Píditelský speciál I.

Bez zločinu není politika. Kdo to řekl? Hádejte. Můj speciál je o něčem, co vám dnešní oficiální média nenabídnou. A až tohle přelouskáte tak už budete vědět proč. Tento článek je pro všechny píditele, kteří se pídí jako já po takových informacích, které se fakt těžko shání a nejsou oficiálně k mání.

Je starou pravdou, že jedna silná politická strana je hůře napadnutelná než všechny koalice. Z prostého důvodu, je totiž jednotná a těžko se infiltruje a vnitřně rozbíjí na rozdíl od koalic. Proto v USA jsou vždy jen dvě silné strany proti sobě, dnes republikáni a demokraté. Tzv. politickou a ideologickou „přetahovačku“ o prvenství u voličů (já tomu říkám americké „námluvy“ ) umí pro americké voliče (diváky) udělat velmi zábavnou a zajímavou. Je to prostě show.

Nic není tak černobílé, jak vám někteří dnešní politici, historici či pracovníci Ústavu pro výzkum totalitních režimů (viďte, pane Blažku), předkládají ve svých naučených verzích. Mně totiž nikdy nestačilo jenom A. Já mám vždy nutkavou potřebu zjistit i B, někdy i C a někdy i celou abecedu. Jen tak mohu být pak co nejvíce objektivní ve svých soudech a úsudku a porozumět tomu, co se kolem mne a ve světě odehrává. Proč? Protože proto.

Že se dnes na všech frontách vede velmi intenzívní propagandistická, psychologická a světonázorová válka, tak to je asi těm bystřejším už jasné. V záplavě informací je opravdu velmi složité se orientovat tak, abychom vyhodnotili ty nejméně zavádějící či dokonce pravdivé. Těch důležitých faktických a zásadních je totiž jak šafránu. Navíc je v dnešním světě módou historická fakta přetvářet a upravovat tak, jak je zrovna potřeba vzhledem k momentálně nastavené ideologii a aby se správně modeloval stádní typ. Nám píditelům ovšem nestačí být stádní typ. Proto, když jsem dnes poslouchala na ČT 24 projev ministra Stropnického, a později rozhovory na Rádiu Plus o zlém Rusku a ďábelském Kremlu, proruské propagandě a o mladých lidech, kteří neumí zacházet s informacemi takže se pochopitelně pan Strachota z organizace „Člověk v tísni“ obává o naši mládež, aby nepadla do tenat hlavně Kremlu a ruského ďábla, uzrálo ve mne přesvědčení. A to takové, že jak někdo moc ukazuje oficiálně prstem jen na jednu stranu, že vtom něco falešně skřípe. A taky žejo! A zase jsem se ponořila pod hladinu, tam totiž vždycky něco najdu, do historie, do roku 1968. Ten rok mě prostě něčím přitahuje, asi proto, že se o něm pořád mluví. Vůbec se pořád hrozně zdůrazňují šedesátá léta. A co se moc zdůrazňuje, za tím vždycky něco vězí. Kde se nacházely všechny ty nacistické a fašistické a teroristické síly, které měly po druhé světové válce být dávno umlčeny a zlikvidovány justicí, což přeživším lidem po druhé světové válce sliboval jejich, dnes zdůrazňovaný, osvoboditel demokrat Američan? A komu že to vlastně sloužili tenkrát i někteří naši čeští spoluobčané, z nichž některým dnes staví pomníčky a jsou vyzdvihováni až k nebesům? Anebo kteří podepsali např. 2000 slov, nebo se s nimi ve své nevědomosti stádně ztotožnili v tom smyslu, že bojují na straně přímé demokracie, dobra a pravdy? Tyhle otázky a mnohé další mě napadaly, když jsem slyšela promlouvat k národu právě pana Stropnického, Blažka, Strachotu a další v řadě. A tak jsem pod hladinou zjistila něco, co mně tihle pánové nějak zapomněli ve svých proslovech o ďáblech sdělit.

Připomeňme si tedy některá fakta, která já osobně považuji za velmi důležitá a která rozhodně do historického vývoje dějin neodmyslitelně patří. A kdo říká že ne, tak lže. Fakta, na která všichni ti propagandou prosycení politici, historici a pracovníci různých „ústavů“ a „organizací“ tak rádi (nebo neradi?) zapomínají, anebo je ani nevědí. Fakta, která vám možná otevřou jiné obzory a pomohou pochopit i dnešní situaci u nás a ve světě. Možná mnozí pochopí i lépe Brexit. Kdo ví..

