Esej mé dcery na téma "demokracie"

"Mami, nestíhám poslat profesorce esej, jedu na hory - prosím tě, pošli to místo mě.." byla poslední slova mé 16 leté dcery při loučení, odjížděla na lyžařský výcvik.

Než jsem esej odeslala, tak jsem si ji přečetla a dlouze o ní přemýšlím. Nemám na mysli češtinské a stylistické nedokonalosti, ale obsah. Jinými slovy - esej mé dcery mě velice zasáhla, proto jsem se rozhodla vám ji také nabídnout v neupravené podobě k přečtení, třeba vás také donutí se zamyslet:

Starověké Řecko a demokracie

Demokracie - z řeckého demokratía = vláda lidu (démos - lid, kratos - vládnout

Velmi často v dnešní době používáme výraz „demokracie“, který považujeme za jakési zaklínadlo. Měli bychom si ale uvědomit, jak to s demokracií bylo v historii a jaká ponaučení z historického vývoje plynou i pro dnešní dobu. V lidské společnosti se vše opakuje po spirále.

Kolébkou demokracie jsou řecké Athény, kde ale původně vládla aristokracie (vláda v rukou urozených občanů, z nichž byli každoročně voleni archonti - úředníci).  Roku 508 př. n. l. vydal archon Kleisthenes  z rodu Alkméonovců novou athénskou ústavu, kde obyvatele Attiky (tj. historický kraj, kde leží Athény) rozdělil do deseti územních fýl. Každá fýla se skládala ze tří tritií - město, vnitrozemí, pobřeží.  Při pobřeží se pěstovaly olivovníky a vinná réva, ve vnitrozemí se choval dobytek a v samotných Athénách se soustřeďovaly obchod a řemeslo. Nejmenší územní jednotka v Attice byl démos. Každý občan patřil do jednoho z 140 démů a od roku 507 př.n. l. se příslušnost k dému dědila. Tedy základem zřízení byl určitě pořádek a organizovanost, dělba práce a právní systém.

Nestačí jen právní systém nastavit, ale je důležité i zajistit fungování tohoto právního systému. Kleisthenes vytvořil nový politický orgán - radu 500. Každá fýla v ní měla 50 členů, kteří se každoročně losovali (nazývali se Prytanové). Každá fýla si vylosovala 1/10 roku, během níž úřadovali její členové. Takové období se nazývalo prytaneia. Během Prytaneie konkrétní fýly se každý den vylosoval jeden člen fýly, který představoval nejvyššího představitele státu. Athénský občan mohl takovou funkci zastávat jen jednou za život. Rada 500 zasedala v budově, která se nazývala prytaneion, přičemž tam musely být přítomny neustále 3/5 členů prytaneie. Za svou neustálou přítomnost dostávali tito představitelé stravu na účet státu. Když stát po někom chce práci a výkony, musí se o něj i postarat - i toto je součástí demokracie.

V čele územní fýly stál každoročně volený vojenský velitel (stratég), takže sbor deseti stratégů tvořil nejvyšší výkonný orgán státu. Stratég musel během úřadování své fýly svolat alespoň jednou zasedání lidového shromáždění (ekklesia) a další jeho zasedání třikrát až čtyřikrát dle potřeby, takže lidové shromáždění se scházelo prakticky jednou za týden. Demokracie tedy vyžaduje i neustálou činnost, konání a řízení a určité „pěstování“  - nebude fungovat sama od sebe.

Kleisthenes zavedl také ostrakismus - střepinový soud. Každý rok se na lidovém shromáždění hlasovalo, jestli někdo z občanů neohrožuje občanskou svobodu. Když se zjistilo, že ano, každý občan napsal na střep jméno toho, kdo podle něj představoval nebezpečí. Ten, jehož jméno se objevilo v největším počtu, byl na 10 let vykázán z Athén. Systém měl sloužit hlavně k prevenci vzniku tyranie, ale v praxi se používal hlavně k odstranění vlivných soupeřů, lidí kolaborujících s Peršany a podobně. Jak je vidět, demokracie se  může i velice snadno zvrhnout a je velice křehká.

Demokracii v Athénách završil a ukončil Perikles, který se opakovaně nechal volit stratégem a téměř všechnu moc vzal do svých rukou. Athény ale i nadále zůstávaly formálně demokracií. Ale byla to stále ještě demokracie? I dnes je třeba demokracii pěstovat. Mohli bychom, stejně jako kdysi v Athénách, jednou zjistit, že demokracií nazýváme něco, co již s ní má společný jen název.

I v ostatních řeckých státech byly ve státním zřízení znaky demokracie, například ve Spartě a Thébách.

Nejznámější odpůrce řecké demokracie je Platon - matematik, fyzik, filosof a také žák Aristotela. Cílem jeho politiky bylo zajistit dobro pro všechny. Aby někdo mohl konat dobro, musel mu rozumět a pochopit ho, a proto podle Platona měla vládnout vzdělaná a vychovaná skupina, které by ostatní lidé důvěřovali. I naše dnešní společnost věří, že by lidé ve vládě měli být patřičně vzdělaní, neboť je vžita představa, že vzdělaní lidé automaticky vědí, co je správné.

Podle Aristotela se má správná vláda opírat o střední vrstvy společnosti, aby se nezvrhla. Když se opírá o ty nejchudší, může vzniknout vláda lůzy, a když o ty nejbohatší, vznikne oligarchie, kdy ti bohatí jednají pouze ve svůj prospěch. I dnes jsou Aristotelovy názory stále aktuální. Domnívám se, že i Aristoteles by souhlasil s tím, že společnost se má řídit názorem většiny a není možné prosazovat názory menšiny nebo menšin a obhajovat je konáním dobra pro většinu, která je však zaslepena (či přímo zatuhle konzervativní). Lidé, střední vrstvy, většina a jejich názor jsou pro společnost zásadní. Není možné je umlčovat, zastrašovat či potlačovat - to již bychom nebyli v demokracii.