Kterak to dopadlo s Powersem, na kterýho se všichni vykašlali

„Poslouchaj, Kohl, jdou sem, chci se jich na něco zeptat, jak to vůbec dopadlo s tím americkým pilotem, jak mně vyprávěli minule o té špionáži jak, že se to jmenoval.. ten sestřelenej?“

Kterak to dopadlo s Powersem, na kterýho se všichni vykašlali a proč Chrusčov mlčel a Eisenhower nepromluvil

Ministerský předseda Nikita Chrusčov se dozvěděl o sestřeleným pilotovi na tribuně na Rudém náměstí přibližně v tu dobu, ve kterou tato zpráva, o havárii amerického pilota na území SSSR, doputovala i do Washingtonu. Radiová pozemní stanice na letišti v Bodo slyšela Powerse, když se to stalo, prý mu i radili, co má dělat. Pak ovšem pilot zmlkl a radisté jednotky deset lomeno deset taky mlčeli, hlášení o situaci podali teprve tehdy, kdy už i jim bylo naprosto jasné, že pilotovi došlo palivo a že je asi průser. Tudíž bylo jasný, že pilot se někde zřítil a šéf CIA Dulles dostal s velkým zpožděním zprávu, že letadlo Utility-2 nepřistálo ani v Bodo, ani na jiné základně ve Švédsku, Finsku ani jinde. Zpráva o havárii letadla se dostala i k prezidentu Eisenhowerovi a to prvního května, když si hověl na své farmě v Gettysburgu a ministr zahraničních věcí Herter zrovinka jednal v Istanbulu na konferenci členů NATO. Všichni se prostě dozvěděli, že Powers se zřítil asi přímo na území SSSR. Ovšem Nikita Chrusčov byl sakra dobrý hráč a tak si nechal v rukávu eso, druhá strana neměla ještě ponětí, že pilot Powers sestřelení přežil, těší se dobrému fyzickému zdraví a bude třešinkou na báječným dortíku.

Ministerský předseda Chrusčov na zasedání Nejvyššího sovětu SSSR zahájil svou řeč jako obvykle, tudíž nikdo nemohl tušit, jaké překvapení se chystá a nakolik vzbouří politickou hladinu světa. Chrusčov si řeč pečlivě připravil a oznámil, že sovětská protivzdušná obrana sestřelila v sovětském vnitrozemí americké letadlo a že jde o velmi závažné porušení státní suverenity, která dokumentuje naprosto zřetelně neupřímnost amerických vládních představitelů. Tito nejen, že nedodržují vládní úmluvy, ale dovolují si nehorázné pirátské akce nad sovětským územím. Chrusčov svůj projev naservíroval s patřičným rozhořčením, ovšem ani slovem se nezmínil o tom, jaký je osud pilota, ani letadla, ani nenaznačil na kterém místě byl stroj sestřelen. Nalíčil tím první past.

Prezident Eisenhower na toto vyjádření Chrusčova pochopitelně nemohl mlčet. Okamžitě potvrdil prostřednictvím Bílého domu Lincolna Whitea, neslanou nemastnou zprávu, kterou třetího května opatrně uveřejnila organizace NSA. Zpráva měla asi tento charakter, že se pohřešuje meteorologické výzkumné letadlo, že se vydalo prvního května na běžný povětrnostní průzkumný let ze základny Incirlik u tureckého města Adana a nevrátilo se, že pilot hlásil během letu poruchu na kyslíkovém dýchacím přístroji, a že je možné, že za těchto nepříjemných okolností ztratil orientaci a omylem porušil nedotknutelnost sovětského vzdušného prostoru. Jako alibi k tomu všemu uveřejnila současně NSA program NACA, což byl přesný letový plán letadel Utility-2, jejich počet, jejich běžné vybavení a také programové letové trasy, které skutečně některé vybrané stroje oblétávaly. Tím přece USA ukázaly dobrou vůli, a navíc jsou velkorysé, zveřejnily přece dosud tajný program. Zástupce Bílého domu si byl stoprocentně jistý, že jde o strategický tah, který vyrazí sovětské straně přímo dech. Korunovali svůj barevný kabátek ještě barevně vyvedenými knoflíčky, když NACA ještě dodatečně prohlásila, že pilot pohřešovaného letadla se jmenuje Palmer, startoval v Incirliku, měl dle programu přelétnout kontrolní stanici na 37 stupních 25 minutách severní šířky a na 41 stupni 23 minutách východní délky a letět směrem k jezeru Van, pak dále na Trapezunt a zpět na letiště v Incirliku. Po tomhle vyjádření byli Američané přesvědčeni, že to nemohli uhrát líp a že jsou sakra sofistikovaně úspěšní.

