NWO aneb když se tesař utne (5)

 Položme si nejprve zásadní otázku: „Je možno ovládnout naší svobodnou vůli tak, aniž bychom si toho všimli?“  

  Pokud se chceme s největší možnou měrou objektivity dopátrat současného stavu naší společnosti, a pochopit, jak minulost píše budoucnost, musíme se co nejúčelněji ponořit do svobodné vůle protagonistů, kteří udávali tóny změn, kterými společnost v minulosti procházela.

Ježíš, který hovořil v podobenstvích, jak jsme si už demonstrovali, pronikal do myslí svým učením. Jeho slovo bylo v mnohém sofistikovanější pro tehdejší i dnešní jazyk. Hitler již hovořil přímo a obnažoval své niterné pocity již pro nás srozumitelnou řečí. Nepotřeboval hovořit v podobenstvích. Mohl už hovořit jen za sebe, nepotřeboval prostředníka v podobě, řekněme, vyššího či vnitřního hlasu. Společnost už se dávno nepodřizovala jen naukám náboženství. Pozoruhodností na tom všem je, že pokud prostudujeme staré písmo jiným „zrakem“ než ryze teologicky, nejdeme shodné prvky v myšlení i postupech v Mein Kampfu.

Nemohu s určitostí tvrdit, zda Hitler studoval Písmo, ovšem mohu tvrdit, že jeho myšlenky koresponduj s některými myšlenkami ze starých textů. Vzhledem k tomu, že v jeho textu se objevují i města Sodoma a Gomora, zmiňuje Boha, mohu předpokládat, že povědomí o starém písmu měl. Tak, jako Ježíš byl skvělý rétorik a používal slovo jako šíp, stejně i Hitler uměl tyto „zbraně“ používat. Zrovna tak, jako Ježíš dovedl na svou stranu přitáhnout své věřící, tak i Hitler uměl zmanipulovat svobodné vůle přes 80-ti milionů lidí. Zrovna tak, jako se ve Skutcích starého písma apeluje na sílu izraelského lidu, podobným způsobem apeluje Hitler ve své knize na sílu německého národa.

Ve starém písmu spatřuje Ježíš a jeho učedníci úpadek společnosti v pokleslé morálce a chudobě mysli. Citujme si příklad: ..jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje..“ zde srozumitelný podtext právě ve špinavé, zakalené mysli, neboť čistota duše nesouvisí s čistotou fyzickou. Nebo-li to, že máme čisté ruce jako sklo-umyté (viz například rčení – hele, já mám ruce čistý, já se nenamočil do ničeho, nebo: myje si nad tím ruce, atd.), neznamená, že nejsme v jádru špinaví (prohnilí). Další podobenství je více než výmluvné:“..slepý vede slepého a do jámy spadnou..“ vnitřní zrak duše nesouvisí s jiskrným pohledem, můžeme vidět perfektně, ovšem vnitřní zrak nevidí nic.

Hitler se také vyjadřuje o úpadku morálky a německého ducha. Hitlerův pohled na porážku německého národa v první světové válce byl srozumitelný. Klade si otázku, zda národy mohou po prohrané válce zaniknout. Odpovídá si tak, že mohou zaniknout pouze za předpokladu, že obdrží účet za svůj vnitřní rozklad, tedy zbabělost, nedůstojnost a bezcharakternost. Pokud tomu tak není, pak vojenská porážka je popudem k nastávajícímu obrovskému rozmachu. Hitler nebyl znechucen porážkou Německa jako takovou, byl znechucen tím, jak ji jeho národ přijal. Byl znechucen tím, že v mnoha kruzích společnosti zazněla radost nad neštěstím, které jeho vlast potkalo. Výrok anglického plukovníka Repingtona, který prohlásil: „Mezi Němci je každý třetí muž zrádce!“ Hitlerovi znělo v uších a za lživé pokládal tvrzení, že prohraná válka byla příčinou německého zhroucení. Byl přesvědčen, že už za dob míru napadali německý národ osnovatelé a chrliči chorobných projevů. V tom spatřoval katastrofální důsledek morálního a mravního jedu. Úbytek pudu sebezáchovy a domněnek těch, kteří již před lety (rozuměj před první světovou válkou) začali podhrabávat základy národa a říše.

