Než rozum řekne mi

Ne, nezapomněla jsem na Vás, nejsem tak přízemní, abych se vzdala básnění. Je hluboká noc a noční chvilka poezie..

Když se touha

jednoho dne zeptá,

pro koho jsem žil

a chtěl bych žít,

povím co už znám,

že lásku jako trám

si člověk musí zasloužit.

Jak dlouho potrvá

ten křehký cit

než rozum řekne mi,

že měl bych jít

s tím poznáním

se potýkám

a věřte mi,

že nejsem sám.

Když mi něha

moje srdce leptá,

nevím kým jsem byl

a kam chci jít,

vidím v dálce chrám

co postavil můj klam,

chci si ten sen prodloužit.

Jak dlouho potrvá

ten křehký cit

než rozum řekne mi,

že měl bych jít,

s tím poznáním

se potýkám

a věřte mi,

že nejsem sám.

     -ed-