Dostala se ke mně mailem pěkná anekdota. Doufám, že zůstane jenom anekdotou a jelikož lidová slovesnost se má podporovat ( to věděli už naši obrozenci), předávám dál.
Na ranní procházce pan Jiří náhle zakopl a upadl, ukázalo se, že to byla mrtvice a protože podle hesla "Zdraví není byznys" neměla blízká nemocnice dostatek personálu, zemřel.
Záhy stál před nebeskou branou a Svatý Petr ho přivítal:
"Vítej na Nebesích, ale dříve, než se tu usadíš, tak se zdá, že tu máme malý problém. Málokdy tu máme sociální demokraty a tak si nejsme tak úplně jistí, co s nimi."
"To není žádný problém, prostě mě pusťte dál, jsem dobrý křesťan, jsem věřící."
„Já bych tě rád pustil dál, ale mám pokyny přímo od Boha. Říká, že od zavedení nové politiky LEPŠÍ BUDOUCNOST PRO OBYČEJNÉ LIDI musíš strávit jeden den v Pekle a jeden den v Nebi. A potom si sám vybereš, kde chceš strávit Věčnost.“
"Ale já už jsem se rozhodl. Chci do Nebe!"
„Lituji, ale taková jsou pravidla", odpověděl Petr.
Odvedl pan Jiřího k výtahu a jeli stále dolů, až do Pekla. Brána pekel se otevřela a Jiří se ocitl na krásné zelené louce. Připadal si tam jako v RáJi. Zelená tráva, slunce svítí, ale není moc horko.
Vane mírný vlahý větřík. Všude jsou malé hospody s pivem, párky a ovarem stíněné šumícími stromy. Všude postávají slavní sociální demokraté, sám Willy Brandt ho vítá. Všichni se volně procházejí, hrají kuželky a fotbálek. K obědu si dávají bifteky, grilovaná prasátka, šampáňo a plzeň.
Sám ďábel přinesl panu Jiřímu sklenici oroseného piva a kotletku. "Dej si jedno, Jirko!"
"Ne, slíbil jsem že už nebudu pít a budu hubnout", odmítá pan Jiří.
"Tohle je peklo, synku. Tady můžeš jíst a pít co chceš a neuškodí ti to, spíš prospěje." Jirka si tedy zavdá a zjistí, že se mu ďábel líbí, že je to fajn chlapík, který umí vyprávět peprné vtipy a provádět ostatním kanadské žertíky.
Skvěle si to užívají a nemusí se o nic starat, ani se přetvařovat. Dřív než si to pan Jiří uvědomí, je den pryč. Všichni se s ním bouřlivě loučí a mávají mu, když nastupuje do výtahu. Když se dveře výtahu znovu otevřou, je zase u bran Ráje a svatý Petr na něj čeká.
"Tak a teď je čas na návštěvu Ráje", a otvírá mu bránu. A dalších 24 hodin je Jirka donucen trávit čas s partou čestných,vychovaných lidí, kteří mají rádi společnost, mluví o jiných věcech než jídle nebo penězích a chovají se k sobě slušně a uctivě. Žádné hrubé vtipy nebo kanadské žertíky. I když je jídlo dobré, bifteky a ovárek to není. Není tam nikdo, koho by znal. Nikdo se k němu nechová jako k důležité osobě. A ke všemu se tam všude vznáší Láska a to v něm vzbuzuje takový divný, až nepříjemný, pocit. A ještě ke všemu – to Světlo.
"No tohle, na něco takového mě Fierlinger s Laušmanem nepřipravili.Ani Špidla se o tom nezmiňoval," říká si pan Jiří.
Den skončil a svatý Petr se vrátil. "Tak strávil jsi den v Pekle a den v Nebi. Teď si vyber, kde strávíš Věčnost."
Jirka dlouho nepřemýšlí a rozhoduje se: " Nikdy jsem si nemyslel, že tohle řeknu – víš, Nebe bylo úžasné, a tak - ale já si opravdu myslím, že patřím k přátelům do Pekla. Tam se cítím nějak lépe."
A tak ho Petr odvede k výtahu a on jede stále dolů až do Pekla. Dveře výtahu se otvírají a on se ocitá uprostřed pustiny pokryté odpadky a toxickým odpadem. Vypadá jako poušť, ale je to ještě horší. Asi jako doly pod Krušnými horami. Je vyděšen, když vidí své přátele, oblečené v cárech, jak jsou přikováni k řetězu a sbírají do plastových pytlů odpadky při silnici. Sténají a vzdychají v bolestech, tváře a ruce zčernalé špínou. Ďábel přijde k panu Jiřímu a dá mu ruku kolem ramen, ten se otřese a říká: "Já tomu nerozumím, byl jsem tu včera, všude sluníčko, travička zelená, pivo teklo proudem. Jen jsme se tak poflakovali a bylo to skvělé. A teď je tady pustina,všude jenom nepořádek a každý vypadá zbědovaně."
Ďábel se na něj podívá, mazaně se usměje a řekne, "Jo, Paroubku, včera to byla volební kampaň, dnes už jsi nás zvolil!!"
