Mnohé co přichází a označuje se jako moderní a pokrokové se neosvědčilo a neosvědčuje. To, co se osvědčilo, je dobré ponechat a ne pro tzv. modernitu odmítat a rušit staletími prověřené pořádky, systémy, pravidla a zkušenosti.
Jedno z těchto pravidel zní, že si musí každý vydělat sám na sebe, na rodinu, dokud její příslušníci nejsou dospělí, aby tuto roli plnili pak sami. Nelze natahovat ruku a chtít dávej, ať již je to stát, obec nebo přečetné nadace, fondy a charity, v nichž navíc velkou část darovaného spotřebují jejich organizátoři a funkcionáři. To není nic proti důležité a oprávněné sociální, výchovné, obranné a ochranné funkci státu, obce, města, regionu. Ale početní stavy státní, obecní, krajské nebo regionální byrokracie jsou již nad všemi myslitelnými, únosnými, smysluplnými, ale především možnými úrovněmi. Odčerpávají nikoliv bezvýznamnou část veřejných financí, z daní občanů, aniž by lidé v ní odevzdávali adekvátní práci a hodnoty. V nejvyšších patrech této státní byrokracie jsou pak rozdělovány nehorázné odměny, ne za výkony, ale za zcela pomyslné a nezdůvodnitelné výkony. Je zcela nasnadě, že Česko nepotřebuje tolik ministerstvech, že ministři nepotřebují tolik náměstků, tolik šéfů odborů, tiskové mluvčí, tento paskvil rádoby moderního a zcela neoprávněného a nepotřebného jevu. Spíše svědčí o nezpůsobilosti těch, kteří tiskové mluvčí mají. A je toho mnohem, mnohem více. Vznikne-li v Česku nějaký problém, pak se ustaví buď komise nebo nová instituce a to nejen na příslušném ministerstvu, ale také ve sněmovně i senátu nebo dokonce meziministerská komise, aby nic nevyřešila. Tento vývoj a faktický stav, v kterém se nacházíme, dělá stát nefunkčním. Navíc chybí v Česku zákon a státní službě, který je již mnoho let slibován. Ale oni ho vlastně poslanci, vláda a vyšší byrokraté ani nechtějí. Museli by se jím řídit. Problémy jsou a budou. Ty mizí pouze se skonem nejen člověka, ale i všech dalších subjektů. Jednou je to měna, pak státní rozpočet, nezaměstnanost, kriminalita, korupce, která se stala v Česku příkladně systémovou.
Všechny časté tsunami odhalovaných nepravostí, zlodějen, lží a zločinů, o nichž nás denně informují všechna možná i nemožná media nám zastírají : ad1/ Že vedle všech stinných stránek života existují také krásy, hodnoty, které je užitečné poznávat, příroda, svět a lidé v něm, chvilky štěstí, dětské cupitání a bezelstné úsměvy těch malých capartů, které dokáží nabít člověka novou energií a odhodláním znovu a znovu usilovat o nápravu věcí veřejných. Svět není černobílý a vždycky v něm zůstává a existuje hodně krásných, obětavých a milých lidí, hodně nezištné lásky, chvíle vznešenosti a pohody, pohlazení a radosti.Ad2/ jsou zástěrkou umně sešitou a vyšívanou, abychom my, občané neviděli a nemysleli na ještě větší lumpárny, které provádějí šibalové a jejich kumpáni mezi námi, všude a stále. Svět však ale bez příkoří, lumpů, lapků, falešných kazatelů nikdy nebyl, není a nebude.
Díky okamžité možnosti komunikace a dialogu prostřednictvím internetu, mailu, mobilmích telefonů a dalších spojových technicky vyspělých přístrojů, televize, sociálních sítí, Skypu, Facebooku, se dnes domlouvají a promlouvají spolu miliony obyvatel planety, ať již se znají nebo souhlasí s navázáním kontaktu, přestože se osobně neznají a dosud se nesetkali. Dovídají se o událostech a skutečnostech vzdálených tisíce kilometrů, reagují na ně, zaujímají stanoviska, souhlasí nebo nesouhlasí, polemizují s politikou lokálních vůdců, státníků a politiků, vlád nebo seskupení. Je to dosud zcela nedoceněná a neuchopená veličina a nástroj, který ovlivňuje a bude stále více ovlivňovat chod lidských dějin.
Politické strany , které se staly vykonavateli pokynů a přání v zákulisí finančních zájmových skupin a hrají na veřejné scéně roli zastupitelů občanů voličů, vyhlašují sice před volbami své programy, ale nemají již potřebný občanský ani intelektuální vliv na voliče. To je vede k neupřimnému chování a usilují pouze o to, aby jimi vyslaní poslanci a senátoři obhajovali zájmy své věrchušky a zájmy své. Po volbách zcela zapomenou na voliče a drží se zuby nehty svých teplých, dobře placených míst. Politici, partajní bossové,marketingové a reklamní agentury, ekonomičtí a další všemožní i nemožní poradci, houfy právníků žijí z peněz daňových poplatníků. To vše tvoří kotel v němž se vaří spokojenost, spíše nespokojenost občanů. Dá se to přirovnat gulášové demokracii. Jako pojistka na papiňáku pak mají sloužit, v daných intervalech, nyní častější termín předčasné, volby, které mají dát občanům pocit vědomí, že oni vládnou a naplňují dnes již nepravdivé heslo, že zdrojem veškeré moci je lid.
