Já mám alespoň tento dojem, když sleduji konání a vystupování nové senátorky Elišky Wágnerové v médiích. Tato dáma totiž dělá všechno jinak, než jsme u současných politiků zvyklí. Krátce po svém zvolení do Senátu se stala členkou senátního klubu Klubu pro otevřenou demokracii - KOD, kde jí dělali společnost i pan Čunek, pan Okamura a pan Michálek. Poté, co se dozvěděla, že KOD navrhuje pana Čunka na post místopředsedy Senátu, dala najevo, že s tímto postupem nesouhlasí a pokud KOD bude dál trvat na svém, zváží své další setrvání v tomto klubu.
Následně se blíže seznámila s veřejnými projevy dalšího svého kolegy pana Okamury a došla jí trpělivost: „Po seznámení se s těmito texty a po důkladném zvážení situace jsem dospěla k názoru, že mé další setrvání v senátorském klubu KOD není možné bez ohrožení důvěryhodnosti programu, s nímž jsem ve volbách získala masivní podporu.“
A z klubu vystoupila.
Naposledy jsem měla možnost Elišku Wágnerovou vidět v nedělních Otázkách Václava Moravce. Řeč byla mimo jiné o poslanecké imunitě a problému rostoucího počtu poslanců, kteří jsou buď nepravomocně odsouzeni nebo sedí ve vazbě a odmítají se dobrovolně vzdát svého poslaneckého mandátu. Ostatní zúčastnění politici, např. poslanec Suchánek, který nás oblažil sdělením, že opravdu už v přístích volbách kandidovat nebude (a tím pádem si bude moci dál jezdit do Dubaje zahrát golf, s kým bude chtít – pozn.autora) vcelku očekavatelně volali po okamžité úpravě zákona, který pro přístě donutí poslance podobně postižené a přistižené mandát složit, protože jedině to je etické a morální. Eliška Wágnerová naopak otevřeně vysvětlila, že s podobným přístupem nemůže souhlasit, protože se v případě nepravomocného rozsudku musí stále ctít presumpce neviny, bude velmi těžké vyvážit důvody pro odebrání mandátu, aby se nedaly zneužít v rámci politického a jiného boje, a rychlými zásahy do Ústavy a volebního zákona nelze vylít vaničku i s dítětem, protože volání po krvi vede pouze k dalším budoucím chybám a křivdám. Navrhla naopak zkrácení a podstatné omezení imunity poslanců, kterou si mimochodem omezují zcela neúspěšně už několik let, protože pro tento krok zatím nenašli potřebnou většinu a odvahu. Seděla jsem před obrazovkou s otevřenou pusou a až jsem ji zaklapla, tak jsem ji znovu otevřela, abych řekla: „Teda ona je vážně formát.“
A uvědomila si, že před sebou vidím političku, která se jako jedna z mála nepřidá k volání vcelku oprávněně naštvaného davu, klidně řekne i nepopulární názor, pokud je přesvědčena o jeho správnosti a nehodlá dělat politické kompromisy.
Včera se ke mně dostal článek místopředsedy české Pirátské strany Mikuláše Ferjenčíka s názvem „Sofiina volba Libora Michálka,“ plného argumentů na téma, proč je dobré v KOD zůstat, přestože senátor nemusí s některými kroky klubu souhlasit. Např. že senátor bez klubu je naprostý solitér, který nestihne chodit na všechny schůze výborů a podvýborů, bez klubových kolegů se nic nedozví a nic neprosadí, takže je na paní Wágnerové vidět, že je politický nováček a není zběhlá ve vyjednávání , jak je to ošklivé, takto podrážet koaličního partnera atd. Pan Michálek (společný kandidát ČPS, SZ a KDU-ČSL) totiž v KOD zůstal. Doufám, že jenom zatím.
Nějak bych právě od představitele Pirátů spíše očekávala volání po jednání ještě radikálnějším, než bylo jednání paní Wágnerové. Místo toho jsem si přečetla školení z nutných a zdůvodnitelných politických kompromisů, o kterých z vlastní zkušenosti vím, že vedou tak akorát do pekel. Politika je totiž velmi zrádná – pokud nemáte většinu, chcete něco prosadit, musíte se vždy domluvit a bohužel většinou i ustoupit, protože jinak vám politici z jiných stran, kterým jsou vaše priority srdečně ukradené, nepomohou svým hlasem pro jeho prosazení. Ustoupíte jednou a ustupujete už pořád, mantinely, které vám na začátku připadaly nepřekročitelné, se postupně a neviditelně posouvají a vy, i když to myslíte dobře, a vidíte před sebou svůj vysněný cíl (nyní se nebavím o krabici od vína plné milionů, ale třeba o opravené školce), najednou zjistíte, že přestáváte uvažovat normálně a začínáte myslet politicky.
Jak se obraz české politiky čím dál více špiní, dokážou se nezamazat už snad jen ti, kteří kompromisy za každou cenu nedělají a smíří se i s tím, že se jim za těchto podmínek zatím podaří prosadit úplné minimum. Volič totiž většinou zapomene, co jste měli před čtyřmi roky za program, ale nezapomene na své pocity a dojem z člověka, kterého si do té doby vážil a teď ho najednou vidí kroutit se na obrazovce a koktat při vysvětlování, proč se nechová tak, jak tvrdil, že se chovat bude. A propadá do další skepse, že už se nedá věřit vůbec nikomu.
Voliče poslední doby ani tak nezajímají výsledky práce konkrétního politika, pokud tedy přímo a viditelně neškodí, ale jeho postoje a důvěryhodnost. Své o tom ví i pan Dienstbier, který také jako jeden z mála trval na svém a odmítnul jít do koalice s pražskou ODS. Tehdy zdánlivě skončil díky nepřízni svých pražských kolegů v ČSSD a nyní kandiduje na prezidenta. Předtím úspěšně kandidoval do Senátu.
Jenže takovýchto politiků je stále tak málo, až někdy působí dojmem, že snad ani nemohou být pozemské povahy. A přibude jich jedině tehdy, když se jejich zdánlivě až nepochopitelné chování trvající na hodnotách jako je: čest, poctivost a kontinuita, ukáže jako jediné správné z hlediska dlouhodobého vývoje. Až je budou pozorní a rozumní voliči, které nezklamali, volit stále znovu a čím dál víc. Pak i dalším politickým nováčkům, kteří jen zpočátku poslechli dobře míněné knížecí rady na téma politické uvažování a strategie, dojde, že jedině tudy vede cesta a je dobré se jí držet. Doufám, že to bude brzy.
Odkazy: http://www.denikreferendum.cz/clanek/14302-wagnerova-vystoupila-ze-senatorskeho-klubu-pro-obnovu-demokracie
http://www.denikreferendum.cz/clanek/14320-sofiina-volba-libora-michalka
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/
