Položme si nejprve zásadní otázku: „Je možno ovládnout naší svobodnou vůli tak, aniž bychom si toho všimli?“
Tvůrci politiky vyvěrající z ideologie nacismu byli čtyři muži. Byl to Hitler, Rosenberg, Hess a Goring. Hlavním tvůrcem politiky byl bezpochyby Hitler a jeho svobodnou vůli ovlivňoval od prvopočátku Rosenberg nejen svou vizí o čistotě krvi. Goebbels byl hráč na poli propagandy. Tento „obchodník“ si samozřejmě vybíral velmi pečlivě další spoluhráče-obchodníky s propagandou.
Prvním obchodníkem, který uvízl po pečlivém prosévání vhodných kandidátů v sítu, byl Hans Fritzsche. Patřil k těm inteligentnějším, ovšem i k nejméně významným z celé skupiny. Frietzsche vstoupil do politiky v roce 1924 a začal se věnovat i novinařině. Právě zde v této branži si ho vyhlédl Goebbels. Goebbels byl velmi inteligentní, bystrý, iniciativní, měl výtečnou paměť. Vyznal se v lidech a to nejen v jednotlivcích, nýbrž i v davu. Dokázal rozpoznat nejen jejich pohnutky, ale i schopnosti. Negativní stránkou Gobbelse bylo to, že tvořil překotné závěry a příliš se nezajímal o mínění davu. Ospravedlňoval to tím, že jeho ministerstvo tu není od toho, aby zjišťovalo veřejné mínění nýbrž, aby ho tvořilo a utvářelo. Přesto byl Goebbels velmi dobře informován. Sám četl naprosto vše a navíc měl početný štáb, který mu předkládal relevantní výňatky z časopisů, knih, magazínů atd. Goebbels byl zdatný organizátor, v organizování mu vydatně pomáhal Himmler, který spolu s Goebbelsem ovládal většinu hlavních úřadů, které nebyly pod přímou kontrolou Hitlera a Goringa. V Goebbelsově osobnosti se projevoval i sadistický rys v tom smyslu, že byl velmi sarkastický, užíval krutých vtipů a výsměšků a to nejen při svých projevech, nýbrž i když měl vztek na své podřízené či spolupracovníky. Goebbels lehce propadal hněvu, stačila maličkost a jeho zuřivost se vyznačovala formou vzteklého, dlouhého monologu, který ovšem měl formu divadelní a pro mnoho posluchačů to mohlo vypadat, že nejde o citové vzplanutí, nýbrž o dobrý herecký výkon. Goebbels se k přátelům choval chladně a k podřízeným drsností a slovní krutostí. Zásadně nikoho nechválil, pochvaly od něho byly světlou výjimkou. Ti co ho znali osobně, ho neměli moc rádi, ovšem na veřejnosti byl neskutečně oblíbený a vskutku velmi populární. Lidé ho prostě uznávali. Ráže Goebbelsova intelektu byla obdivuhodná. Jeho spisy a projevy jsou ukázkovým příkladem, s jakou důvtipnou obratností se dokázal odvrátit od pravdy a přitom dokázal stále udržovat zdání opravdovosti a logické dokonalosti. Goebbels byl opravdový a nejlepší mistr propagandy, nestydím se říct, že jako obchodník s propagandou neměl a nemá konkurenci.
Goebbels začal projevovat zájem o mladého muže Hanse Frietzscheho, a uvědomil si, že talent tohoto mladíka by mohl být v budoucnu užitečný. V roce 1933, když už byli nacisté u moci, Goebbels zaměstnal Frietzscheho v propagandě. Postup na sebe nenechal dlouho čekat. Nadšení a horlivost mladíka vynesla na post šéfa německého tiskového odboru a ve válečném roce 1942 už se Frietzsche mohl pochlubit funkcí vedoucího rozhlasové propagandy. Tato hodnost umožňovala, že dohlížel na vysílání všech rozhlasových stanic Velkoněmecké říše. Z moci svého úřadu měl samozřejmě pravidelné relace a ty udávaly tón německé propagandy.
