O spravedlnostech života

Každý den můžeme číst a slyšet hodně poznámek, komentářů, petic a fejetonů o nespravedlnostech, které sužují naše bytí, bičují naše představy, jak by měl život a naše existence jít a pokračovat

 O spravedlnostech toho mnoho nečteme ani neslyšíme, protože se domníváme, že se takřka nedějí a nestávají. Ale není tomu tak.Těch se rodí každý den a mnohým lidem přehršle..Velká spravedlnost se odehrála v posledních dnech, když skončil nečas nepovedené vlády pana Nečase. Ta tolik ublížila tolika lidem, nejvíce těm obyčejným, protože dvě třetiny z nich berou plat hluboko pod průměrem. Jak by také ne, když tenounká vrstva šibalů bere 500.000 Kč měsíčně. Jako např. pan Žaluda, před několika dny odvolaný z postu generálního ředitele Českých drah, podniku, který patří státu tedy nám občanům. A to ještě má k tomu navíc „zlatý padák“, podle kterého dostane po odchodu 12 milionů korun českých. To ten průměr mezd a platů letí pěkně nahoru. Tak daleko a vyčuraně doformulovali čeští poslanci a jejich advokáti zákony, vyhlášky a pravidla, podle kterých je řízena naše společnost. Mnozí kapitalisté, jsou proti takovým žaludům a romanům z ČEZu břídilové. Manažeři berou víc než majitelé soukromých firem. Ale pomalu se zdvíhá vítr, věštící bouři, která poláme větve těmto spikleneckým spletencům.. Další ze spravedlností se ukázala v „diskutovně“, což je synonymum pro slovo žvanírna, v poslanecké sněmovně, když se neukázala stojedničková většina o níž celé dny mluvili pan Kalousek, pan Kuba a paní Němcová, navrhovaná na premiérku vlády ČR , její rodnou stranou ODS, která přistála na dně politického chaosu. Poradila se jedné noci s  rodinou a přáteli, že by to tedy měla vzít, když zvážili všechny klady i neklady, nakladené za tři roky vládou zaniklé koalice. Další spravedlnost se děje každý den všem a všude. Ani jeden tvor včetně lidí nemá víc ani míň všude na celém světě, než 24 hodin. I kdyby se rozkrájel nebo běhal rychleji než pan Bolt z Jamaiky. Anebo , když si i ti největší bohatci na tomto světě nemohou koupit opravdovou lásku, zdraví, štěstí, nesmrtelnost a některé další věčné hodnoty. Prostě se nedají koupit. Existují, ale jsou neprodejné a nenakoupitelné. Vyskytují se spíše a častěji v prostých rodinách „chudáků“ v prostých příbytcích a chýších domorodců někde v polynesii, či ve venkovských staveních v každé zemi na všech kontinentech, kde hospodyně vstávají ráno ve čtyři hodiny, aby podojily své kravky nebo kozy, aby měly mléko pro své četné děti. Také mravnost nelze koupit. Protože člověk je buď mravný nebo není.A když není, tak si ji nemůže koupit i kdyby vlastnil dva deníky, několik magazinů a k tomu ještě nějaký ten televizní kanál. K těmto stovkám snaživců, kteří by si rádi koupili jmenované věčné hodnoty, patří ti, kteří rozkradli v české velké privatizaci stovky miliard a jejich příbuzní tuneláři, tolik úspěšní při státních zakázkách za peníze z daní nás všech, občanů této země.

Kristovi byly připsány v průběhu staletí vlastnosti, které lidi považují za dobré, krášlí jeho nositele, které jsou zkrátka „lidské“.Protože ani Kristus je ze začátku také neměl. Byl jako všichni ostatní lidé.Dobrý i nedobrý, nedokonalý jako každý z nás, lidí, uhnětených z dobra i zla, ošklivosti í krásy, křišťálu i bláta. Přesto všechno je možné konstatovat, že i spravedlnosti je na světě dost, i když většině se zdá, že nespravedlnost má vždycky převahu.