Nenechme se (při)otrávit

Svůj osobní bojkot čínských výrobků jsem zahájila před pěti lety. Česnekem. Shánění českého či moravského dopadlo tak, že si ho raději pěstuji sama. A uvědomila jsem si, že tímto přístupem si značně zužuji kupní rádius v každém obchodě (kromě knihkupectví), ale dá se to, musíte jenom pořádně hledat. 

Asi před dvěma lety. Postávám před prosklenou obří lednicí s drůbežím masem v Makru.
„Promiňte, víte, já nemám brýle, to je český nebo polský výrobek?“ ptá se paní už nějakou dobu stojící vedle mne.
„Polský, koukám.“

„ Aha, tak to raději ne,“ začne otáčet vozík.

„A proč?“ nedá mi to.

„ Víte, kdoví čím to krměj, já těm polským potravinám už nějakou dobu nevěřím.“

„ Jé, tak to vám děkuji, ještě že jste mne upozornila.“ A vydám se za ní k jiné lednici.

Vloni. Nejdříve to byla posypová sůl, pak zkažená sušená vejce přidávaná do těsta, kyselina mravenčí v kysaném zelí – Made in PL. Od té doby nekupuji polské potraviny.

Letos. Oplatky s krysím jedem, opět z Polska. Dívám se na večerní zprávy společně s mužem, který se začíná rozčilovat nad tím, proč teda ten dovoz potravin z Polska jednoduše nezakážou. Informace, že u 25% potravin z Polska našli závady, průměr u potravin z jiných států se pohybuje kolem 14%, ho vytočí do běla.

„Neboj se, já už dávno polský zboží nekupuju,“ uklidňuji ho.

Podívá se na mne pochybovačně: „Jsi si jistá, copak chodíš po krámě s brejlema? Vždyť se to stejně ani nedá přečíst. A nebo tam napíšou Made in EU.“

„No, já kupuju český značky, přece. Hlavně, když je tam ta etiketa Český výrobek, podívej...“ Snažím se ho zastavit a otevírám lednici.

„A když tam ta etiketa není? Kde bereš tu jistotu, že to jenom ta „česká“ značka neprodává, vyrábět se to může kdovíkde?“

A tak jsem si ty brýle dnes do obchodu vzala. Není to zajímavé, že na značné řadě i větších krabiček se spoustou prázdného místa jsou informace o výrobci tak malým písmem, že ani brýle nepomáhají? A co si počít s výrobky, kde je napsáno pouze, kdo výrobek distribuuje? Nebo, že ho vyrobili v EU? Proč tam aspoň nenapíšou, ze které její části? Jako tím pádem podezřelé dávám většinu zboží zpět do regálu a informovaný výběr je čím dál užší.

Zahájím pátrání. A dočtu se, že Evropský parlament po těžkých bojích prosadil nařízení o informacích pro spotřebitele, kdy informace o složení potravin budou muset být uváděny větším písmem a konkrétní země původu bude povinná pro větší sortiment potravin. Ovšem až od 13.12.2014. Jak je vidět, lobbuje se nejen u nás.
A také se dočtu, že i čeští výrobci mají máslo na hlavě, tlak na cenu výrobku jde často ruku v ruce se snižováním kvality nebo hmotnosti. Např. Penny Market používal značku Česká kvalita nebo Od českých farmářů u výrobků vyrobených na Slovensku, ve Velké Británii nebo – Polsku. Ach jo. 
Nám spotřebitelům, toužícím být lépe informování o tom, co posíláme do trávícího traktu, asi nezbývá, než si nosit do obchodu pořádnou lupu, v tašce poslední číslo časopisu d'Test nebo se přímo v prodejně připojit na internet a zkontrolovat si, zda se právě výrobek, který máme zájem zakoupit, neobjevil na serveru Potraviny na pranýři. Také si musíme přiznat, že u potravin, označených Made in EU, je k takovému mlhavému vyjádření zřejmě nějaký důvod a raději najít takové, ke kterým se výrobce hrdě hlásí. Držet se rčení, že nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci. Informovat se navzájem o tom, které zboží je nekvalitní a místy nebezpečné. Sledovat pravidelně weby s informacemi pro ochranu spotřebitele. Kupovat kvalitní a osvědčené místní potraviny a jiné místní zboží. Z obyčejné návštěvy obchodu se pomalu stává detektivní práce.

A jenom mne tak napadá, proč máme Ministerstvo zemědělství, Českou obchodní inspekci, Hygienu a spoustu dalších úřadů, které by takovou práci měly dělat místo mne. 

Zřejmě jsou pokuty za výše zmíněné aféry ještě příliš nízké, takže podvádět zákazníky se stále vyplácí. Zřejmě je nás zákazníků, kteří se zajímáme o to, co kupujeme, příliš málo na to, abychom mohli chodit do obchodu bez obav, že nás chce zase někdo ošidit nebo přiotrávit.

Ale všechno zlé je k něčemu dobré, když si mám vybrat, jestli před každým nákupem usednout k počítači nebo jít zasadit brambory, tyhle aféry mne čím dál tím víc nutí stát se samozásobitelem.