„Tak, zase je tu doba postní a budu muset začít se sebou něco dělat, abych ty velikonoce dobře prožil“, napadne v těchto dnech možné mnohé z nás. Když jsem jako konvertitka prožívala svou první popeleční středu, myslela jsem si, že stačí, že se v tento najím jen v poledne (samozřejmě bezmasého jídla), zbytek dne se budu postit a večer půjdu do našeho kostela. Tam mi kněz udělá na čelo znamení kříže popelem a bude to. Vpadnu tak do doby postní a budu se připravovat na velikonoce. Není třeba nic měnit, stačí jen dělat to, co je spojené s nastávajícím postním obdobím.
Od té doby už uplynula řada let, můj vztah k popeleční středě se značně proměnil, ale jedno zůstává stále stejné: každý rok si před popeleční středou kladu otázky „Čím by pro mne měla Popeleční středa být?, a „Jak to udělat, aby nebyla jen liturgickým předělem mezi dobou liturgického mezidobí a dobou postní, ale opravdu zcela jedinečným dnem roku?“ Hledám tedy výzvy a impulzy k proměně mého života, postojů či návyků.
Dovolím si malý liturgický exkurz, aby bylo jasnější, proč je tento den pro mě / nás tak významný. Popeleční středa je pohyblivou slavností, která je úzce spojená s Velikonocemi. Již v průběhu třetího století se utvářel v prvotní církvi velikonoční okruh s dobou přípravy na velikonoce a vlastní dobou velikonoční. Přípravné období se oficiálně nazývá velikonoční kající doba, ale my mu obvykle říkáme doba postní. Toto období se velmi brzy rozšířilo na 40 dní a začínalo první postní nedělí. Mladá církev již záhy cítila nutnost oddělit slavení neděle a začátek doby postní. Vyčlenila proto speciální den, Popeleční středu, jako předěl mezi běžným časem a časem přípravy na velikonoce. První postní neděli tak začaly předcházet čtyři dny. A do tohoto jedinečného dne, vymezeného povinnostmi přísného půstu i doporučené účasti na bohoslužbě, vtiskla také pečeť konečného určení člověka: pomazání popelem ratolestí z loňské květné neděle nám mám připomenout, že jsme jen prach a v prach se obrátíme.
A čím pro mne bude letošní popeleční středa? Ještě nevím, i když jeden plán už mám. Chtěla bych se o letošní postní době přiblížit ještě víc Ježíši Kristu, který za nás, za naše hříchy, zemřel na kříži a svým zmrtvýchvstáním nám dal naději na život věčný. Přísný půst, stejně jako účast na bohoslužbě a pomazání popelem o Popeleční středě bude pro mne již jen prostředek, jak si ještě víc uvědomit Ježíšovu lásku ke mně a k celému lidstvu. A v odpověď na tuto lásku chci být v tento den radostná a rozdávat úsměv každému, koho potkám.
Přeji proto nám všem, aby nevšední Popeleční středa, byla pro nás výzvou k zastavení se a k přemýšlení o Lásce, která smrtí nekončí a vnáší světlo naděje do těžkostí všedních dnů.
