Bůh žehnej Americe

Wall Street se prohýbá v základech. Burza jede na plný plyn. Lidé, kteří své našetřené úspory pečlivě střádají v bankách, jsou považováni za podivíny. Maržové obchody jsou naprostým hitem 20. let a noviny palcovými titulky lákají

 všechny Američany k investicím. Sugestivní mediální propaganda zažívá další ze svých mnohočetných boomů. Kdo by odolal, každý je přece povinen zbohatnout ! Bůh žehnej Americe.

Amerika žije na plné pecky. Píše se rok 1923. Calvin Coolidge se usmívá. Právě se stal třicátým prezidentem USA. Dvacátá léta jsou v Americe čas, který lze nazvat „zlatý důl“. Kdo není akcionář, jako by nežil. Miliony Američanů vlastní akcie amerických podniků. Opravdových multimilionářů je v USA opravdu hodně. V dějinách USA jede nejveselejší flám. Lidé se předhánějí v tom, kdo bude vlastnit jaké akcie a za kolik. Akcie se kupují na zálohy, jedná se o tzv. maržové obchody. Klienti zaplatí pouze část ceny a zbytek si půjčují od bank. Euforie bohatství a nesmyslného plýtvání právě začala.

Akciové šílenství podpoří i tehdejší prezident Coolidge když prohlásí, že byznysem USA je byznys. Američané propadnou zcela akciové horečce. Vybírají z bank úspory a obchodují na burze. Davové šílenství se nevyhne ani lidem, které by bez mediální kampaně ani nenapadlo obchodovat s akciemi. Dělníci, úředníci, uklízečky, řemeslníci, hospodyně, ti všichni se vrhají střemhlav do bláznivého víru akciového byznysu. Nikomu ani na chvíli nepřijde divné, že se vlastně rozpůjčuje mnohem více dolarů, než kolik jich vůbec je v oběhu. Ekonomický růst tak vede k nadhodnocení firem a cena akcií se vyšplhá nad reálnou hodnotu. Američané bohatnou a žijí svůj nekonečný příběh. Nad jejich bohatstvím se ovšem vytváří neviditelná bublina, která se nafukuje, nafukuje, nafukuje...

Práááááááááááááááááááááááááááááááááásk !

Trh se postupně přesytí. Což je logické. Index Dow Jones dosáhne v roce 1929 rekordní hodnoty 381,17 bodu. Někteří zkušení finanční analytici začínají nervóznět a varují, že přijde pohroma. Nikdo je neposlouchá, jako vždycky. Američané jsou opilí svým bohatstvím. Američané jsou hluší, slepí, hlavně že je krocan v každé troubě, auto v každé garáži, krásný dům hezčí než sousedův. Kdo nevlastní akcie je outsider.

Zkušení finanční analytici lomí rukama a zoufale pozorují davové šílenství zbohatlíků. Marně se snaží i finanční analytik Roger Babson apelovat na vyšších místech, že to špatně skončí. „Vidíš čerty tam kde nejsou. Bůh žehnej Americe..“ odbudou jeho naléhání. Marně Babson poukazuje na to, že bohatství má většina Američanů jen na cáru papíru. A pak to začne. Znáte to ticho před bouří, kdy i ptáci přestanou cvrlikat?

Jako když se pozvolna zvedá vítr a kymácí zlehka korunou stromů. Trh se začne kymácet. 21. října 1929 se na burze hodně prodává. Prodej trvá až do středy 23. října. Za tři dny změní 6 milionů akcií majitele. Ztráta je úděsná, 4 miliardy dolarů (dnes by to bylo cca 1,25 bilionu korun). Ve středu večer začne pravé peklo. Makléři začnou obvolávat klienty, kteří si na nákup akcií půjčili dolary, aby okamžitě všechny dluhy uhradili. Je to stejné, jako kdyby vám zítra zavolali z peněžního či nepeněžního ústavu, od kterého máte třeba hypotéku, leasing či jiné půjčky, abyste je okamžitě bez prodlení všechny naráz uhradili, jinak přijdete o veškerý majetek. Nastal den Dé hodina Há. Pokles cen akcií trval týden a vrcholil ve čtvrtek.