Sláva vyšperkovaného kabátku trvala přesně pět dní. Šestý den po sestřelení amerického pilota se doslechl ministr zahraničních věcí USA od svého velvyslance v Moskvě Llewellyna Thompsona velmi důvěrnou zprávičku, že v kuloárech Moskvy začalo šuškat, že pilot přežil, žije a je ve vazbě. Leč propaganda USA se držela svého kabátu jak klíště a neustále dokolečka omílali verzi o kyslíkovém přístroji a o ubohém pilotovi, který neměl co dýchat a upadl do bezvědomí a tak se stala ta politováníhodná věc, že byl zcela nemohoucí a na pokraji smrti sestřelen, těmi zlými ukrutnými komunisty, ve vnitrozemí SSSR. Pro americké veřejné mínění byla tato zpráva prostě ušitá přesně na míru, byl to ten nejslušivější kabátek bez kazu, který mohl Bílý dům své veřejnosti nabídnout. Washington ovšem netušil, že má Chrusčov ostré nůžky a rozstříhá kabátek na miniaturní kousíčky.

Chrusčov vyčkával, věděl, že bude zasedání tzv. „Konference čtyř“ a tak nespěchal. Nechtěl si podminovat vlastní pole. Pustil do éteru něco vtom smyslu, že vážení soudruzi, musím vám prozradit tajemství, ve svém referátu z pátého května jsem záměrně zamlčel, že americký pilot pád přežil, je v našich rukou a máme i vrak letadla. Pikantnostmi samozřejmě nešetřil, tudíž ti, co byli přitom, slyšeli o podrobnostech pilotova letu, mohli obdivovat technické vybavení letadla Utility-2 a kroutili hlavami nad rafinovaným zařízením, které mělo rozmetat stroj i pilota, aby se nedostal ani jeden do rukou nepovolaných sovětských odborníků. Pilot Powers řekl vše co věděl, ovšem Chrusčov neprozradil všechno. Americký prezident reagoval překvapivě. Poprvé v dějinách přiznal jako nejvyšší představitel Spojených států, že ví o špionážním programu své země a že ho osobně schválil. Vláda Spojených států se přiznala jen dvakrát ve své historii ke svému vyzvědači. Poprvé to bylo v roce 1776 a podruhé v roce 1960. První se jmenoval Nathan Hale a stal se příkladným legendárním hrdinou ve všech čítankách amerického lidu a ten druhý byl Francis Gary Powers a ten se asi legendárním hrdinou nestane nikdy a v čítankách taky nebude.

Do palby novinářských otázek prezident vypálil odvetnou střelu: „Ať se Rusové podívají na případ jejich vlastního člověka Rudolfa Ivanoviče Abela a nevolají do světa, že USA provádějí agresivní špionáž a podpalují světový mír. Americké noviny přinesly dostatečné množství materiálu, ze kterého vyplývá i to, jakou vyzvědačskou síť tento agent řídil přímo v srdci Ameriky..“. Aby bylo jasno, z průběhu novinových reportáží a z průběhu procesu, kterému se jistý plukovník Abel opravdu nevyhnul, sice zřejmé nebylo nic, ale posloužilo to k odvrácení pozornosti od Powerse to byla střela přesně cílená a pro všechny novináře tenhle kabát měl nádhernou barvu. Všechny velké noviny se jako na povel vrátily k případu plukovníka Abela a první stránky všech novin byly druhý den plné textu vtom smyslu jako, že podívejte se lidi, to né my, to né náš prezident, ale zlí komunisté začali se špionáží jako první! A lidi to četli a kývali hlavami a říkali, že ti zlí komunisti už fakt by měli pochcípat.