V červnu roku 1968 navštívil oficiálně velvyslanectví USA v Praze specialista ministerstva zahraničních věcí USA pro „východní otázky“ (tzv. „východní otázky“ měl ve svém programu budování Třetí říše i Adolf Hitler, pozn. -ed-) a pracovník CIA Campbell. Tenkrát vedl dialog s generálním tajemníkem tehdejší Československé strany socialistické jistým Pavlisem a dosáhl toho, že vedoucí síly této strany se ztotožnily s platformou „2000 slov“. Podle plánů řídících orgánů psychologického vedení války v Bonnu a Washingtonu měl kontrarevoluční program „2000 slov“ přímo i nepřímo zapůsobit na tehdejší socialistické státy a probudit protisocialistickou a protiruskou aktivitu. Campbell vysloveně žádal, že ČSS se musí podílet na systematickém vytlačování (tehdejší) KSČ z vlády. Tento záměr se měl uskutečňovat velmi opatrně a rychle, neboť pro to byly v ten čas nejvhodnější podmínky. V dubnu a květnu téhož roku se konaly v Bavorsku četné tajné schůzky vedení CSU a představiteli československých křesťanských kruhů. Při těchto rozhovorech šlo o stejnou koncepci. Západoněmecká SPD, organizace „Východního byra“ ve spolkovém ministerstvu pro celoněmecké otázky i českoslovenští sociální demokrati, kteří emigrovali do USA, zesílili v tomto duchu svou činnost. Potřebovali vytvořit v bývalém Československu sociálně demokratickou stranu, protože síla jedné strany KSČ byla příliš semknutá a jednotná a těžko infiltrovatelná. Agent CIA Brouček tedy přijel do Prahy z USA a to v červenci téhož roku. Vezl instrukce pro bývalé vedoucí československé sociální demokraty. Šlo o přísně tajné informace, jak uspíšit a vybudovat SCD a oslabit a podrýt činnost KSČ. Někteří představitelé západoněmeckých škol a univerzit dostali své rozkazy, jak a na koho působit v Praze. Tyto příkazy vydávala strana pravicových vůdců SPD. Tehdejší evropský korespondent největšího indického týdeníku „Blitz“ vydal zprávu, že „kontrarevoluce nasadila síly, které byly speciálně vycvičeny pro ideologické pronikání do komunistických stran, přímo do ústředního výboru a do všech ostatních organizací a správních institucí a to tak, aby změnila tehdejší Československo v kapitalistický stát“. Bylo nutno co nejdříve změnit režim ve východních blocích, neboť jinak by nebylo možno uskutečnit plány, které se dlouhodobě připravovaly a které v sobě nesly všechny dnešní znaky, které známe pod lidovými výrazy jako např. sametová revoluce, multikulti, gender, eurozóna, masová migrace apod.

Jeden z ideologů Klubu 231, V. Osvald, prohlásil v červnu roku 1968: “Po zlikvidování Státní bezpečnosti je nutno provést čistku v armádě a zabezpečit tak převzetí moci pokojnou nekrvavou cestou.“ Klub 231 trval na tom, že jeho představitelé musí obsadit hlavní oddělení ministerstva vnitra, jinak nebude možno uskutečnit původní plány. Dále členové Klubu trvali na tom, že je nutné ovládnout všechny sdělovací prostředky, aby bylo možno řídit kontrarevoluci podzemních organizací a zároveň vést tvrdou propagandu proti Rusku (tenkrát SSSR). V květnu 1968 na příkaz Klubu 231 v Rakousku jednal se zástupci CIA František Poula z Českých Budějovic. Vyjednavači měli za úkol dosáhnout toho, aby rádio „Svobodná Evropa“ podporovala všemožně K 231. Toto mu bylo přislíbeno. Na jaře v roce 1968 byly otevřeny hranice a tak byla pátá kolona v Československu podporována příchozími diverzanty hlavně z Rakouska a Německa.

