Army Intelligence

Zaujal mě článek na PL, ve kterém vyjadřuje i svůj názor pan Tomáš Haas. Haas se zcela na férovku ptá: „Máte nás všechny za blbce?“

„Posílení východní hranice Severoatlantické aliance je odpovědí na nové výzvy, které před ní stojí, včetně agresivní politiky Ruské federace,“ prohlásil při rozhovoru v polském rádiu generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Toto prohlášení mě vůbec neudivilo, protože generální tajemník NATO ani nemůže nic jiného říct i kdyby jeho svědomí řvalo na poplach.

Po druhé světové válce se začal měnit politický obraz světa. Západní státy se pečlivě připravovaly na vojenskou alianci, která se objevila v podobě severoatlantického paktu. NATO je Organizace severoatlantické smlouvy, je to mezinárodní obranná organizace založená roku 1949 jako odpověď na rostoucí rozpínavost sovětského vlivu ve východní Evropě a na sovětskou blokádu Berlína (1948-1949). Během studené války tedy NATO poskytovalo západoevropským zemím obranný deštník proti agresi ze strany sovětského bloku. Původní zásadou bylo to, že útok na kterýkoliv členský stát NATO byl považován za útok na celou organizaci. Tato zásada znamenala, že USA vždy přispěchalo na pomoc a v případě nutnosti i s použitím jaderných zbraní. Vznikaly ovšem rozpory na nukleární strategii a konec studené války tedy přiměl USA k tomu, že přehodnotily svou roli ve světě a transformovaly se z vojenské na politickou organizaci zaměřenou na podporu evropské stability. Státy sovětského bloku reagovaly na vytvoření NATO podepsáním Varšavské smlouvy, což byl vojenský pakt komunistických zemí východní Evropy, které se staly po druhé světové válce satelity Sovětského svazu. Tento vojenský pakt byl vytvořen roku 1955 jako reakce na vstup Spolkové republiky Německo do NATO. Maďarsko se pokusilo roku 1956 v maďarském povstání vystoupit z Varšavské smlouvy. Sovětská strana reagovala rychle. Obsadila Maďarsko svými vojsky. Roku 1968 obsadil Sovětský svaz svými vojsky i tehdejší Československo, neboť hrozilo, že Československo je už pod přílišným vlivem agentů USA. Na tomto obsazení Československa sovětskými vojsky se podílely tyto státy: Bulharsko, Polsko, Maďarsko a Německá demokratická republika. Pouze Rumunsko účast odmítlo. Varšavská smlouva byla zrušena v Praze 1. července 1991.

Po zhroucení komunistického bloku ve východní Evropě podalo několik bývalých satelitů SSSR , kteří byly dřívějšími členy Varšavské smlouvy, žádost o vstup do NATO, jako záruku, že jejich demokratické zřízení nebude už ohroženo a že jako suverénní demokratické státy budou fungovat se spojenci stejného ražení. Na jaře roku 1999 NATO přijalo jako první z nich Českou republiku, Polsko a Maďarsko. Přesně ve stejném období provedlo NATO vojenský zásah proti Jugoslávii, čímž poprvé ve své historii se vojensky angažovalo mimo území svých členských států.

