Prezidentské zrcadlo

V naší hospůdce na úpatí hor se o politice většinou nemluví. Spíše se řeší otázky místního hospodářského významu, jako např. komu a jak nesou nebo zanáší slepice, jestli to byl zaběhnutý pes nebo liška, kdo způsobil, že sousedovi už neponesou nikdy... a komu a kam zanáší manželka či manžel (samozřejmě jen v nepřítomnosti aktérů). Takže při občasné návštěvě tohoto jediného místního společenského zařízení vcelku rychle poznáte, které události opravdu hýbou světem a dle četnosti výskytu debat před volbami lze dostatečně přesně odhadnout volební účast.

Krajské volby se například neřešily vůbec, ale prezidentská volba se přetřásá poslední dobou často a už i zvýšenými hlasy. Kromě toho sleduji častější výskyt dříve neobvyklého nadávání na politiku jako takovou, zejména na čím dál více na povrch vyplouvající korupční kauzy, většinou uzavřené slovy: „Je to jeden velký bordel!“ a pak se plynuje přejde zpět na zanášení slepic.

Pikantní je spojení tématu „Jeden velký bordel!“ a následného probírání prezidentských kandidátů, když nejhlasitější kritik současného stavu politiky nakonec vykřikne: „A proč bych k...a neměl volit toho Zemana?!“

Naivně a trpělivě vysvětlujete důsledky opoziční smlouvy nebo připomenete Bamberg, Olovo a jiné skandály Zemanovy éry. Až skončíte přednáškou na téma netransparentnosti jeho volebního účtu a netajené podpory Lukoilem. Zemanův volič chvíli kývá hlavou, tváří se zamyšleně, pak se pořádně napije a kontruje: „No, možná máš i pravdu, ale stejně tam nikdo lepší není a vůbec Zeman má zkušenosti a rozumí tomu nejlíp.“ Howgh.

Nakonec to vzdáte a začnete raději probírat osevní plán na jaro. 

Srovnáte tuto debatu s bouřlivými debatami na FCB, kde se zřejmě ti, kteří jsou rozhodnuti Zemana volit, raději neprojevují, a kde se naopak stalo módou nadávat prohlášeným voličům více menšinových kandidátů, že právě díky nim bude Zeman zvolen, protože je přece nad slunce jasnější, že rozmělňujete hlasy, a nejen vy, ale i váš kandidát by prospěl republice, kdyby se své kandidatůry vzdal v prospěch silnějšího protikandidáta, který má možnost proti Zemanovi uspět a vůbec se dostat do druhého kola.

A napadne vás, že výsledek prezidentských voleb bude vlastně krásnou sociologickou sondou této společnosti, protože každý z kandidátů se chca nechca stal představitelem určité vlastnosti či jejich souboru, odpovídající jistému vzorku obyvatel. Stačí se podívat na nekonformní voliče potetovaného skladatele, je to přece legrace a dobrej foor, mít takového Avatara na hradě, zase by o nás svět věděl. Nebo na rekordmanku v neproměněných kandidaturách, jejíž styl odpovídá tomu nejhoršímu mixu kolotočů a posilovny, nebo na symbol toho největšího konformismu a bezvýraznosti, až k dámě, které se chválabohu podařilo se zdatně zbavit původní nálepky naprostého mimoně a mne těší, že lidí hlásících se k jejímu stylu kobercového bombardování dobrem je docela dost. Takže i nekritická fascinace osobou bývalého premiéra je vlastně zrcadlem jistého vzorku obyvatel. Co se vůbec Zemanovi vyčítá? Že ho nezajímají cizí názory a s radostí je háže do žumpy? Že si rád přihne a necítí se povinován držet se faktů, hlavně když nepravda dobře zní a je vtipná? Že ho nezajímá, odkud se berou peníze na jeho účtu, dobře že tam jsou? Aspoň je takový lidový a lze se s ním snadno ztotožnit, ne? A ti, co mají geneticky zakódovánu potřebu stařičkého mocnáře, si ke všemu mohou vybrat ze dvou kandidátů.

Nu což – zítra večer se dozvíme, z jakých skupin a jaké velikosti se náš národ skládá. Jestli vyhraje většinové zrcadlo, máme, co jsme chtěli a asi jsme ještě netrpěli dost.

Já se pro sebe raději tiše modlím: Bože, smiluj se nad námi a dej nám prezidenta, za kterého se nebudeme muset stydět. Chvála Ti, máš z čeho vybrat. A také se modlím, ať se nemusím znovu stydět za to, kde domov můj.