Jako by to vše nestačilo, devátého května prohlásil ministr zahraničí Herter ještě toto: „Na základě National Security Art (NSA - zákon na ochranu vlasti) z roku 1949 podepsal prezident směrnice, kterými již od začátku úředního období nařizuje získávat všemi možnými prostředky informace, které by uchránily USA a celý svobodný svět před nečekanými útoky a umožnily podniknout včas účinná obranná opatření. V rámci těchto směrnic byly vystaveny a realizovány programy, mezi které patřilo i dalekosáhlé pozorování ze vzduchu prostřednictvím neozbrojených civilních letců a mělo ve většině případů okrajový charakter a příležitostně mohlo také zasáhnout hlouběji. Jednotlivé příkazy k takovým letům nemusel schvalovat prezident...“, a šup o dva dny později další knoflík na kabát, prezident se nechal slyšet: „Jak prohlásil před nedávnem ministr zahraničních věcí, vydal jsem již na počátku svého úředního období směrnice pro získávání informací. Ty by měly pomoci ochránit Spojené státy a celý svobodný svět a ochránit ho před...bla bla bla“ zopakoval celý projev ministra a přidal něco vtom smyslu, že přiznává, že povýšil špionáž na součást strategie a politiky, nejvyšší představitel amerického národa se staví veřejně za zpravodajskou činnost, za kterou jiní představitelé amerického národa odsoudili na třicet let do žaláře plukovníka Abela! Novinářům tato souvislost neunikne a okamžitě začnou spekulovat a stancích se okamžitě objevují titulky, něco vtom smyslu „Je výměna Abela za Powerse možná?“ , nejvíce se touto úvahou zabývá právě deník Daily News. Vrak amerického letadla Sověti záměrně vystavují v parku Maxima Gorkého, aby se všichni novináři světa přesvědčili, že nejde o podvrh. Prezident Eisenhower zcela nečekaně mění názor na vývoj politického dění a dívá se skepticky na svou cestu do Moskvy. Vyjádří dokonce veřejně „kdoví, jestli tam vůbec pojedu.“ což nebylo zrovna diplomatické a tohle torpédo míří proti mírové hradbě, na níž spoléhá vyšťavený svět.

Přiznání prezidenta Spojených národů, kterým povýšil špionáž na součást vládní politiky způsobilo totální chaos v silně opečovávaném veřejném mínění a dokonalý zmatek také v Kongresu Spojených národů. Šéf CIA Dulles musel na kobereček, ovšem čím se hájil nikdo neví, jeho odpověď byla bez pardonu celá zabavena přísnou americkou cenzurou.

Nikita Chrusčov přijel do Paříže na „Konferenci čtyř.“ Byl v očekávání, že jeho setkání s de Gaullem, Eisenhowerem a Macmillanem, i přes nevhodný americký prolog, přece jen přinese nějaký dobrý plod na vzájemné dorozumění. Chrusčov se snažil přimět amerického prezidenta i k omluvě za špionáž a porušení státní suverenity SSSR. Porada čtyřky trvala tři hodiny a pět minut. Šéfové čtyř velmocí se dohodli snad jen na tom, že odročí jednání. Americký prezident se neomluvil a Chrusčov se rozhodl si ponechat své trumfy. Konference velké čtyřky skončila prostě debaklem.

P.S. : Zmatený Powers zírá, že je na nějakém poli, jak k němu běží kolchozníci a pak přijede kolchozní gazík a naloží ho. Odvezou ho někam dál, tam přesedne do limuzíny a zase jedou a pak letí letadlem někam. Přitom ho na všech zastávkách vyslýchají. Nejdříve mlží a pak už říká vše co ví, protože zjistil, že oni už taky hodně ví. Pak už nechtěli nic vědět a dali mu i cigarety, které mu zabavili. Vyslýchal ho i sám velký Roman A. Ruděnko, generální prokurátor SSSR a kdysi hlavní žalobce norimberského soudního tribunálu s válečnými zločinci. Ruděnko kouřil chesterfieldky a nechoval se jako zlý barbarský komunista, kterého Powers očekával, protože si pamatoval, jak mu nadřízení barvitě vykreslovali komunisty. Francise Garyho Powerse zavřou do vězení Lubjanka. Může kouřit, může psát, vozí ho po Moskvě i do parku kultury a oddechu na výstavu jeho stroje, dostává jídlo, o kterém nelze hovořit , že by to byla zlá vězeňská strava, píše dopisy i své manželce Barbaře do USA a jak se později vyjádřil jeden americký historik: „Powers to měl sakra dobrý, žil si v cizí zemi spíše jako turista než jako kandidát na šibenici..“ Powers za sto osm dní vyjde z cely a objeví se před soudem, aby se zpovídal ze svých činů.   

                                                                         -ed-