Rozpínání časoprostoru - vážná námitka

K mému pojednání o rozpínání vesmíru jsem obdržel od p.Jana Ebra tuto námitku:"...samotná premisa článku, tedy to, že změna Hubbleovy konstanty se vzdáleností, je pro současnou kosmologii nějaký problém, je mylná.

   Není žádný problém vysvětlit odklon od přímkové závislosti a přitom zachovat kosmologický princip homogenního vesmíru (tedy to, že my nejsme v jeho středu). Důvodem je, stručně řečeno, konečná rychlost světla. Objekty ve velkých vzdálenostech pozorujeme v hluboké minulosti, kdy byla rychlost rozpínání jiná. Celková zdánlivá rychlost vzdalování daného objektu je dána integrací podél paprsku za celý život fotonu od něho k nám letícího. Čím vzdálenější objekt, tím větší příspěvek z dávných dob, kdy byla rychlost rozpínání jiná. Toto pozorování je mezi kosmology všeobecně známo a právě pozorování změn rychlosti rozpínání v čase (jmenovitě jeho zrychlování) patří ke klíčovým, pilířům současného kosmologického modelu dominovaného temnou energií."

Tato  fundovaná odpověď mne donutila  tuto záležitost ještě dále studovat a promýšlet. Mohu mu dát za pravdu, Hubbleova konstanta se nemusí měnit se vzdáleností, to vypustím. O ostatních záležitostech si však myslím, že autoři těchto diagramů je nutně museli započítat, tedy že tyto diagramy skutečně mohou vyjadřovat dnešní stav  vzhledem k našemu souřadnému systému, tedy dnešní polohu i rychlost vzdálených supernov, které jsou na zmíněném Hubbleově diagramu zakresleny. A pak tedy rozpínání časoprostoru není lineární. Ještě se jich na to zeptám, adresu prof. Edwarda L. Wrighta, který je autorem zmíněného diagramu, už mám. Je ovšem otázkou, zda bude ochoten se se mnou o tom bavit. Zde je ten diagram:  
http://www.astro.ucla.edu/~wright/sne_cosmology.html