Když pochodovali ulicemi v roce 89, většina jim držela palce a nebo se k nim dokonce přidala. Odhlédněme od různých spekulací na téma, jak moc byla sametová revoluce manipulována a zmanipulována, ani sebelepší provokatér tehdejší StB by do ulic nedostal statisíce naštvaných občanů. Současný studentský Týden neklidu je mohutně komentován, zvažován a znevažován. Koneckonců Rudé Právo také tenkrát tvrdilo něco o pomýlených mladých lidech, kteří skočili na špek nepřátelům socialismu. Běžný divák je na jednu stranu rád, že konečně vychází do ulic větší počet demonstrantů, protože někde uvnitř cítí, že už je na čase dát najevo nesouhlas se stávajícím stavem naší politiky a veřejného života, někde ve skrytu duše doufá, že studenti to zase jako vždy začnou a rozjedou, ale...
Na stranu druhou vlastně nemá úplně jasno v tom, co vlastně ti studenti chtějí a o co jim tentokrát jde. Proti čemu vlastně protestují? Proti zmatenému a personálně zcela neschopnému ministrovi, proti nevyhovující navrhované reformě vysokého školství a ztrátě akademických svobod? Mají vůbec pravdu? Bohužel ani mnozí demonstrující nejsou schopni jednou větou vysvětlit, co je dostalo do ulic, jak ukázala včerejší reportáž televize Nova. A co tedy vlastně chtějí? Stávající stav našeho školství by asi rychle a efektivně dokázal napravit opravdu jen ten Brumbál, po kterém volaly některé transparenty, protože se nám ho během posledních 20ti let podařilo dostat do stavu, kdy si přestáváme vzdělání vážit. Skandály s koupenými rychlými tituly politiků, stále horší výsledky našich studentů v mezinárodních srovnávacích studiích a nedostatek schopných mladých řemeslníků vyvolává v běžném občanovi obavu, že za chvíli bude každý z nás otitulovaný a rozbitý záchod mu neopraví nikdo. Že bojují proti zavedení školného? Je potřeba nebo není? Do toho prezident, který sám vystudoval zadarmo, označí protestující za parazity, kteří nechtějí za vzdělání platit. Zaznívají názory mnohých, že i tak už je studentů VŠ příliš mnoho a minimálně třetina jich na vysokoškolské studium nemá. Nevím, já si pamatuji, že za oněch skrytě opěvovaných komunistických studií, se naopak poukazovala na to, že je vysokoškoláků příliš málo, mluvilo se vcelku otevřeně o tom, že bez protekce se na vysokou školu nikdo nedostane a minimálně třetina těchto protekčních na vysokých školách vůbec nemá co dělat. Zavaleni různorodými informacemi už nejsme schopni odpovědět ani sami sobě, jestli mají ti, co vyšli do ulic, pravdu nebo ne.
Ono je to vlastně jedno. Vzdělání má cenu vždycky, na trhu práce se vždy lépe uplatní vzdělaný člověk než ten, který žádné nemá. Prodejné školy a ti, kteří se vzděláním kšeftují, už měly být dávno zavřené a zavření. Mládí je tu od toho, aby na rozdíl od nás starších a „rozumných“, kteří už vidí všechna pro i proti a málokdy se dobrovolně zvednou z pohodlných křesel a vyrazí ze dveří dát najevo jednoznačný názor, protestovalo a to radikálně. Kdyby to nedělalo, už je s tím světem opravdu všechno špatně. Kdyby mi bylo tolik, co jim, vyrazím do ulic také, už jenom pro možnost uvolnit tlak rostoucí frustrace ze současného dění. A jestli konečně vyrazí i ti starší? To záleží na mnoha okolnostech. Třeba je to jen začátek a objeví se pravý důvod, proč se k těm mladým přidat. Nebo také jen zbytečné volání na poušti, které zase zapadne do šedi našich nespokojených dnů, na které můžeme pěkně doma v teploučku nadávat. A čekat, až to za nás někdo vyřeší.