Americká zpravodajská služba se snažila po druhé světové válce získat co nejvíce agentů pro spolupráci po celém světě, kteří by vstoupili do CIA, a které by mohli nasadit proti Sovětskému svazu. Většina těchto agentů byli zarytí nekomunisté, proto nebyl problém je získávat i na půdě nejen neutrálních zemí, jako bylo například Švédsko, ale i v satelitech Sovětského svazu. Poválečná situace se ve světě měnila přímo před očima. Nadšení nad vyhranou válkou opadalo a mezinárodní vztahy začínaly být nečitelné. Vítězství komunismu v Československu vnímali někteří jako troubení na poplach. Už v roce 1948 se mezi zasvěcenými šeptalo o přípravě Severoatlantického paktu. Američané spoléhali na to, že se k nim přidá i neutrální Švédsko. Počítali s tím, že na jeho území by mohli vybudovat vlastní americké vojenské základny. Švédské království ovšem už pracovalo na přestavbě svého obranného systému a stavělo nová letiště a na starých letištích rozšiřovalo a modernizovalo rozjezdové dráhy, aby na nich mohla operovat i ta nejtěžší letecká technika. To vše Američani věděli díky svým agentům CIA, tudíž představa, že švédská letiště by se mohla stát nástupním prostorem pro útok na Sovětský svaz, byla více než lákavá. Sovětským leteckým atašé byl toho času ve Stockholmu plukovník Ivan Petrovič Rybačenko. Plukovníka Rybačenka zajímaly samozřejmě letecké základny ve Švédsku, protože si uměl představit, že letadla NATO by z nich klidně mohla startovat proti jeho zemi. Informace, kterou získal plukovník Rybačenko o letištích, zvláště pak o jednom konkrétním letišti, ho stála pět tisíc švédských korun. Tuto informaci dostal od agenta CIA, který pracoval pro Američany a měl byl nasazen jako agent proti Sovětskému svazu. Tento agent byl zarytý antikomunista, vyrůstal v prostředí, ve kterém se na komunisty pohlíželo jako na hmyz. A přesto tento agent později změnil názor a začal sympatizovat se Sověty, neboť čím více pronikal do spletitých vod špionáže, tím více pochyboval o správnosti politiky USA. Stratégové NATO nelenili a rozsévali své základny po zemích sousedících se Sovětským svazem. Švédský letecký atašé totiž vypustí informaci, že nedaleko Murmaňska se nachází letiště sovětských strategických bombardérů. Z takového letiště by totiž mohly startovat bombardovací svazy a dostat se přes severní pól přímo nad území USA. Sovětští stratégové ovšem vsadili na jinou kartu, která jim vyšla. Bombardovací svazy měly chránit evropská a asijská území. Zbytek měly vyřídit mezikontinentální rakety s vyměnitelnými hlavicemi, a v případě potřeby, i nukleárními.

Když se v lednu roku 1952 objevila v Německé demokratické republice na pultech knihkupectví kniha, kterou sepsal britský major Richard Squires, rázem to způsobilo poprask mezi západními experty. Tato publikace padla okamžitě do jejich hledáčku. Autor v ní totiž naprosto průkazně dokazoval na základě dokumentárního materiálu, co všechno podnikají americké vojenské kruhy, aby získaly převahu. Major Squires měl totiž obdivuhodně přesné informace.

Výzvědná americká služba CIA je v podstatě koncern sdružující mnoho podniků. Samozřejmě i konkurenčních. V obchodě s tajnými informacemi to funguje úplně stejně jako v kterémkoliv jiném obchodě. Pokud jde o peníze, fungují tržní vztahy. Zboží dostává ten, kdo nejvíce zaplatí. Tisíce agentů, rezidentů a jejich pomocníků všech národností mají za úkol nahlížet za cizí dveře. Nemůžete se tedy divit, že obezřetnost velmoci jako je Rusko, je na místě o to víc, když svět je hnán ke globalizaci a unifikaci a uniformitě a když americké vojenské základny pokrývají většinu světa. Nad vchodem budovy CIA vytesali do kamene citát z bible: „A poznáte pravdu a pravda vás osvobodí..“. Jen spalovací pec na tajné dokumenty stála tenkrát víc než sto tisíc dolarů. Docela by mě zajímalo, jestli tu pec ještě mají, co hoši?

Army Intelligence tajných agentů není sci-fi, je to velmi promyšlený kontakt s vnějším světem, samozřejmě v dnešní době prošel již značnou reformou, ovšem základní metody špionáže zůstávají stejné. Informace byly vždy to nejcennější. Proto říkám, ano, pane Haasi, mají nás všechny za blbce. Ale nám to nevadí..

                                                                         -ed-