Paroubek, Sobotka, Kalousek, aneb účel světí prostředky

„Maminko, prosím tě, kup mi další panenku, potřebuji ji.“ „Milá dcero, další panenku nepotřebuješ, s tatínkem potřebujeme koupit do domácnosti jiné věci a na panenku už nám peníze nezůstanou. Panenka se kupovat nebude.“ Znáte to. Běžný obrázek v každé normální a průměrně odpovědné rodině. A není pochyb o tom, že každý milující rodič, a takových je naprostá většina, by nejraději koupil svému dítěti, co mu na očích uvidí. Velmi těžko se říká natěšenému dítěti NE a dočkává se tak zklamání a dočasné neoblíbenosti u milované ratolesti. Proč takovou standardní situaci popisuji? Právě proto, že v případě veřejných financí (trochu větší obdoba rodinného rozpočtu) se o standardní situaci nejedná. O tomto velkém rozpočtu totiž rozhodují lidé, kteří již dávno ztratili kontakt s reálným životem (Paroubek, Škromach) a nebo jej nikdy neměli (B. Sobotka).

Bohuslava Sobotka, když si potřeboval našetřit na byt, tak bez jakýchkoliv skrupulí použil poslanecké náhrady určené na vše možné, ale určitě ne na „stavební spoření“. Jiří Paroubek se za tyto peníze oblékne a ještě nám své nové šaty veřejně předvede se slovy: „Kdo z vás to má?“. Ale chci být spravedlivý, takto se asi chová mnoho dalších poslanců a poslankyň napříč politickými stranami. Rozdíl je pouze v tom, že oba zmínění socialisté se tváří jako ztělesnění sociálního boha v naší zemi a Sobotka k tomu ještě přidává výraz neposkvrněné jeptišky.

Výsledkem pobytu těchto lidí ve Sněmovně je pokřivený pohled na náš společný velký „rodinný“ rozpočet, který se dá vyjádřit následovně: Nemůžu přece svěřeným osobám (důchodcům, státním úředníkům, učitelů …) říci, že jsem peníze v době, kdy se rodině velmi dařilo a držel jsem (Sobotka) velkou rodinou kasu, projedl. Nemůžu přece svým „dětem“ říci, že teď se zrovna naší velké rodině nedaří a tudíž je třeba přehodnotit priority při rodinných nákupech. Respektive, nemůžu jim to říci nyní. Teď potřebuji být milován, ať to stojí co to stojí. Já to přece platit nebudu. Nakonec - po volbách - to zaplatí ty moje „milované děti“ prostřednictvím zvýšených daní.  Ten oranžový trik už mi přece jednou zbaštili. Pamatujete Špidlu a jeho legendární výrok „zdroje jsou“? A ony nebyly a B. Sobotka hned po nástupu do funkce ministra financí zasekl do státního rozpočtu na rok 2003 sekeru ve výši 120 mld. Kč. A z těchto a dalších Sobotkových „kompetentních“ kroků se mimochodem veřejné rozpočty nevzpamatovaly dodneška.

Nejsem nadšen ani z hlasování-nehlasování poslanců ODS, protože dostanou/dostaneme nakopáno jak zleva (jsme slovy Paroubka „protilidoví“), tak zprava od „jediné čistokrevné nepopulistické pravicové strany“ na naší politické scéně. Pro ty, kdo neví o kom mluvím, tak samozřejmě o marketingovém projektu na jedno použití zbrojaře Richarda Hávy a exlidovce Miroslava Kalouska – TOP 09. Ten stejný Kalousek, který ještě jako ministr financí ostře varoval před rozpočtovým provizoriem, dnes říká, že provizorium by žádným problémem nebylo. A ten stejný Kalousek by ODS, kdyby rozpočet neprošel, hodil do společného pytle s ČSSD až by v lednu či únoru jím protěžované malé a střední obce nemohly čerpat prostředky z fondů EU. I to by totiž byl důsledek rozpočtového provizoria. O nedostatku peněz na důchody ani nemluvím, protože se prostě v roce 2010 zvýší počet důchodců o 30 až 40 tisíc a s nimi rozpočet na rok 2009, podle kterého by se stát v případě provizoria řídil, logicky nepočítá. Ale to TOP 09 (Kalousek) ví. Účel prostě světí prostředky …