Hitler byl znechucen tím, že Ludendorff byl označen za viníka prohry světové války. Obviňoval marxistické bojové organizace, o kterých byl přesvědčen, že jsou dílem židovstva, že podkopávají autoritu těch, kteří by mohli vystoupit jako jediní žalobci proti všem zrádcům národa. Byl přesvědčen, že Židé jsou největšími mistry lží a totiž, že jejich celá existence byla vybudována na jedné obrovské lži. Že se u nich jedná o náboženské bratrstvo, zatímco se to točí kolem jedné rasy, která ukřižovala jednoho z největších duchů lidstva a který sám nazval tuto rasu „největšími mistry lži“.

Hospodářský úpadek Hitler spatřoval v tom, že byla oslabena dělnická třída, tedy rolnický stav. Stejnou měrou jakým byl tento stav oslabován, tak narůstala stále větší masa městského proletariátu a rovnováha byla ztracena. Hitler poukazuje na obrovský rozdíl mezi chudými a bohatými. Vzhledem k tomu, že blahobyt a bída žily dlouho vedle sebe, bída a nezaměstnanost si začaly vybírat daň v tom smyslu, že v člověku zanechávaly stopu frustrace a prohloubení vnitřního rozkladu. A v tom spatřoval Hitler i politický rozkol. Hitler se zabýval tím, že pokud se hospodářství stává pánem státu, stávají se peníze bohem, kterému je vše podřízeno. Císaři klade za vinu, že nekladl odpor a naopak vtáhl především šlechtu do bankovních kruhů nového finančního kapitálu a že Bismarck nerozeznal včas nebezpečí. Hitlerova věta, že peněžní operace jsou snadnější než bitvy, se tak naplnila. Obrovský hospodářský úpadek byl tak podle Hitlera, jen pomalým ukrajováním osobního vlastnického práva a pozvolným přechodem celého hospodářství do vlastnictví akciových společností a že odcizování vlastnictví vzhledem k pracujícím bylo tak vystupňováno do nejvyšší možné míry. Burza tak začala diktovat, triumfovala a začala pomalu přebírat kontrolu a ochranu života celého národa. Hitler spatřoval prohospodaření německého národa i v neustálém boji proti německému těžkému průmyslu a globalizaci německého hospodářství. Byl přesvědčen, že je to dílo marxistů. Hitler byl přesvědčen, že právě marxisté jsou zhoubou pro jeho národ a za všemi marxisty viděl židovstvo. Hitler si spojil marxisty a Židy v jedno. Proto jeho boj proti marxismu i proti židům. Abychom to chápali přesně, Hitler neviděl komunistu, Hitler viděl Žida. Hitler byl přesvědčen, že marxismus a následné odnože z něj jsou prostředky z dílny židovstva, které je naservírovalo světu právě proto, aby si připravilo základy pro další průnik pro globalizaci a změny v celém světě. Hitler byl přesvědčen, že tito nebojují zbraněmi, nýbrž ideologiemi. A proto spatřoval i velký problém v tom, že veškerý tisk podle něj ovládali ve většině právě tito jeho nepřátelé národa, že totiž právě pro polovinu duchovního světa vydávají záměrně takzvané noviny inteligence a proto na ně působí. Zasévajíc tak jed, za zvuků libých tónů a slovních obratů se jim snaží vnutit, že hybnou silou jsou vskutku jen jejich čisté vědomosti či morálka, zatímco ve skutečnosti je to jen geniální tah na mysl německého občana.

Abychom plně pochopili, kde pramení nenávist Hitlera k židům, musíme si připomenout jeho další myšlenkové pochody. Palčivým bodem, kterým se Hitler zabýval ve své mysli, bylo pro něj i zdraví národa. Pokud je národ morálně i hospodářsky zpustošen, stačí už pak zasít ještě nemoci, jak pohlavní jako syfilis, tak třeba tuberkulózu či jiné. Spatřoval v požidovšťování svého národa katastrofu a úpadek svobodné vůle natolik, že byl přesvědčen, že pokud jeho národ proti tomuto nepovstane, bude vyhuben a zničen, nebo zdegeneruje. Tvrdil, že se budou rodit jen ubohá stvoření finanční účelnosti. Byl přesvědčen, že proti ideologii musí nasadit stejnou zbraň a rozvrátit tak režim, který svíral jeho národ. Proto vznikla jeho strana, ke které se pak přidávali další a další stoupenci, kteří sdíleli jeho myšlenky a tak vznikaly názory, které se mohly již v upravené verzi předložit větším masám. Hitler použil stejnou taktiku jako jeho protivník. Vytvořil vlastní ideologii.

                                                                       -ed-