První tátův dopis

Dnes v devět hodin dopoledne jsi přišla do našeho světa. Otevřela jsi oči na modrou oblohu a pak jsi poprvé uviděla mámu. Všechno jsme pro Tebe přichystali. Prádélko, postýlku a hlavně místo v srdcích. Dělíme se s Tebou o teplo, myšlenky a cit. Dosud jsme žili Tebou a teď jsme začli žít pro Tebe. 

Mnoho se tím změnilo. 
V pokojíku bude slyšet Tvůj růžový dech 
a peřinky budou vonět Tvým tělíčkem. 
Táta nebude smět tolik kouřit 
a s radostnou trpělivostí bude poslouchat 
Tvé cvičení hlasivek. 
Budeš ho dojímat svým pláčem a slzičkami 
a ještě víc až ztichneš s tichým zabroukáním. Vystojí chvíle nad postýlkou v níž budeš spát. 
Bude na Tebe trochu žárlit, 
protože se staneš pro mámu vším. 
Ale je to tak správné. Opak by byl špatný. 
Pak se rozběhne čas a Ty jej urychlíš 
svými prvními krůčky a slůvky. 
Nejprve obejdeš kolem máminy sukně, 
Pak kolem postýlky a stolu a pak? 
Pak Ti zbude ještě velký kus cesty. 
První povede do školy a pak? 
Pak do širého světa v němž je mnoho cest 
a do nějž se narodily stejně jako Ty, 
všechny ostatní děti. 
Od barevných kostek a panenek 
přejdeš ke knize a peru. A pak? 
Pak uděláš poprvé něco užitečného pro lidi, 
aby z Tebe měli táta i máma radost. 
Něco hezkého co lidi potěší. 
Třeba umyješ nádobí nebo okno, 
Zryješ a upravíš záhon před školou 
a zasadíš mladé stromky. 
Pak se začneš a budeš hodně ptát. 
Nejprve mámy a táty, pak ostatních lidí 
a pak sebe. 
Nedostaneš pokaždé uspokojivou odpověď. 
Zvědavost a zvídavost jsou hybné síly pohybu. 
Potáhnou Tě vpřed. 
Ptej se, hodně se ptej. 
Snaž se pokrýt poznáním 
všechna, dosud Tebou, bílá nezmapovaná místa. 
To je správná cesta. 
Táta Tě v tom bude podporovat. 
Lidský život není dlouhý, 
ale lze jej smysluplně naplnit. 
Slibuji s mámou, že Ti v tom pomůžem. 
Nadýchni se zhluboka dnešního jarního vzduchu,
v němž brzy začnou kvést třešně a jablka 
a zaseté zrno vystrčí své klíčky obilí 
na budoucí chléb. 
V tom našem světě 
klíčí také mnohá lidská naděje, 
že je možné udělat mnoho, aby byl lepší.