Rozečetla jsem novou knihu - Křesťanství a moderní kultura - od M.P.Gallaghera. Autor ji v roce 1990 vydal jako soubor esejů z různých časových údobí. A ačkoli kniha odráží situaci hlavně v Irsku a česky vyšla až v roce 2004, připadá mi pořád aktuální. Témata jako ateismus, povrchní víra nebo lhostejnost se naší společnosti velmi dotýkají.
Hodně nad slovy knihy přemýšlím a souhlasím s autorem, který o své knize říká: "Naše doba je podivně zanedbaná, pokud jde o hlubší věci života. Máme všechny znaky blahobytné společnosti. Ale ztratili jsme mnoho ze svých jistot, mnoho ze své významné výzbroje. Snad nejhorší na tom je, že jsme vycvičeni důvěřovat pouze skutečnosti, na které pracujeme pouze zvenčí, což znamená, že nedůvěřujeme moudrosti, která se zrodila z údivu." Nejsem si jistá, zda se pan Gallaghera rozhodl navštívit Česko, ale porovnání nábožensko-kulturní situace v Čechách a v Irsku koncem minulého tisíciletí by určitě bylo zajímavé. Sama si musím přiznat, že od roku 2004 do dneška už uplynulo 10 let, a aspoň dle "příspěvků" pod web texty novinek z náboženského dění, mám pocit, že vzteku i lhostejnosti vůči Bohu a církvi, přibylo. Jako bychom chtěli vymazat z našeho života vše, co by nám mohlo připomenout naši konečnost, smrtelnost lidí a živých bytostí, důležitost etického jednání a poctivého žití vlastního života ve svobodě, lásce a v respektu k jiným. Ulpění na povrchu, neochota přemýšlet nad tím, co dělám a říkám, ale hlavně odmítnutí autority Boha jako stvořitele a jediného opravdového Pána světa, pak přináší nejistotu a strach. Chybí naděje, roste vnitřní nepokoj, nelad a deprese. Ale naděje je a církevní obec, resp. každý věřící by měli být světlem na cestě k obrácení. Gallagher pro situaci církve v Irsku říká, že se musí vyrovnat se šesti hlavními úkoly: 1. vyrovnat se s rozmanitostí potřeb; 2 komunikace; 3. problém nového a ryzího společenství; 4. jedna volba místo jiných - tj. přechod od zvykové víry k víře přetvářející tento svět; 5. potřeba duchovní hloubky; 6. postavit skutečné mosty mezi tradiční vírou a novým svědomím citlivým ke spravedlnosti. Přála bych si, aby podobné hlavní úkoly vyhodnotila jako důležité i naše církev. Pak snad i křesťanství v současné společnosti v Čechách bude mít naději.
