Neubližuj mému dítěti.. prosím..

Jak dovedou dospělí ubližovat  dětem? Hodně, a ani si toho nemusí být vědomi.. Rodiče, týrající se navzájem a týrající své děti - i o tomto tématu je dnešní doba.. (ne jen o migrantech a válkách) Co je horší?

„Mami, kde je tatínek?“ Holčička přiběhla z dětského pokoje do kuchyně za matkou, která právě chystala snídani. Sluníčko právě vylezlo nad obzor a zvědavě nahlíželo do oken městského bytu.

„Nevím, nic mi neříkal, asi šel pro křupavé rohlíky naproti k pekaři, přeci teprve vstáváme, je sobota,“ přemýšlela nahlas matka, míchající kakao v červených hrnečcích. Postavila ty tři hrníčky na stůl a s holčičkou si obě sedly a usrkávaly horkou čokoládu.

„Mami, ale on už je dlouho pryč, kde je?“ Divila se ta malá.

Matka se bezradně zahleděla z okna, začínala ji jímat úzkost. „Nevím, Patty, zkus tatínkovi zavolat, doopravdy je to už divné, kakao máme skoro vypité…“ Třetí hrníček stál na stole netknutý. Sama cítila, že volat nemůže – přeci by jí měl něco sám říci, kdyby to považoval za nutné, přeci je dospělý a ví, že….

Patty je hodně rázná, samostatná holčička. Musí být, aby přežila v tomto světě. Vzala tedy svůj telefon a vytočila číslo. Chvíli čekala, než se volaný ozve. „Tati, kde jsi, my tady s maminkou na tebe čekáme…“ Matka sledovala, a jak se malé Patty krabatí čelíčko, zatímco její  otec hovoří s dcerkou.

Sledovala dceru a její úzkost narůstala. „Co? Ty jedeš na chatu? Ale já tam přeci chci jet s tebou, chci jet s tebou, tati…!!!“ Zopakovala Patty a vyhrkly jí slzičky. Vzlykala.

„Mami, nešel pro rohlíky, jede na chatu. A je tam s ním babička s dědou, slyšela jsem je, jak mu tam něco říkají. Proč nás dvě nechal doma? Mami, nedívej se tak, proč nás nechal doma a nevzal s sebou? Vždyť tam jsou děda s babičkou..“ Dožadovala se vzlykající Patty matčiny odpovědi se slzami ve svých  dětských očích.

Nevěděla, co jí má odpovědět. Nešlo odpovědět – tvůj otec je nemocný a nemůže za to, jak se chová. Nemůže za to, že ubližuje tobě i mně. Jeho rodiče nevědí, že by ho neměli v jeho úletech podporovat, nechápou jeho nemoc, šlo matce hlavou, ale nahlas neřekla nic.

 Ale tady něco nehraje, blesklo jí hlavou – jak to, že s ním jsou tentokrát rodiče, v tak krátkém čase, teprve přeci snídáme. Ano, museli to vědět dopředu, musel s nimi tedy být domluvený dlouho dopředu, oni nic nedělají na poslední chvíli a jeho plány nezahrnovaly již dopředu malou Patty a mě, docházelo jí. Rodiče jsou ti, kdo mají předost i před jeho dítětem. S nimi chce trávit svůj čas. Jsou to ti, co patří do jeho života, ne já a dcerka, uvědomila si.

„Tati, vrať se pro mě, hned, chci jet s tebou!!“ Křičela již holčička, zalykající se slzami do telefonu, když podruhé vytočila otcovo číslo.

Vrátil se pro ni, chvíli to trvalo. Sluníčko vystoupilo nad obzor. Vedle babičky a dědečka se do auta ještě vešla. Maminka jí zabalila nezbytné věci a sama zůstala doma. Ve městě. Nevěděla, co si o té situaci myslet. A nevěděla, co přinesou dny příští, jak si dál uspořádat život – po 25 trvajícím manželství. Nerozuměla tomu, co se děje, proč je najednou sama a její muž ji opouští se svými rodiči… Beze slova vysvětlení.

V neočekávanou chvíli se objeví situace, která nám zvrátí život. Nikdy nevíme, kdy se to stane a jak se náš život pak bude odvíjet dál. A je těžké si uvědomit, že právě tento okamžik pohnul naším světem.

Rodiče malé Patty se následně rozvedli. Rodiče otce malé Patty se stále domnívají, že svému synovi nikdy neovlivňovali jeho život a nezasahovali do něj. Ne, tento okamžik nebyl důvodem jejich rozvodu, ale byl to jeden z okamžiků, který odstartoval následné události a změnil i život malé Patty....