Hodně se mluví a píše o snahách až „bojích“ za čistotu vod, vzduchu, půdy a optimální exploataci naší planety Země. Úsilí jistě oceněníhodné. Ale současná civilizace má znečištěnou ještě jednu veledůležitou oblast . Tou je informační prostředí.
Jde o čistotu a pravdivost zpráv, sdělení, proslovů, vyprávění, vět a slov, která jsou napsána v tiskovinách, novinách, a všech možných i nemožných časopisech, vypouštěna do prostoru v rozhlase, televizi, na internetu, facebooku, twitteru i v dalších komunikačních prostředcích.Týká se to i rozhovorů, debat a diskusí, které vedou lidé, občané mezi sebou, ať je to v rodině, ve škole, na hřištích, na shromážděních, na schůzkách nebo v poslanecké sněmovně či senátu.Ve všech těchto výpovědích by mělo jít vždy o pravdivé popsání, předpovídání a pochopení našeho světa a dění v něm. A nejde jen o sepsání a sdělení zpráv. Jde také o jejich důležitost, ne všechny jsou důležité. Dále o pravdivost toho co sdělujeme, založené na znalostech, schopnosti logicky myslet a vypouštět vše, co není podstatné, co je myšlenkovou i slovní vatou, balastem. I v dnešní době má platit potřeba oddělovat skutečnosti a pravdu od legend. Právě v těchto dnech je aktuálním téma roku 1968, Pražské jaro a snahy o reformu špatných a nedobrých věcí, které tehdy u nás panovaly. Je dost těch, co se staví do rolí „pravých“ hodnotitelů a často opomíjejí, že se i před rokem 1989 udělalo v této zemi pro lidi a pro rozvoj společnosti mnoho dobrých věcí. Měli jsme solidní školství včetně učňovského, nebyla nezaměstnanost, měli jsme bezplatnou zdravotní péči pro všechny občany, výkonné zemědělství při soběstačnosti v hlavních produktech a ještě jsme velká množství zemědělských produktů vyváželi. Proběhla zde rozsáhlá bytová výstavba, měli jsme vyspělou průmyslovou výrobu. A co z mnohého dobrého zbylo po listopadu 1989? Ohromná část tohoto národního bohatství byla rozkradena, prodána za dumpingové ceny zahraničnímu kapitálu. To by ještě nebylo nejhorší, ale zisky plynoucí z naší hodnototvorné práce plynou ven a zde doma zůstává jen jejich malá část.. Naše zem se v ekonomické oblasti dostala takřka do kategorie „kolonie“. Máme obrovský státní dluh, vysoké procento nezaměstnanosti a řadu dalších celospolečenských, dlouho neřešených problémů. Roste sociální napětí, nespokojenost s vládou, parlamentem, špatnou prací a praxí státních orgánů a státních úředníků, ale ještě více jejich manažmentu.
Kam tedy napřít síly? Abychom nebyli ani ideologicky, ani ideově, ani kulturně, ani ekonomicky druhořadou zemí a zařadili se do nosného spravedlivého světového směřování a proudu. Snažme se, abychom měli i v tom chaosu světa, jehož zákony neznáme, ale ony existují, vlastní představy rozvoje naší vlasti. Nedělejme zbytečně ze sebe hlupáky pro ty „pravé“ osvícené a nebuďme lhostejni k chybám levice a jejích zvěstovatelů.
