Nemám ráda recenze na filmy. Většinou mě odradí a pak už na film vůbec nejdu. Nebo naopak povzbudí ke zhlédnutí a samotný film přinese zklamání. A navíc se do kina dostanu jen zřídka, a obvykle na nějakou disneovku. Jenže...
...jenže já se konečně dostala do kina na Teorii tygra. A musím si to celé nějako uspořádat, nejlépe tak, že napíši svou verzi recenze.
Film má skvostné obsazení. Balzerová, Bartoška, Vilhelmová, Janžurová, Kohák... samá zvučná jména zaručující kvalitu odehraných postav. Nebyla jsem zklamána. Každý jednotlivý herec byl ve své roli přesvědčivý a bylo znát, že je právě on/ona tím, koho hraje.
Jenže to nebylo vše. Autorům scénáře se podařilo vykresilt český naturel a vypointovat ho ad absurdum. Hlášky typu "Chčije a chčije!" jako z filmu Na samotě u lesa, tu sice neuslyšíte, ale za to se mnohem častěji zasmějete. Čemu? Děj, a tím i obsah filmu, ponechám skrytý - konečně - můžete jít do kina nebo si obsah najít přes Google. Vtipných scén je v Teorii tygra nepočítaně (a nejen díky nim) má film naději stát se kultovním - třeba jako Pelíšky.
Zač bych ale pochválila autora scénáře nejvíc? Asi za výborně vykreslenou sondu do manželství muže a ženy. Pominu-li totiž vtipnost a "hlášky" postav, je zda v barevné paletě vykreslen muž "pod pantoflem" (kterému to svým způsobem vyhovuje) a žena, která má potřebu mít nad mužem převahu. Prostě genderová studie do současných partnerských vztahů. Jako nosnou nit této scenérie lze označit manipulaci a kontramanipulaci. To vše přes generace.
No a další posouzní již nechám na vás. Je vlastně jedno, zda zachytíte jen chloupek z tygra nebo zda kotě tygra uvnitř svého nitra opravdu zachytíte. Poselství filmu je jasné - vždy mám na výběr, zda budu šťastný debil nebo zda budu podvedený debil. Je totiž jen na mě, jakou cestou se vydám.
