Položme si nejprve zásadní otázku: „Je možno ovládnout naší svobodnou vůli tak, aniž bychom si toho všimli?“
„Svět je řízen pouze nepatrným zlomkem moudrosti..“ tohle už tvrdil Oxenstiern. Mohu předpokládat, že tohle věděl i dávno před ním Ježíš. Jak naše svobodná vůle pracuje a jakým způsobem je ovládána? K tomu mně poslouží jako prvotní základ právě slovo ideo. Ideo znamená představa, význam, mínění či myšlenkový. Ideologie jako taková vznikne vždy jen za předpokladu, že je sdílena skupinou lidí. Čím větší a početnější skupina vůlí něco prosadit, tím větší předpoklad úspěchu, že se tak stane a vznikne ucelený názor. Pokud se chci dopátrat toho, proč je svět nyní nastaven tak, jak je a člověk jako jedinec nemá šanci něco změnit, posunu se v čase a zastavím se až před druhou světovou válkou. Proč zrovna tam? Protože zde vzniká další bible, je to jiná bible a přece má podobnou sílu, jako měly a mají staré texty posbírané a poskládané od anonymů. Já se teď soustředím na jiný druh náboženství. Na tzv. ideologie a jejich smysl.
Pomineme nyní dobu, kdy po celém světě hnízdilo jen náboženství jako takové a bylo hybatelem všech věcí, stavů a dějů. Přesto, že náboženství bylo nedílnou součástí každého jedince ať chtěl nebo nechtěl, byl jím vlečen, zaznamenáváme v historii už raný výskyt tzv. tvůrců politiky. Těmito tvůrci politiky se dříve stávali hlavně papeži, kardinálové a pak i vladaři. Stávali se tak obratnými politiky, obchodníky a posléze i vůdčími osobnostmi (vůdci). Aby své politické ideologie mohli dobře uplatnit v praxi, bylo potřeba tzv. štváčů. Štváči nebyli moc inteligentní, ovšem byli velmi horliví. Jejich úkolem bylo vždy rozvášnit davy, byli mistry agitace, zcela oddáni vůdčí osobnosti, veřejně šířili myšlenky a názory s cílem získávat přívržence (tzv. propaganda). Navíc měli báječnou příležitost využívat i tzv. Korzybskiho „vazbu času“.
Ideologie, které ovládly svět můžeme rozdělit do hlavních dvou proudů. V těchto ideologiích není klasické náboženství základem, nýbrž jakýmsi pomocníkem při uskutečňování vyšších cílů. Společnost můžeme ideologicky rozdělit (až na výjimky) na dva tábory. První tábor se přiklání k základům národního smýšlení a druhý tábor se přiklání k základům světového smýšlení. Do světového smýšlení můžeme zařadit marxistické i demokratické smýšlení. Do národního smýšlení můžeme zařadit sociální nacionální smýšlení.
Většina vůdčích osobností své doby hájila vždy smýšlení takové, které korespondovalo s jejich upevněním politiky jak na domácí tak světové půdě, obchodu a ovládáním mas. Jejich ideologie se opíraly o stoupence stejného smýšlení, kteří mohli ideologii uvést v praxi a hlavně rozšiřovat. Obchodníci (dnes jim říkáme lobbisté všeho druhu) utvářeli obraz ideologie nejen na domácí půdě nýbrž i ve světě. Tomuto „scénáři“ se říká tzv. prodej ideologie. Čím úspěšnější obchodník, tím větší šance na průnik ideologie i za hranice. Pokud chceme, aby naše ideologie slavila úspěch, je nutné se obklopit odborníky. Ať už jde o politiku či hospodářské podnikání, bez zkušených právních a finančních odborníků není možné očekávat úspěchy.
V moderním světě, kde vládnou především média, kde většina lidí umí číst a psát, může menšina vládnout jen tak dlouho, dokud si uchová přízeň nemyslícího davu. Vzhledem k této skutečnosti začaly vznikat tzv. cenzury jak v tisku, tak ve všem dalším. Důležitou skupinou jsou tzv. Štváči, které jsem už zmínila. Úspěch štváčů můžeme zaručit v případě, že začneme vířit temné, rozumem neovladatelné, pudy mas. Jelikož svět se skládá z převahy lidí, kteří se řídí talamem, není problém ovládnout svobodnou vůli masově. Roznítit davy je v podstatě velmi snadné. Abych vám co nejlépe demonstrovala, jak probíhá manipulace se svobodnou vůlí a následným bojem s vlastními emocemi, použiji k tomu jako příklad muže, kterého zná celý svět a nebude to Ježíš.
Tento muž rozděloval konzumenty informací na tři skupiny: a) skupina, která věří všemu, b) skupina, která nevěří ničemu, c) skupina, která vše kriticky prověří a poté posoudí. Rozdělil lidi na tři skupiny konzumentů a dle toho k nim přistupoval. Věděl i to, že média vládnou světu a že je nelze v žádném případě podceňovat. Tvrdil dokonce, že církev skoná pod tlakem bezcenného náboženského nihilizmu. Předpovídal, kdy nastane doba zhroucení dochovaných základů mravů a morálky. Tvrdil, že humanitní pomatenost se stává módou. Tvrdil, že všechny tyto a jiné znaky jsou nedostatkem uznávaného světonázoru a z toho vyplývá všeobecná nejistota v hodnocení a postoji k jednotlivým zásadním otázkám doby. Tento muž založil svou stranu, která byla posléze organizována jako kterákoliv jiná korporace a byla vedena ryze autokraticky. Tento muž se inspiroval historií i přítomným stavem, ve kterém se nacházel. Tento muž tvrdil, že obrovský hospodářský úpadek byl pomalým ukrajováním osobního vlastnického práva a pozvolným přechodem celého hospodářství do vlastnictví akciových společností. Tento muž viděl potenciální nebezpečí v rozmachu Asie a jeho přesvědčení, že Rusko a Asie jsou pro jeho národ naprostou zkázou, nabylo obřích rozměrů. Vycházel z uspořádání světa po první světové válce. Byl přesvědčen, že jen USA může dát světu potřebné garance k tomu, aby jeho národ a tím i Evropa se nesmísily se zbytkem světa v tom smyslu, že Evropa bude jednou přepisovat nejen svou identitu, ale i dějiny. Jeho přesvědčení, že USA bude stát na jeho straně právě proto, že tato zem byla osídlována v prvopočátku Evropany a že tito svobodnou vůlí se přidají k jeho vizím, ztroskotalo. Jeho vize dokonalé třetí říše se stala utopií. Tohoto muže nenávidí skoro celý svět. Ten muž se jmenoval Adolf Hitler a vytyčil si vysoký cíl. Svou válku prohrál, protože se i přes veškeré jemu dostupné informace nepoučil z „vazby času“. Roli v jeho úpadku mysli, úsudků a ztráty sebekontroly měl i fakt, že se nechal vláčet vlastní nenávistí a ideálem nadčlověka (jehož význam a podstatu z Nietzscheho děl nepochopil anebo záměrně překroutil), což jeho objektivnímu vnímání děje i svobodné vůli podtrhlo židli, na které seděl. (Pro představu, kam bude směřovat má další úvaha doporučuji přečíst můj článek - Zpustošení Evropy aneb piráti opět na tahu).
-ed-
