Proč musel zemřít socialismus

„Musíme vycházet z dnešních skutečností, chceme-li tyto skutečnosti změnit..“ (spolkový kancléř NSR Willy Brandt, Hannover 1967)  

Od druhé světové války výrazně zesílila politická aktivita tajných služeb, to není nic, co by někoho mohlo překvapit. Co je zásadní je to, že západoněmecké tajné služby byly úzce spjaty s tajnou službou USA. Politiku USA a jejich spojenců můžeme charakterizovat koncepcí tzv. přizpůsobování se, přesně jak je vyvinuly USA a schválilo NATO.

Bývalé společenství socialistických států dosahovalo mírového soužití států s rozdílným společenským zřízením. Toto je velmi zásadní si uvědomit. Taktéž snaha o evropskou bezpečnost byla ze stran socialistických států očividná. Imperialistická buržoazie byla v hlavních státech NATO nucena se přizpůsobovat mezinárodní konstelaci sil více než dříve. Části monopolního kapitálu se dostávaly v určitých oblastech své zahraniční politiky do realističtějších pozic. Kapitalistický systém se vyznačuje hlavně bohatstvím materiálním, nikoliv duševním, proto je jeho úspěch u mas maximální. Plyne to z koncepce, kterou velmi srozumitelně popsal už Adolf Hitler. Koncepce přizpůsobování se byla tedy zaměřena k tomu, aby se uspořádaly fronty proti světovému socialistickému systému. Aby se rozsáhle zmobilizoval potenciál imperialistických států pro boj proti socialismu a samozřejmě s tím spojený i boj proti komunismu. Aby byly vyvinuty pružnější taktické a strategické metody. Aby se mohlo přejít k protiofenzivám namířeným proti všem socialistickým státům a hlavně proti SSSR.

Podstata imperialismu je agresivní a reakční a ani v našem století se v tomto směru nezměnila. Světový imperialismus a s ním i imperialismus americký, který je jakýmsi předvojem, se vměšuje do záležitostí jiných národů a v podstatě chce všude vládnout. Porušuje legitimní práva národů a jejich svrchovanost. Násilí, podplácení a hospodářské pronikání má jasný cíl – vnutit jiným státům svou vůli. Socialistické státy byly samozřejmě překážkou k cílům globalizace a novému uspořádání světa a k ovládnutí celých kontinentů a poté i celého světa. Socialistické státy totiž zúžovaly stále víc a víc hlavním mocnostem NATO prostor, kam se nemohly tyto mocnosti vojensky dostat. Třetí světová válka by totiž znamenala válku totální a s tím je spojeno zničení planety a lidstva. Mocnosti NATO si to uvědomovaly stejným dílem jako si toho byly vědomy státy socialistické. NATO tedy kladlo důraz na boj na tzv. „tajné frontě“. A právě proto nabývaly po druhé světové válce na významu tajné služby, neboť pro sedmdesátá léta minulého století byl kladen důraz na význam tajných služeb a jejich činnost. Podrývání společenství socialistických států zevnitř, hospodářsky i politicky je oslabovat, podkopávat jednotu, diskreditovat socialistické zřízení i jejich vládní představitele. Pronikání do vládních špiček socialistického systému a důsledné vytváření tzv. pátých kolon bylo přesně tím, jak rozštěpit a oslabit jakékoliv snahy o jednotu v duchu myšlenky socialismu. Páté kolony byly úspěšně zřízeny nejen v Evropě, nýbrž i v Latinské Americe, v Asii, v Africe, ovšem v SSSR se nepodařilo úspěšně vytvořit pátou kolonu, což byl pro tajné služby důvod k znepokojení.

Tímto bychom mohli shrnout protisocialistickou strategii imperialismu. Je totiž charakteristické, že tajné služby se staly hlavním nositelem psychologického vedení války proti socialistickým státům. Strategie koncepce zahrnovala v duchu tzv. teorie rovnováhy nejen totální špionáže proti jiným státům a jejich obrannému společenství, nýbrž i podvratnou činnost jako předehru, co by průvodní jev vojenské agrese. Protisocialistická politika a strategie byly hlavním motorem NATO ve dvacátém století. Uvědomme si, že vlády imperialistických států odcházely a přicházely, ale činnost tajných služeb se permanentně rozrůstala. Jejich prostředky a metody se sice stále mění, ovšem cíle zůstavají stejné i dnes. Aby se mohl prosadit světonázor, je nutností rozpínavost imperialismu, globální jednotné vedení, sterilita národnosti, homogenizace států na planetě, vymýcení kulturněhistorického směru renesance a pěstování neohumanismu v jeho podobách dle koncepce pro 21. století a podpora imunosuprese ve společnosti.

-ed-