Analytik Martin Koller pokládá otázku, kdo a v čí prospěch provádí teroristické útoky v Evropě. V hlavě mají pravěk, říká Koller.
Zaujala mě věta: „V souvislosti s terorismem nemůžeme pominout ani širší zájmy typu oslabení a destabilizace Evropy. To vyhovuje především USA z hlediska prosazení smlouvy TTIP, případně ovládnutí Evropy zmítané nepokoji cestou vojenské moci.“ Další větu, kterou Koller napsal, zkrátím na to podstatné – Kdo podporuje salafistický islám páchá stejný zločin jako byla podpora německého nacismu. Já bych k tomu jen dodala za sebe, že kdo má v hlavě pravěk, není schopen takové organizovanosti a provedení všech teroristických akcí tak, jak proběhly na různých místech Evropy v nedávné minulosti (Paříž, Brusel atd.). A jelikož dnešní situace v Evropě ani ve světě není náhodná, je potřeba si vytáhnout další díl puzzle, který je potřeba vložit do skládačky.
V roce 1950 prohlásil John F. Dulles: „Západní Německo může být velikým trumfem v rukách Západu. Tím, že přetáhne východní Německo do mocenské oblasti Západu, může získat předsunutou strategickou pozici, která podryje sovětský vliv i vojenská a politická postavení v Československu, Polsku, Maďarsku a dalších přilehlých zemích..“ V té době zapadala činnost tajných služeb do politické strategie bonnského režimu. Tomu přesně odpovídala taktika postupu proti NDR. 26. června 1951 zakázala bonnská vláda Svaz svobodné demokratické mládeže. Poté podala návrh k soudu na zakázání strany KSN.
Od roku 1949 do roku 1952 byl nepřátelský nápor zaměřen hlavně proti hospodářské výstavbě východního Německa. Veškeré cílené sabotáže se soustředily na to, aby podrývaly rozvoj socialistického plánovaného hospodářství, které měla NDR v programu. Záměrně, pod různými záminkami, byla podněcována nespokojenost zejména maloburžoazních a buržoazních vrstev. Měla být vytvořena masová základna proti obyčejným pracujícím, běžnému obyvatelstvu, dělníkům, rolníkům atd. Příkaz, který zadaly tajné služby svým spojkám - fašistům a militaristům, bývalým přívržencům stahlhelmu, zněl: „Udržovat obyvatelstvo v neustálém stavu napětí a nejistoty pumovými atentáty, přepadeními, šeptanou propagandou a sabotážemi.“ Stoupenci tzv. východních kanceláří buržoazních stran a sociální demokracie dostali pokyny, aby se vetřeli do vlivných postavení ve státním a hospodářském aparátě. Aby systematicky podrývali jejich činnost zevnitř. Biskup Otto Dibelius vyzval evangelíky v NDR k odporu proti vládě. Berlínský katolický biskup, kardinál Konrad Preysing, zakázal katolickým občanům spolupráci v Národní frontě. Představitelé politického klerikalismu dávali rovněž instrukce k podzemní práci.
Druhý stupeň byl naplánován na rok 1952/53 a počítal s rozpoutáním kontrarevolučního puče v NDR. Na tuto akci byla připravována široká síť agentů v NDR už dlouho předtím. Druhá konference SED však přijala v roce 1952 usnesení, že budou v NDR budovány základy socialismu. Vzhledem k této situaci bylo třeba jednat. A tak se rozpoutal v NDR dne 17. června 1953 dlouho připravovaný kontrarevoluční puč, který měl odstranit stávající socialistický model a zřídit kontrarevoluční režim a tím vytvořit v srdci Evropy ohnisko války. Tohoto pokusu o puč se zúčastnila i Gehlenova organizace. 23. září 1953 podal vysoký komisař SSSR ostrý protest u komisaře USA proti odhalené skutečnosti, že CIA ročně financuje nacistickou Gehlenovu organizaci 20ti miliony západoněmeckých marek. Zároveň prasklo a prosáklo do tisku, že v létech 1953/54 bylo v NDR zatčeno více jak 400 Gehlenových cvičených agentů a stovka se jich dokonce na výzvu dobrovolně přihlásila sama bezpečnostním orgánům NDR. Západoněmecký časopis „Munchner Illustrierte napsal:“ Ztráta na agentech je obrovská, proporcionálně vyšší než v kterékoliv jiné zemi..“
Pokud bychom analyzovaly formy a metody třídního boje, které byly užity tajnými službami v jednotlivých fázích, jednalo se o zesílení psychologického vedení války Zejména Gehlenova organizace rozdmýchávala hysterii občanské války. Zesilovala se infiltrace, provokace na hranicích státu měly zostřit mezinárodní napětí. Na hranici mezi východním a západním Německem docházelo k ilegálnímu přechodu hranic, k ozbrojeným provokacím, k nepokojům, pobuřování. S podvratnou činností souvisela i špionáž, sabotáž a diverze. Metody byly koordinovány. Akcí „Vulkán“ v dubnu 1953 vedly západoněmecké sektory cílený úder proti obchodu mezi oběma zeměmi. Úder byl zaměřen i proti zahraničnímu obchodu NDR. Sabotážní akce měly ochromit a poštvat východní Němce proti vlastnímu státu, akce měly vyvolat hospodářské potíže. 17. června 1953, propašovaní agenti a naverbovaní agenti v NDR, rozpoutali kontrarevoluční akce. Podporu měli obrovskou. Podporovaly je všechny západoněmecké propagandistické prostředky, zejména v té době to byl rozhlas a tištěné letáky. Agenti pronikli cíleně do některých oblastí NDR, kde úmyslně zakládali ohně, drancovali a vyprovokovali několik přestřelek. V Berlíně byl násilím unesen do Západního Berlína náměstek ministerského předsedy NDR Otto Nuschke, po několika dnech byl propuštěn. V Magdeburgu byli zavražděni tři státní činitelé NDR. Západoněmecké a západoberlínské rozhlasové stanice koordinovaly a dirigovaly činnost organizovaných skupin agentů šifrovanými zprávami.
Tajné služby NATO se zároveň snažily zorganizovat simultánní úder kontrarevolučních skupin v hlavním městě i jinde. Přibývalo aktů individuálního i masového teroru. Hybnou silou byli samozřejmě Gehlenovi hoši. Jako příklad si uveďme co se stalo v červnu 1953. Zahraniční letouny vysadily nad Saskem a Durynskem agenty-parašutisty vybavené vysílačkami a zbraněmi. Na dálnici mezi Lipskem a Berlínem byla objevena a zajištěna nákladní auta plná munice a zbraní. Na hranicích s NDR, v Hesensku, Bavorsku a západním Berlíně zaujaly postavení tanky ozbrojených sil USA, které čekaly na pokyny NATO. Akce „Vulkán“ tenkrát ztroskotala stejně jako akce „Zefír“, protože dorazily ruské tanky a Američani se stáhli.
-ed-
