Česko podle Jiřího Paroubka

Květnové sněmovní volby hrozí vrátit vládu v naší zemi zpět do všeobjímajících náručí levice. Spolupráce socialistů s komunisty je jistota. Jiří Paroubek už během své krátké vlády v letech 2005 až 2006 vydal dost příkladů, jak si představuje, že by to u nás mělo vypadat. A představa to fakt není hezká. Zkusme si na chvíli představit Českou republiku v roce 2014, tedy na konci řádného funkčního období Poslanecké sněmovny zvolené v letošních volbách. Předpokládejme, že v těchto volbách Jiří Paroubek zvítězil a zároveň, že v předvolební kampani nelhal a své sliby myslel vážně. (Vím, dosti neodůvodněný předpoklad, ale zkusme to.) Co následuje?

Paroubek utváří menšinovou vládu „s podporou napříč politickým spektrem“, fakticky však u moci drženou komunisty. Co jim za to dal? Komunisté získávají předsedu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a pozice v ČTK, Radě České televize a Radě Českého rozhlasu. Do médií je tlačena levicová propaganda. Do Prahy přijíždějí poradci ze Slovenska a pomáhají mimo jiné i napsat nový tiskový zákon. Kritikům z řad novinářů, slovy Jiřího Paroubka „agentům přisluhovačům“ je zaťat tipec. Pod rouškou boje s demagogií a ochrany mravní výchovy mládeže je zřízen speciální úřad cenzurující obsah internetu.

Komunisté dále získávají výměnou za svou podporu Paroubkovi silnou pozici ve sněmovních výborech, na ministerstvech, ve státních úřadech (např. ČNB, NKÚ,ÚOHS, NBÚ, BIS, ÚZSI) a v neposlední řadě ve strategických státem kontrolovaných firmách (ČEZ, Lesy ČR, Česká pošta, MERO, ČEPRO, Ředitelství silnic a dálnic, Správa železniční dopravní cesty, VZP, České dráhy atd.). Pomocí změny vysokoškolského zákona jsou státem ovládnuty veřejné vysoké školy a do těch soukromých dosazeno v rámci „veřejné kontroly“ něco mezi nucenou správou a akčním výborem. Akademické svobody jsou zrušeny, akademická půda znesvěcena. Miroslav Grebeníček se stává rektorem Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Jeho nástupce v křesle předsedy KSČM Vojtěch Filip si zatím v klidu hoví v pozici předsedy Poslanecké sněmovny.

Atmosféra strachu, nenávisti a závisti opanuje veřejný prostor. Hrstky odvážných demonstrantů dovolujících si veřejně kritizovat vládu jsou rozehnány policejními těžkooděnci. Vše se dělá chytře pomocí policejních agentů provokatérů, kteří infiltrují demonstranty a pak protizákonným postupem vyprovokují proti celé skupině demonstrujících zásah policie. Paroubkův zásah proti účastníků CzechTeku je proti tomu legrace. Státní šikana se stává normou.

Projekty Gazela a Nabucco končí. Svou energetickou budoucnost svěřujeme do rukou medvěda z východu, na kterém se pod lidovou vládou stáváme absolutně energeticky závislí. Letiště Praha, stejně jako ČSA, jsou prodány Aeroflotu. Atomstrojexport získává zakázku na dostavbu Temelína a výstavbu další jaderné elektrárny v celkovém objemu mnoha set miliard korun. Palivo je dodáváno, jak jinak, z Ruska.

V rámci boje s reakčními živly a buržoazií jsou pro všechny s nadprůměrně vysokou mzdou zavedeny speciální daňová pásma a daň z luxusu. Co na tom, že po zavedení těchto opatření daňové inkaso pokleslo, protože velká část lidí začala svůj příjem zdaňovat v zahraničí nebo úplně odešli. Vše je korunováno rokem 2013, kdy se Jiří Paroubek nechává zvolit prezidentem. Na pozici premiéra je nahrazen Davidem Rathem, který se coby ministr vnitra a informací osvědčil. Ve stejném roce byla Česká republika nucena vyhlásit státní bankrot. Do země přicházejí odborníci z Mezinárodního měnového fondu a pomoc podmiňují drastickými škrty v astronomických státních výdajích. Paroubek i Rathova vláda je odmítají. Ekonomiku má vyléčit nově jmenovaný guvernér České národní banky stalinista Stanislav Grospič. Ten začíná masivně emitovat peníze. Inflace dosahuje řádu tisícovek procent. Reálné mzdy a životní úroveň se prudce propadají.

Zdá se vám to přitažené za vlasy a přestřelené? Možná, ale já žiji v kraji (Moravskoslezském), kde pan Zaorálek spolu s panem Paroubkem dosadili do krajské vlády bývalého krajského a bývalého okresního tajemníka Komunistické strany Československa. Tito dva bolševici už začali mudrovat na téma, že disidenti by neměli chodit na střední školy „blbnout hlavy školákům“ … Takhle nějak už totalita v naší zemi začínala …