Drahé potraviny? Stát neměl nikdy připustit vznik kolosu, který jej bude mít po kontrolou.

Drahé potraviny, zdražování. To je v poslední dobou téma, které rezonuje českou společností. Co je ale důvodem takto drahých potravin a proč v sousedním Polsku na dočasnou dobu zavedli nulovou daň na potraviny? 

Každý má na to odlišný názor, někdo z toho viní současnou asociální vládu, další invazi Ruska na Ukrajině, drahé energie. Dá se říci, že všechny výše uvedené faktory s tím souvisí. Delší dobu sleduji ekonomický vývoj v České republice a zde se pokouším rozebrat svůj pohled na aktuální situaci.

Musím říci, že ten prvotní problém je na bedrech české exekutivy. Nikoliv však jen té současné, ale i těch předchozích. Jelikož se připustil vznik velkého agro kolosu, který ovládá trh s nejdůležitějšími komoditami, a tím jsou potraviny. Čímž defacto ztěžuje, nebo dokonce neumožňuje kontrolu tržního mechanismu a tím i to, zda-li, některý, z výrobců nebo prodejců potravin nezneužívá dominantního postavení na trhu. Myslím tím konkrétně vznik dominantních oligopolů nebo monopolu, které díky své tržní síle velmi ztěžují a v některých případech i znemožňují vstup na trh. Jako jeden z příkladů můžeme uvést malé zemědělce. Ti v podstatě nemají možnost konkurovat oligopolní struktuře, kde patrně explicitně dochází k dohodám na stejné cenové politice. Oligopol je většinou znám např. v IT průmyslu, např. při výrobě čipů apod., ale zde je ukázkově vidět, že tento systém funguje i na trhu s potravinami. Jako spotřebitelé vidíme tyto firmy - a teď hovořím o výrobcích, jako samostatné subjekty trhu, jsou pod různými názvy, ale když se podíváme na jejich vlastnickou strukturu tak zjistíme, že většina z nich patří jednomu majiteli, že spadají pod jeden kolos. A jelikož je logické, že si podniky v této struktuře nebudou mezi sebou konkurovat, tak přestává fungovat tržní mechanismus. A bohužel je i vidět, že na tu stejnou hru přistoupili i prodejci potravin. 

Proč nezavést nulovou daň na potraviny jako v Polsku?

Zavedení dočasného opatření formou nulové daně na potraviny v sousedním Polsku na první pohled vypadá jako velmi sociální počin, který do jisté míry pomůže určitým skupinám lidí. I já osobně si moc dobře všímám toho markantního rozdílu a jednou měsíčně si zajedeme do Polska na nákup. Ty ceny potravin tam jsou o cca 20 - 30% levnější než v Česku resp. korespondují s českými cenami zboží ve slevách. A jen pro srovnání, ta sleva 30% u nás se vlastně rovná standardní ceně potravin před zdražováním v Česku.  Musím ale říci, že jsem přesvědčen o tom, že tento krok - byť jde o krátkodobý nástroj, tak veřejný rozpočet Polska to přijde na cca 40 miliard korun, to zaprvé. Za druhé, těch 40 mld. to nejsou peníze státu, to jsou peníze nás všech, tedy daňových poplatníků a ten deficit se musí promítnout a promítne, někde jinde, např. v sociální politice nebo ve zdravotnictví apod. V neposlední řadě si nemyslím, že je to dlouhodobě udržitelný nástroj a až se zruší, bude pro lidi velmi těžké si zvyknout na vrácení této daně z přidané hodnoty.

Dluh Česka podle ekonomů ke konci roku 2021 dosáhl 2,47 bilionu Kč, což odpovídá 40,4 % HDP! V prvním čtvrtletí 2022 se státní dluh dále zvýšil na 2,59 bilionu Kč. A nutno říci, že tento dluh budou splácet nejen naše děti, ale i vnoučata. 

Co odstartovalo růst cen potravin?

Za růst cen potravin může, jak jsem již výše nastínil, především vysoká dominance na trhu výrobců a prodejců potravin. Je pravdou, že ceny energií u nás rostly, ať se zmíním např. o kauze Bohemia Energy, kdy spousta domácností - a nejen těch, spadla do režimu dodavatele poslední instance. A to se na nějakou dobu také logicky promítlo do cen potravin. Pro české domácnosti to byl takový spouštěč, který umocnili ještě nové smlouvy s novými dodavateli energií, kteří začali zdražovat. Poslední tečkou byla invaze ruských vojsk na Ukrajinu a lidé tak v obavách o další výkyvy cen, začali skupovat zásoby trvanlivého zboží, čímž nepřímo lidé dali výrobcům a prodejcům najevo, že takto nastavenou cenovou politiku akceptují a že jsou ochotni za ně nejen nakupovat, ale nakupovat i ve větší míře. Což je v plném rozporu se zákonem klesající poptávky v ekonomice a výrobci ani prodejci tak neměli sebemenší důvod na cenové politice něco měnit, protože tato komodita je nenahraditelná - lidé budou kupovat potraviny pořád, prostě musíme jíst.

Celé té situaci pomohla i Babišova vláda, když na přelomu let 2020/2021 "napumpovala" do české ekonomiky více peněz. Což na jednu stranu zapůsobilo jako velmi pozitivní gesto, protože lidé měli více peněz a mohli tak více nakupovat ony drahé potraviny, ale z pohledu ekonomiky to jsou nekryté peníze, jelikož proti tomu nebyla žádná nabídka. Co to znamená? Nekryté peníze znamenají, že vláda dá nepřirozeně do oběhu emisi nových peněz. Lidé tak mají více peněz, ale na trhu je málo zboží, což logicky v ekonomice způsobí další zdražování zboží a služeb. Před tímto krokem varovala Babišovu vládu i Národní rozpočtová rada a řada ekonomů.  V dubnu loňského roku Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) konstatoval, že až 90% těchto peněz, které tehdejší Babišova vláda populisticky rozdala lidem, vůbec nesouviselo s pandemií.