Fikce a skutečnosti

Každý člověk, občan žije svůj život se svými každodenními problémy, starostmi, radostmi, plány a předsevzetími, zklamáními a překvapeními.Ty jsou pro každého dominantní a překrývají i ty velmi důležité události a děje, které ale skutečně ovlivňují a ovlivní jeho život. Denní tsunami zpráv, novinářských kachen, výroků politiků, skandálků nedůležitých celebritek, ze všech možných i nemožných sdělovacích kanálů, pak společně s politikou a některými jejími principály z toho udělají každodenní guláš. Je ochucován vším možným, aby byl stravitelný. Ale přese všechno má své pachutě a vyvolává začasté zvracení

Stohy vět a slov o reformách ať již důchodové, zdravotnické, školské v Česku jenom zakrývají podstatu věci. Udělat z bohatých ještě bohatší a celé břemeno dluhů, přenést na většinu národa, která je nezavinila. Ovšem ty dluhy měly proti sobě aktiva. Peníze se neztratily. Byly odkloněny jinam. Množství je vždy mocné. Na první pohled malými obnosy, které lze lží a nepravdou obhajovat, zaplati ty ohromné deficity, ona již několikrát okradená většina občanů.. Zvýšení DPH na 21% zvedla a zvedá ceny všeho, hlavně toho nejpotřebnějšího, co lidé kupovat musí. Potraviny, vzdělání, léky, služby, pohonné hmoty, nájmy, pojištění, a mnohé další. A to se opakuje denně, měsíčně, stále. Z malých obnosů vzniknou stamiliardové sumy. A pak pan „nejlepší“ finanční ministr, podle některých pramenů z EU, přijde s návrhem zdanit konečně také ty, kteří berou měsíčně více jak 100.000 čistého. To hodí bratru do rozpočtu 5 miliard. A to má zalepit oči těm dvěma třetinám pracujících, kteří nedosáhnou ani na průměrný plat v České republice. Co to je proti stovkám miliard, které stékají po malých částkách, ale stále a opakovaně od milionů občanů. Ryzost kovů a pravdivost slov a programů ověřuje čas. Cíle a program Listopadu 1989 jsou stále více obnažovány. Ano přetrhl řetězy pout jedné strany, odstranil ostnaté dráty na hranicích našeho středoevropského českého ghetta, máme svobodu shromažďovací, svobodu slova a mnohé jiné, ale spor a úsilí o charakter našeho státu a naší společnosti pokračuje. Ale nevedou jej politikové, vláda, poslanci. Vedou jej obyčejní lidé, občané, ne všichni studenti, ne všichni novináři a publicisté, ne všichni učitelé, profesoři, vědci, spisovatelé. Vede je střední stav, vedou jej ti, kteří svoji každodenní prací a úsilím vytvářejí skutečné materiální a duchovní hodnoty. Myšlení ekonomických ministrů, členů správních rad všech možných subjektů a institucí je na míle vzdáleno od reality života té většiny, zaměstnanců, prodavaček, mladých, kteří vstupují teprve do života, příslušníků středního stavu a jejich rodin.

Většina námi zvolených zástupců všech stupňů myslí na své akcie, podíly na zisku, připravované nové finanční deriváty, spíše rafináty, tak jak to umí právě české banky v cizích rukou, do nichž odtékají miliardové zisky v řádech desítek a stovek, každý rok. Nachází se na rozdíl od většiny svých spoluobčanů ve zcela jiné poloze a ne již více v té, z níž vystoupila. Jednou z vlastností demokracie je, že se mohou hlásat zcela protichůdné názory, teorie a zavádět také protichůdné praxe. To vede mnoho lidí k samotnému popírání a devastaci demokracie jako takové. Příkladem je naše česká skutečnost v niž dochází k privatizaci zisků a socializaci ztrát.