Málokdo ví, že názvy mnoha stanic pražského metra byly - a dosud jsou - utvořeny podle moskevského vzoru. A tak jsme, za hlubokého socialismu, spolu s mou tehdy malou dcerou stanice přejmenovávali.
Když se narodila moje mladší dcera Olinka (1974), byl zahájen provoz na prvním úseku trati metra C. Když jí byly čtyři roky, začalo metro jezdit v prvním úseku linky A.
Od té doby jsme spolu začali vymetat všechny stanice metra, a jakmile byla otevřena nějaká nová, hned jsme si ji jeli prohlédnout. Na áčku jsem ji učil názvy stanic podle barev eloxovaného obložení, protože ještě neuměla číst. (Staroměstská červená, Můstek žlutá, Hradčanská hnědá, Jiřího z Poděbrad zelená, Flora tmavě zelená, Náměstí míru modrá).
Přejmenovávali jsme si jména stanic, protože nás zlobily komunistické názvy, navíc často nelokalizovatelné (Moskevská, Mládežnická, Primátora Vacka, Budovatelů, Družby, Kosmonautů, Fučíkova). Nedalo se podle nich poznat, kde se vlastně člověk nachází. To dodnes u některých stanic trvá: Staroměstská (lokalizace podle Starého města je nedostatečná, stejně tak u dalších) Malostranská, Dejvická aj. Tedy, Pražák to samozřejmě ví, ale přespolní či cizinec s tím může mít problém. Mnohem lepší jsou názvy snadno lokalizovatelné, jako Muzeum, Můstek, Florenc apod.
Čas nám dal za pravdu při našem přejmenovávání v případě stanic Gottwaldova, kterou jsme překřtili na Vyšehrad, Moskevskou na Anděl, Kosmonautů na Háje a další. Stanici Pražského povstání jsme ale změnili na Pankrác, Mládežnickou na Jezerku (podle blízkého velkého a krásného parku), Malostranskou na Klárov. Poslední tři myslím líp, než jak to ve skutečnosti dopadlo.
Málokdo ví, že názvy mnoha stanic pražského metra byly a dosud jsou utvořeny podle moskevského vzoru. V Moskvě mají stanice Komsomolskaja, Krasnopresněnskaja, Kalininskaja, Alma-Atinskaja, atd. Tento vzor se uplatnil u názvů pražských stanic Malostranská, Staroměstská, Hradčanská, Vltavská, Dejvická a dodnes je sovětským názvům poplatný. Je to těžko uvěřitelné, ale je to tak. Myslím, že za to může hlavně lenost a neinformovanost přejmenovávatelů.
Také jsme zažili různé způsoby placení v metru. Jízdné tehdy stálo jednu korunu. Před vstupy do metra byly měničky mincí. Šel jsem s Olinkou, postavil se před měničku chtěje rozměnit pětikorunu na koruny a Olinka řekla. Ták a tady si uděláme penízky. Tuto její perličku dodnes rád používám.
Když bylo oznámeno, že linka A povede ze stanice Staroměstská do Malostranské pod Vltavou, ptala se mě Olinka, jak a kudy vlastně ten tunel povede. Řekl jsem jí, že vlaky metra budou jezdit skrz vodu. Chtěla vědět detaily, jako třeba, jak bude vlak metra vjíždět do vody a z ní, jestli voda nebude vnikat do vozů a do stanic. Vymýšlel jsem si a zamotal jí hlavu. A když jsme prvně jeli ze Staroměstské na Malostranskou, byla v ní malá dušička.
Od jisté doby přibývaly nové stanice metra jako houby po dešti a už jsme procházet nové nestíhali. Nehledě na to, že dívka mezitím vyrostla a už to pro ni nebyla atrakce.
