra MUDr. Moutelíkové zargumentovat jejich „ochotu“. A tím samým dechem mi radila navštívit pohotovost, kde by mi od bolesti ulevili, kde bych se kýžené injekce dočkal. Bez doporučení a bez výpisu. Připomínám k tomu fakt, že na pohotovosti bych se jen těžko dostal k specialistovi ortopedovi i to, že funguje jen do sedmé ranní - a ono bylo po půl osmé.
A tak jsem telefonoval do práce, musel jsem si vzít den dovolené. A najít si jiného ortopeda.
Poznámka na závěr: i když jsem si u vedení nemocnice na postup ortopedky stěžoval, dodnes se nenamáhalo mi odpovědět. Možná proto, že rakovnická Masarykova nemocnice je svými „kvalitami“ proslulá, a tak tam těch stížností vyřizují hodně.