Připomeňme si, kdo byli hlavní členové a vedoucí představitelé Klubu 231, kteří sloužili jako nástroj imperialistických tajných služeb. Generální sekretář pražské centrály Klubu, Praha 2, Karlovo náměstí 17, byl fašista a kolaborant J. Brodský. Spolupracovníky mu byli bývalý generál V. Paleček a přímí agenti CIA byli A. Roubek , B. Procházka, J. Čech, a O. Rambousek. V regionálních střediscích po celém Československu pak obsadili významné pozice agenti tajných služeb NATO mezi nimiž byl např. Dušan Slavík, syn předsedy Rady svobodného Československa v USA, a pak taky Waldemar Solas, bývalý pracovník tajné služby SS. Dalším důležitým mužem, který měl zvláštní úlohu byl poslanec Spolkového sněmu CDU, vojenský expert a pověřenec BND Werner Marx, agent úřadu spolkového kancléře a specialista na podvratnou činnost a špionáž. Na počátku šedesátých let se zdržoval v Polské lidové republice, kde na místě sondoval účinnost psychologické války. Od roku 1960 vykonával Werner Marx vedoucí funkci v pododdělení VII/referát 9 - „Všeobecné psychologické vedení boje“ v řídícím štábu bundeswehru. V roce 1967 pobýval W. Marx také se zvláštními příkazy v Izraeli.

Sudetoněmecký svaz revanšistů, zejména „Witikobund“, posiloval tehdejší podzemní organizace v Československu. Poslanec za CSU a předseda Walter Becher udržoval těsné kontakty s CIA a s BND. V létě roku 1967 prohlásil, že: „..válka ještě neskončila, nebudeme konzervovat dřívější porážky, musíme tedy hovořit ne o prohrané, nýbrž o doposud nerozhodnuté válce..“ Z toho mrazí, že? Zbudovat pátou kolonu, které veleli nacisté a fašisté, nedalo v Československu zřejmě moc práce. (Jestlipak všichni ti lidé z pátých kolon u nás i v zahraničí vůbec tušili komu slouží, to by mě zajímalo, jako píditele. Taky by mě zajímalo, jestli jim došlo, že v podstatě to Rusko bylo něco jako ochranný val, aby nebyla další válka). Becher se znal s jedním členem redakce listu československých spisovatelů „Literární listy“ s jistým Arnoštem Procházkou. Procházka byl zcela ve službách Bechera. Strhnout národy Evropy do válečného dobrodružství, to bylo hlavním úkolem všech, kteří se podíleli na scénáři budoucího nového světového řádu, který pečlivě připravily (na něčí příkaz – na čí příkaz? Toť otázka..!) imperialistické tajné služby. Dne 22. srpna 1968 vytvořil velící generál II. sboru generálporučík Thilo na pokyn generálního inspektora bundeswehru tzv. „Václavský štáb“ pro „udržování technických spojení s Československem“. Tomuto štábu, který pracoval pod vedením zvláštního štábu NATO, velel plukovník řídícího štábu bundeswehru Trentzsch. Jemu byla podřízena řada speciálních jednotek jako například i telegrafní prapor 701, dvě roty PSK (pro psychologické vedení boje) a také výcviková rota pro výcvik „rangerů“ ze školy bojových jednotek v Hammelburgu. Jako politický poradce zde působil i Werner Marx. „Václavský pracovní štáb“ a štáby jemu podřízených jednotek a s tím i nejdůležitější technika, to vše bylo umístěno na vojenském cvičišti Grafenwohru, který se nacházel v prostoru plánovaném pro manévry tzv. „Černý lev“.

A nyní to absolutně nejdůležitější, čím zakončím dnešní Speciál. Připomeňme si složení předsednictva „Witikobundu“, který jsem již zmínila. Lepší fašistické složení už to být snad nemohlo. Složení předsednictva bylo zvoleno v říjnu roku 1967 na výročním srazu v Bambergu. Předseda: Hainz Lange – poslanec zemského sněmu v Severním Porýní – Vestfálsku, dřívější oblastní vedoucí Hitlerovy mládeže v Sudetech. Jednatel: Franz Karmasin, bývalý zástupce fuhrera na Slovensku (v ČSR byl tento nacista v nepřítomnosti odsouzen k smrti jako válečný zločinec, po roce 1945 žil pod jménem Dibak v Západním Německu, Bonn ho justici v ČSR nevydal). Člen předsednictva: Walter Becher, bývalý novinář, vedoucí redaktor rubriky „Zeit“, župního orgánu nacistické strany, byl autorem mnoha štvavých antisemitských textů, nenáviděl Židy a nekriticky obdivoval nacisty a jejich ideologii. Další člen předsednictva: Fritz Brehm, bývalý sturmbannfuhrer SS, nositel zlatého odznaku strany, spolupracovník tehdejších několika novin, zmíním např. „Deutsche Nationalzeitung und Soldatenzeitung“.

Tak. A máte o čem přemýšlet, píditelé. Lovu zdar a zrádcům zmar !

-ed-