Frietzschovy projevy byly zaměřeny hlavně na antisemitismus a dávaly průchod antipatii, která se projevovala už za jeho studií na univerzitě. Tento bývalý voják na univerzitě hledal původce, respektive obětního beránka, pro svůj veškerý vztek nad německou porážkou a pokořením v první světové válce. Utvrzoval se v názoru, že židovští studenti se straní nežidovských, začal k nim cítit zášť a tuto svou nenávist piloval a sílila s tím, čím byl starší. Proto jeho projevy v rozhlase za druhé světové války se nesly v duchu opravdové nenávisti. Goebbels byl spokojen s výběrem svého spoluhráče a Hitler zaznamenal úspěch propagandy cílené na obyčejného průměrného Němce. Hitler ovšem věděl, že tohle nestačí. Přesto, že si Goebbelse vysoce cenil, pochopil jednu zásadní věc. Že pokud chce docílit absolutního úspěchu, je nutno prodávat nacistické myšlenky německé mládeži a to nejen prostřednictvím dospělých, nýbrž především přímo mladými lidmi. Zatímco Goebbels a jeho spoluhráči servírovali veřejnosti povšechný typ propagandy byla zřízena zvláštní organizace s cílem bombardovat přímo německou mládež. Mládež musela být nutně naočkována ideologií nacismu.
Tento důležitý úkol dostal na starost Baldur Benedekt von Schirach. Hitler si ho vybral už v roce 1932. Schirach byl romantický, horlivý mladík, který Hitlera přímo zbozňoval. Hitler si toho byl vědom, jako si byl vědom amerického původu tohoto mladého muže. Navíc Schirachův praděd byl důstojníkem v americké armádě a bojoval v občanské válce na straně Unie. Tento důstojník stál dokonce čestnou stráž u katafalku presidenta Lincolna. Mladý romantik Schirach měl americké kořeny a Hitler věděl, že toho se dá báječně využít. Schirach byl pro Hitlera naprosto ideální typ k tomu, aby vedl německou mládež.
B. B. Von Schirach vyrostl ve Výmaru. Jako malý projevoval zájem o sporty i o umění. Na univerzitě v Mnichově studoval anglickou a německou literaturu, napsal hodně básní a některé byly v roce 1927 i otištěny. Schirach se o politiku jako mladík moc nezajímal, ovšem v 17 ti letech se mu dostala do rukou kniha „Věčný Žid“ od velkovýrobce automobilů Forda. Schirachovi tato kniha otevřela zcela jiný pohled na svět a velmi hluboce se zapsala do jeho podvědomí. Odhalení o mezinárodním židovstvu tak, jak jej popisoval Ford, si mladík konzultoval později s dalším nacistou Streicherem. Streicher nalil do Schiracha další názory o mocném židovstvu a to na mladíka mocně zapůsobilo. Schirach zabředával čím dále více do těchto myšlenek a nakonec se odvrátil od svých umělecky založených přátel a přidružil se k politickým myslitelům. Schirach se ztotožnil s nacistickou ideologií a když se setkal poprvé s Hitlerem, byl z něho nadšený. Schirach přijal nacismus jako své náboženství a Hitler věděl, že má toho nejlepšího propagandistu pro německou mládež. Schirach se stal přesvědčeným antisemitou a nejoddanějším přívržencem strany.
Schirach byl inteligentní, měl představivost, neobyčejný elán a neutuchající aktivitu. Zorganizoval a vedl německou mládež v duchu „Mládež musí být vedena mládeží“. Schirach nikdy neřídil práci z ústředí. Navštěvoval všechny spolky mladých osobně, stále s mladými udržoval osobní kontakt, pravidelně se ukazoval v mládežnických táborech a na pracovištích. Mladí Němci k němu vzhlíželi. Zavedl systém, že jednou za měsíc se scházeli němečtí okresní vůdci na poradě k osobní výměně názorů a poznatků. Schirach byl velmi pracovitý a vytrvalý a podařilo se mu stmelit německou mládež naprosto neuvěřitelně. Tento fenomén je vskutku v dějinách válek ojedinělý. Schirach se jako správný dravec zmocnil majetku ostatních soupeřících mládežnických organizací, které neměly šanci konkurovat dobře propracovanému systému propagandy a neměly podporu nacistů. Schirach byl oblíbený, z dobré rodiny, byl vzdělaný, mladý, hezký a neobyčejně tvůrčí. Navíc byl jako Hess bez mravnostních poklesků a byl ideálním příkladem skvělého Němce pro německou mládež. Hitler vsadil na Schiracha a vyhrál na celé čáře. Oba sklízeli úspěchy nejen v Německu, nýbrž pak i za hranicemi říše, neboť se k oddílům německé mládeže přidružovali další mladí nadšenci i z jiných sdružení.
-ed-
