Položme si nejprve zásadní otázku: „Je možno ovládnout naší svobodnou vůli tak, aniž bychom si toho všimli?“
Cílem mých úvah a zamyšlení není nic, co by bylo v rozporu se svobodnou vůlí mou a ostatních. Mé dílo není ani návodem jak myslet ani není myšleno jako jediná absolutní pravda a proto k němu tak přistupujte.
Člověk se celý život učí, sbírá vědomosti kde se dá, snaží se je pak uplatnit a zúročit. Přitom ovšem zapomíná na jednu, ne bezvýznamnou, skutečnost. Přestává pilovat svou svobodnou vůli. Ovšem není tomu tak u všech lidí. Někteří lidé pilují svobodnou vůli celý život a přitom nemusí vytáhnout paty ze svého domu. Jako příklad si můžeme uvést některé budhisty, či filosofy a jiné duchovní myslitele, v historii i v současnosti jich je mnoho. Někteří jsou celý život na jednom místě a dokáží vám vyseknout takovou myšlenku, nad kterou zůstanete v úžasu, ohromeni, a kterou jste zaručeně nikde nečetli. A přitom nemuseli číst žádnou obsáhlou studii ani nemuseli absolvovat třeba univerzitu. Nepíši to proto, abych zde nějakým způsobem znevažovala vědění a učení jako takové, nýbrž proto, abyste pochopili smysl toho, co vám chci nastínit. A proto musím nejprve zabrousit k obyčejnému synu tesaře, který neměl univerzitu ani patent na rozum.
Pokud se chceme dobrat k tomu, čím bychom si mohli vysvětlit některé jevy v lidské společnosti měli bychom začít v konkrétním čase tak, abychom postupně mohli jevu, který zkoumáme a chceme mu rozumět, dát jasnější konturu. A jelikož já se budu snažit ve svých úvahách vám přiblížit nynější stav, budu tedy cestovat i v minulém čase a v dějích, které já považuji za styčné pro svou svobodnou vůli.
Většina z nás ví, že Bible se skládá z hebrejských a aramejských anonymních spisů. Není mým cílem v této úvaze rozebírat kdo, jak a proč je poskládal tak, aby tvořily celek Starého a Nového zákona. Já se nyní soustředím už na finální podobu, tedy výsledek. Řekněme to zjednodušeně tak, že jsme si vyzobali a poskládali z těch anonymních spisů, co jsme potřebovali a máme již hotové dílo, které jsme předložili světu a ten ho přijal. Nebudeme se zabývat tím, že jedni jsou ateisté, druzí věřící. Není mým cílem zde toto rozebírat ani hodnotit. To je otázka svobodné vůle každého jedince a mně nepřísluší se v tom nimrat.
Soustřeďme se na to, že máme Nový zákon, kterému můžeme a nemusíme věřit, který můžeme a nemusíme uznávat, ovšem mohli bychom ho konfrontovat s vlastní svobodnou vůlí. Mohli bychom tak posoudit, zda necháme proniknout do své svobodné vůle myšlenky jiné, anebo zda to ani nebudeme číst, protože je to pro nás nepodstatné.
Abych vám co nejlépe přiblížila, jak pracuje svobodná vůle s tím, co se jí nabídne, použiji nejprve jeden citát: „Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha a vyhlásí soud národům..“ Tak, a tady se teď na chvíli zastavím. Duši si každý z nás představuje po svém. Patolog vám suše sdělí, že žádnou duši nenašel. A má pravdu. Duše je pro mne synonymum pro mysl. Pokud si člověk oblíbí nějakou myšlenku, zařadí ji automaticky do své mysli, přijme ji svou svobodnou vůlí. A pokud si nějakého člověka oblíbíme v mysli, protože jeho mysl je nám něčím známá, blízká, nemusíme s ním nutně sdílet lože. Stačí, když s ním sdílíme jeho myšlenky. Všimněte si, že i to potkalo ty, které si oblíbil, cituji: „..kterého si oblíbila duše (mysl) má, vložím na něho svého Ducha (myšlenku)..“ Duše je v podobenstvích synonymum pro mysl a Duch je myšlenka. Tímto způsobem vzniká tzv. kolektivní myšlení. Vysvětlím následovně. Můžeme každý zastávat jiný názor na Boha nebo na mimozemskou inteligenci, ovšem všichni jsme se tzv. odpíchli od stejné prvotní myšlenky přesto, že naše názory se různí a nejsou shodné a i naše interpretace budou odlišné. Myšlenka a názor totiž není totéž.
Uveďme si opět příklad: „Protože znal jejich smýšlení řekl jim: Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát..“ Zde můžeme již krásně zaznamenat, že průnik do svobodné vůle a kolektivního myšlení je znatelný a prvky jakési rané celosvětovosti jsou patrné už ve velmi starém textu.