Černý pátek 25. října 1929 můžeme klidně bez uzardění nazvat spouštěčem všech dalších katastrofických událostí, na jejichž konci vypukla druhá světová válka. Je fakt, že tenkrát strmě nastartovala zbrojařský průmysl, protože bez toho by to neuhráli v té krizi ani Američani. Ze všech investorů, kteří byli na papíře boháči, se rázem stali ve vteřině bezdomovci. Akcie padaly strmě dolů a zpráva se okamžitě lavinovitě rozšíří do Evropy. Berlín, Miláno, Londýn, Paříž, tam všude zavládne panika a strach. Následují dny, které jsou pro mnoho Američanů likvidační. Balíček akcií, které pro ně ještě před pár dny znamenal 100 tisíc dolarů, má nyní hodnotu nekvalitního toaletního papíru. Většina amerických firem zkrachuje. O práci přijdou naráz miliony lidí. Dochází k prudkému poklesu výroby. Není za co nakupovat, spotřeba stagnuje a to spustí lavinu dalšího propuštění lidí. Fabriky závislé na výrobě a obchodu krachují. Bankéři zabaví vše na co půjčily banky lidem peníze. Miliony Američanů přijdou o majetky i bydlení. Zanikne více jak 9 tisíc bank. Dříve boháči, nyní žebráci prodávají svá luxusní auta i domy za zlomek jejich pořizovací hodnoty, aby měli aspoň na jídlo. Dříve velmi bohatí manageři, lékaři či vysocí úředníci prodávají na trhu zeleninu a ovoce, aby uživili sebe a své rodiny. Stoupá počet sebevražd. V USA je mezi hoteliéry oblíbený černý humor. „Chcete pokoj na spaní, nebo chcete skočit z okna? Na okno se stojí fronta..“ Všude vládne beznaděj, strach z budoucnosti a lidé se bojí probudit do dalších černých dní. Zoufalí rodiče posílají do ulic své děti žebrat.

Aby toho nebylo málo, vláda Hoovera Herberta zavede nadstandardně vysoká cla na dovážené zboží. Tenhle absolutně nesmyslný ekonomický tah má zdrcující dopad na mezinárodní obchod. V Británii skončí na dlažbě přes 2,5 milionu lidí. Britská vláda devalvuje libru tím, že opustí svůj zlatý standard čímž rozpoutá další průšvih a to v Africe, kde se zlato těží. Lavina, která se spustila u nezodpovědných Američanů letí světem jak šílená. Ani Austrálie se nevyhne krachu, neboť hospodářství je závislé na zahraničních půjčkách. A lavina jede dál. V Brazílii a Indonésii se zcela zhroutí trh surové gumy.

Ani Československo se nevyhne krizi, kterou způsobí naprosto nezodpovědná finanční „politika“ USA. V naší zemi se ocitne cca 1,4 milionu lidí bez práce. Justice má plno práce, v letech 1931 až 1935 soudy zaměstnává až 7,2 milionů exekucí na doly, pole, továrny, domy a další majetek. Mzdy u nás klesají strmě dolů až o dvacet procent. Lidé jsou zoufalí. Naše vlast se vrací nejméně o čtvrt století zpět a propad hospodářství je naprosto katastrofální. Ve Španělsku dokonce vypuknou občanské války. Lavina sílí a valí se dál. Německo zažije obludnou hospodářskou krizi. V roce 1932 je v Německu bez práce přes 7 milionu lidí. Podobná situace je i v Rakousku. V Německu sílí antisemitismus a nacionalismus. Likvidační hospodářská krize, která postihne skoro celý svět, nastartuje proces, který vyústí ve druhou světovou válku.

Jen jedna jediná země jakoby spala a jakoby ten flám propásla. Jakoby ani nepocítila krach na Wall Street, který zničil hospodářství skoro celého světa, kdy miliony a miliony lidí zůstaly bez prostředků, bydlení a bez práce. Tou zemí byl Sovětský svaz, neboť jeho hospodářství bylo centrálně plánované a tím nebylo ohroženo tolik, jako propojené hospodářství zbytku světa. Rusofil zaplesá, rusofob bude nadávat. Tak to ovšem je, přátelé, nehledejte v tom složitosti, vždyť nouze naučila i Dalibora housti.

                                                                   -ed-