Obdivuji sběratele. Známek, obrazů, mincí, starožitností, panenek, ba i motorek a aut. Těší mě, když své milované sbírky vystaví a ukáží ostatním. Takové výstavy vždy přilákají hodně pozornosti a stojí za to je vidět. Sama sebe ale za sběratele považuji v jediné oblasti, v knihách. Tam mám své oblíbené autory, žánry a vím skoro o každém kousku ve své knihovně, protože jsem si ho předem vybrala a pak přečeta.
Dnes jsem ale zjistila, že jsem nejen sběratel, ale taky sběrač. Kromě knížek totiž vlastním spoustu věcí, které mi kdysi kdosi daroval. A taky těch, co jsem si sama koupila, protože jsem si myslela, že je budu potřebovat. Jasně, tady už nejde ani tak o vybrané kousky, ale spíš o množství. Prostě o věci, věci, věci...
Protože jsem začala stěhovací přípravy, beru postupně své věci do rukou. Některé jsou mé oblíbené, používané, tedy mou chtěné, i když je potřebuji třeba jen na pár dní v roce. A tak přijdou do krabice "Stěhování". Jiné ani nevím, že vlastním, a tak končí buďto v komunálním odpadu nebo v bedně s nápisem "Na prodej". Nejhůř je mi ale u věcí, které buďto úplně nepotřebuju a nikdy už je asi nevyužiji, ale nedokáži se jich vzdát, nebo u věcí, které sice nechci, ale kdysi mi je kdosi daroval a mají tedy "pietní" hodnotu. Tady se mi rozhoduje špatně. Ponechat nebo vyhodit? Darovat nebo přestěhovat? Možná až pevný termín pro stěhování přinese u některých věcí konečné rozhodnutí. Nebo taky ne a budu potřebovat třeba další stěhování, abych tyto věci dokázala opustit. Vzhledem k této zkušenosti jsem se ale už teď rozhodla pro jednu věci: nechci být sběrač věcí. Chci být jejich vlastník a chci abych ovládala sama sebe natolik, že věc bude mít stále hodnotu, které jí přísluší - tedy věci.
Protože mé balení věcí teprve začalo, jsem zvědavá jaké další zkušenosti ještě získám. Třeba objevím, že kromě věcí, by bylo dobré se zbavit i některých myšlenek a návyků. Třeba i zde bude lépe, být sběratelem než sběračem.