Někdo může namítnout, že tam pořád necítí tu manipulaci se svobodnou vůlí. Uveďme si další citát: „Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebuba, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci..“ Zde už máme jasnou ukázku toho, že budoucí generace budou vždy soudit minulé generace – že shoda není možná, neboť tzv. generační pásmo je nekonečné do té doby, než lidstvo vymře a s ním i jeho mysl. Pokračujme v citaci: „Jestliže vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo boží království.“ Zde se nabízí už přímo názor, pomoc a vznik pro budoucí ideologii. Pokud zde Ježíš myšlenku Boha jako svrchovanosti prosadí a dokáže, bude nazýván Spasitelem a každá duše (mysl) bude mít místo v božím království. Boží království je synonymum pro jakousi jednotu, to znamená, že všechny mysli (duše) mají jednu ústřední myšlenku. Myšlenka jakéhosi světového řádu tedy není novinka. Dnes jde pouze o nový, sofistikovanější název, pro už dávno vymyšlené.
Všechna vymyšlená slova, které lidstvo používá se vyvíjí přesně tak, jak se vyvíjí myšlení. Než mohlo vzniknout slovo musela mu předcházet myšlenka. Duše neboli mysl je totiž silnější než vyřčené slovo. Mysl je pohonem pro všechny vynálezy počínaje vždy slovem kvůli jasné formulaci, dále vznikajícími teoriemi až po ideologie a dále pro použití přímo v praxi. Uveďme si zase příklad, že mysl je nadřazena slovu: „Pravím vám, že z každého planého slova, jež kdo promluví, budou skládat účty v den soudu.“ a další „U koho bylo zaseto do trní, to je ten kdo slyší slovo..“ Jádro pudla spočívá vtom, že pokud člověk slovo slyší a věří mu není to totéž, jako když slovo slyší a chápe ho. Syn tesaře hovořil v podobenstvích, protože jen někomu je dáno znát tajemství království nebeského.
Citujme si toto: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zaseje dobré semeno na svém poli..“ Ježíš bez podobenství vůbec nemluvil. Zrovna tak jako například Nietzsche v některých svých dílech anebo jiní. Podobenství najdeme v mnoha dílech, úvahách, ať už od filosofů, básníků či některých jiných myslitelů. Je to proto, protože bez podobenství by jejich duše (mysl) ztratila smysl. Pokud tedy i jeden jediný člověk zaseje do království nebeského (jednotka pro všechny mysli) byť jedinou dobrou myšlenku, uchytí se, byť by se uchytila v jedné jediné mysli, může dál klíčit a předá ze svého klasu dobrá semena. Tím je vysvětleno oseté pole klasy s dobrým semenem. Citujme: „Rozsévač, který rozsévá dobré semeno je Syn člověka..“ tyto podobenství o polích a dobrém semenu mají významy dva. Za prvé rozsévat dobré myšlenky a za druhé díky dobrým myšlenkám rozsévat dobré geny.
Pokud chceme pochopit, proč jsou podobenství pro myslitele důležitá, musíme si uvědomit, že vyřčené slovo již nelze vzít zpět. A že mysl všech lidí zatím nebyla propojena vtom smyslu, že by jejich myšlenky měly takovou sílu, aby se shlukly v jedinou, absolutní, nejsilnější a celosvětově reformátorskou. Citujme si proto i příklad mezi dobrem a zlem: „Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou, prodá všechno co má a koupí ji.., Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všechno možné, když je plná vytáhnou ji na břeh a co je dobré vyberou do nádob (nádoba je zde hlava-mozek-mysl) a co je špatné vyhazují ven..“ Tyto a jiné podobenství jsou jasnou ukázkou toho, že když chceme mysl očistit, musíme nejdříve vyhodit nesprávné myšlenky (cituji: vše prodá a koupí ji – tu perlu) a musíme pečlivě vybírat ze sítě (dnes klidně internet či umělá inteligence, média, knihy, slova atd. - sítě všeho druhu vztahující se nějakým způsobem ke slovu a myšlenkám) kde je všechno možné a do nádob (to jsou naše hlavy, mysli, mozky) vyberou, co je dobré.
Soudný den můžeme chápat jako jakousi „transformaci lidstva“ nebo „přerod lidstva“. Citujme si: „Tak bude i při skonání světů, přijdou andělé a oddělí zlé od spravedlivých..“ Zde si všimněte, že vyvoleným se říká andělé, ti rozhodují na základě toho, která myšlenka je zlá a která je spravedlivá, tedy dobrá. Uveďme si příklad, co znamená slyšet slovo a myslet slovo, cituji: „Kdo má uši, slyš..“ Pokud nejsme nějak handicapovaní, vnímáme vše svými smysly, naše smysly jsou pro nás přirozené a nesmírně důležité. Řeč je důležitou součástí komunikace mezi lidmi, slovo je jeho základem. Jelikož Ježíš své myšlenky jen hlásal, je použito právě ucho jako základní prostředek pro informace. To, že slyšíte informaci, ještě neznamená, že je spravedlivá tedy dobrá.
V této úvaze jsem se pokusila zatím přinést základy pro to, co bude následovat v mé následující úvaze, kterou si vám dovolím k zamyšlení, předložit někdy příště.
-ed-
