Než rozum řekne mi

Ne, nezapomněla jsem na Vás, nejsem tak přízemní, abych se vzdala básnění. Je hluboká noc a noční chvilka poezie..

 

Když se touha

jednoho dne zeptá,

pro koho jsem žil

a chtěl bych žít,

povím co už znám,

že lásku jako trám

si člověk musí zasloužit.

 

Jak dlouho potrvá

ten křehký cit

než rozum řekne mi,

že měl bych jít

s tím poznáním

se potýkám

a věřte mi,

že nejsem sám.

 

Když mi něha

moje srdce leptá,

nevím kým jsem byl

a kam chci jít,

vidím v dálce chrám

co postavil můj klam,

chci si ten sen prodloužit.

 

Jak dlouho potrvá

ten křehký cit

než rozum řekne mi,

že měl bych jít,

s tím poznáním

se potýkám

a věřte mi,

že nejsem sám.

 

     -ed-

Autor: Eva Dreyová | úterý 27.10.2015 1:55 | karma článku: 5,21 | přečteno: 159x
  • Další články autora

Eva Dreyová

Jak se to dělá po americku

20.9.2017 v 20:07 | Karma: 29,22

Eva Dreyová

Motýlí dilema

19.9.2017 v 13:36 | Karma: 17,01

Eva Dreyová

Poselství

12.9.2017 v 13:00 | Karma: 20,77