Čas a děj

Jakou rychlost má čas?   Říká se -čas plyne, jak ten čas letí, jak pádí. Také se říká a píše,že se čas zastavil, čas se líně vleče. Někdy mne napadá, že čas nemá vůbec žádnou rychlost .

    Je nepřetržitě všude, obklopuje všechnu hmotu v jakékoli formě kolem nebo se do něj vnořují všechny objekty se známými souřadnicemi délkou,výškou a šířkou. Říká se jim dimenze. A čas má být, vlastně je dimenzí čtvrtou. Ale vědci, astrofyzikové a učenci přišli již s dalšími teoriemi a propočty, které hovoří o dalších dimenzích, o dalších vesmírech, v kterých náš vesmír je umístěn. Jsou to velmi, velmi zajímavé poznatky a skutečnosti, které se čtou jako nejnapínavější romány. Nejsem fyzik /původním povoláním jsem chemik/, ani filozof a nečiním si sebemenší nárok, abych mohl být nazván či povolán k vyřčení soudů, které bych měl obhájit. Obdařen jako miliony dalších světoobčanů přemýšlím a srovnávám. Mně připadá, že jednou z dalších dimenzí je děj, který se odehrává stále a existuje jako čas i ostatní dimenze a to i v době, kdy si myslíme, že se nic neděje. Navíc jej vysoko cením. Je zpravodajsky nosný. Něco říká, informuje nás na rozdíl od dimenzí základních, které informují pouze o rozměrech např. délce, šířce a výšce. Zkoušel jsem si to na pojmu radost. Radost se nevyrábí. Ta se rodí nebo můžeme říci vzniká z dění.Z dění, z dějů, z jednání hlavně lidí.Protože i věci mají své děje.Ale těžištěm dění, které bezprostředně jsme schopni vnímat a které nás zajímá, jsou lidé. Ti jsou hybateli posunů věcí, skutečnosti i jich samotných. A právě také lidé způsobují jiným a také sami sobě radost. Ale nejen radost, také bolest, smutek a nostalgii. Děje jsou tedy nositelem kladných i záporných znamének. Láska má např. kladné znaménko. Nelze ji dobývat, darovat, koupit, zničit. Láska vzniká, rodí se z interakce a jednání lidí. Jejím nositelem jsou také ještě jiní tvorové v přírodě. Já si myslím, že i u předmětů, o nichž si myslíme, že jsou neživé. Láska je ve světě jako čas. V určitém intervalu je netečná a pak střetem poznaného i nepoznaného vzniká mezi dvěma nebo více jedinci. Nikdy nepřestávejme hledat lásku. Je jako život nezničitelná. Prevíti ji mohou ublížit a poškozovat, ale nelze ji zničit. Proto neříkejme lásce nikdy sbohem. Kdyby láska a život latentně neexistovaly, nemohly by vzniknout. Lze k nim přiřadit další vševládnoucí subjekt a tím je změna. Nevím zda sem přiřadit smrt, toto dvojče života, ale může být vznesena námitka, že smrt je životní změna. Pojímám ji jako završení určité etapy života. Často je vnímána jako konec. Ale není tomu tak.Dochází ke změně něčeho v něco jiné. V jiných relacích, poměrech. Nezničitelnost života se promění v jiné formy a projevy a děj pokračuje.
     Hmota a energie ve svých mnoha zvláštních formách jsou nezničitelné, proto věčné. Nemohou zmizet, mohou se proměňovat v jinou formu, v jiné struktury. Proto mohly zde na Zemi a ve vesmíru být před naší civilizací a těmi, které jsme již odhalili a poznali ještě jiné a dokonce vyspělejší. Každá přinesla a stvořila velké hodnoty. Mohla to být návštěva z nekonečného vesmíru, která sem přibyla na jakousi vizitu. A mohla sem přinést život. Archeologové a vědci odhalují a poznávají nové skutečnosti z dávné minulosti naší planety. Vždyť i lidé z civilizací, které jsme odkryli, měli architekturu, kterou ani současná společnost se vší její technikou, pokrokem a odvahou, není s to vytvořit. Ano vytváříme také velká obdivuhodná díla, která jednou ocení ti, co budou žít po nás. Ale také po právu zkritizují zvěrstva, které jsme napáchali a pácháme na přírodě a hlavně sami na sobě. A to je také ona změna, přeměna hmoty a energií, změna v myšlení, změna v jednání, určení cílů a stanovení stupnice hodnot s kladnými znaménky, které by měly být trvalé. Změna je trvalá. Její výsledky a následky přinesou někdy v krátkém čase, někdy hned, ale někdy za miliony let trvalejší útvar, produkt, vlastnosti a něco, co je vývojové řadě vnímáno jako pohyb vpřed. Ale ani tak to být nemusí. Je to však vždy střet, vzájemné reakce a interakce hmoty, jejích forem, produkt dějů a sil, které si neumíme vysvětlit a kterým začasté ani nerozumíme.
     Například naše Země je v řadě míst přelidněna, což způsobuje a hlavně v budoucnu bude přinášet globální problémy. Výsledkem budou také hlad, bída, války o potraviny, vodu, o energie, suroviny o životní prostor. Ale všechno může být jinak. To ukážou až příští děje, které se odehrají ve složitých souvislostech v budoucnu a které také budou výsledkem jednání, úsilí, rozhodnutí a směřování národů, států a populací. Budou to nové formy existence a života. Staré a přežité systémy zaniknou. Zvláště takové, které se neumějí a nedovedou vypořádat s problémy, které každodenní, ale i v dlouhém časovém intervalu život přináší. Problémy jsou součástí a průvodcem života. Vnímáme je pouze jako živí tvorové. Lidé bez života, nebožtíci je již nemají.