Období naší historie v září 1938 až březen 1939 patří k nejtragičtějším v dějinách našeho národa.
Někteří historici kladou počátek této tragédie již do doby obnovy naší státnosti v říjnu 1918. V těchto tragických měsících vyvrcholil útok nacistického Německa v čele s Adolfem Hitlerem na svobodu a nezávislost Československa (ČSR). Je více než smutnou skutečností, že mu v tom vydatně pomáhali čeští Němci jako jeho pátá kolona pod záštitou Sudetoněmecké strany. Ani ne devět měsíců po jmenování Hitlera Německým kancléřem zakládá Konrád Henlein 1. října 1933 Sudetendeutsche Heimatfront (Sudetoněmecká vlastenecká fronta), která se krátce na to přejmenovává na Sudetendeutsche partei (SdP, Sudetoněmecká strana). Dnes je historicky dokázáno, že byla založena v režii německých nacistů s jediným cílem od samého začátku a to, rozvrátit tehdejší Československo. To tehdy patřilo k nejdemokratičtějším státům v Evropě a národnostní menšiny v něm měly plně zaručeny svá práva jako nikde v Evropě. SdP během krátké doby s pomocí nacistického Německa získala mezi českými Němci naprosto dominantní postavení. Plně se ztotožnila s programem a ideologií německých nacistů - NSDAP. Ve volbách v r. 1935 získala 44 mandátů v Parlamentu ze 300 a 23 senátorů.45 mandátů získala Agrární strana. V počtu hlasů byla SdP se ziskem 1 249 530 hlasů dokonce nejsilnější stranou. K. Henlein si v důsledku toho nárokoval místo předsedy vlády. Aby se předsedou vlády v demokratickém Československu stal nacista, bylo pro ostatní strany nepřijatelné. Po nástupu Hitlera k moci začalo v Německu pronásledování demokratů, politických odpůrců nacistů a Židů. Pronásledování židů dostalo dokonce „zákonný“ podklad v podobě Norimberkských rasových zákonů. Značná část v Německu pronásledovaných nacházela podporu a asyl v demokratickém Československu. U stoupenců SdP nebo jejich členů podporu nenacházeli. Jakou podporu a proti čemu nebo komu hledali čeští Němci u Hitlera? Přidali se k nacistům i v naději, že jim pomohou vrátit ztracená privilegia vládnoucího německého etnika nad Čechy, která měli v zemích koruny České v dobách Rakousko-Uherské monarchie. Politika páté kolony SdP vyvrcholila v noci 12.září 1938 v pokusu o puč v pohraničí proti Československé republice. Ozbrojené skupiny českých Němců útočili hromadně na úřady, celnice, pošty, četnické stanice atd. Na Znojemsku je neznámější útok na celnici v Hnanicích a zavraždění poručíka Otmara Chlupa. Vláda svým rozhodným postupem puč potlačila. Většina vůdců SdP s K. Henleinem uprchla do Německa. Ozbrojené útoky však pokračovaly založenými ilegálními oddíly Freikorpsu, Historická fakta uvádějí, že došlo k zavraždění 110 Čechů a přes 2 tisíce jich bylo odvlečeno do Německa. Následující rychlý vývoj událostí byl pro ČSR tragický. Čeští Němci společně s nacisty stupňovali své požadavky proti ČSR. Po zradě našich „spojenců a přátel“ – Francie a Anglie, nás pod nevídaným nátlakem a hrozbami donutily přijmout 30.září 1938 Mnichovskou dohodu. Podle ní jsme museli odstoupit Německu pohraničí našich historických zemí. K vymezení území obývaného převážně sudetskými Němci bylo vzato sčítání lidu z r. 1910. Tak došlo k odstoupení mnoha měst a obcí s převážně českým obyvatelstvem. Odtrženo od ČSR bylo i Znojmo nebo Mor. Krumlov. Současně s odstoupením pohraničí došlo k vyhnání statisíců Čechů a několik set tisíc Čechů se ocitlo v Německu bez jakýchkoliv politických nebo občanských práv. Po Mnichovu byla SdP včleněna do NSDAP, oficiálně 30.října 1938 a 520 tisíc členů SdP se tak stalo plnohodnotnými nacisty. K. Henlein byl jako vrchní velitel bojůvek Freikorpsu jmenován Gruppenführerem SS a jmenován jako místodržící Sudetoněmecké župy. Spáchal sebevraždu 10.května 1945 v Americkém zajetí v Plzni. Existovaly plány na likvidaci Českého národa ‚Endlösung – ( Konečné řešení České otázky), který měl být ze svých historických zemí, které Hitler prohlásil za Německý Lebensraum, částečně vyvražděn, částečně odsouzen k smrti otrockou prací pro nacisty, částečně vystěhován na východ. Jenom malá část rasově vhodných Čechů měla být poněmčena. Celá tragédie našeho národa byla dovršena 15. března 1939 okupací zbytku Čech a Moravy s vyhlášením protektorátu nad ním Německem. Okupace trvala 6 let a zahynulo při ní přes 360 tisíc našich občanů. Po skončení 2. světové války došlo k obnově Československa v jeho původních hranicích a na základě Postupimských dohod k odsunu sudetských Němců do Německa. Dnes jsme svědky toho, že se část Němců včetně sudetských pokouší snížit jejich zločiny a dávat na stejnou misku vah i jednotlivé ekcesy při odsunu z Československa a Polska. Nacházejí se i někteří ochotní Češi jim v tom pomáhat. Vydávat spořádaný odsun Sudetských němců do Německa, kde se o ně postaraly okupační úřady spojenců, za zločin, je odsouzeníhodné. Na rozdíl od obětí nacistů, které v koncentračních táborech čekala smrt v nelidských podmínkách otrocké práce nebo přímo smrt v plynových komorách, bylo pro odsunuté zajištěno ubytování, stravování a lékařská péče s postupným zařazením do normálního života, i když ve válce poražené zemi. Zajistit stanovení individuální viny u více než půl milionu nacistů ze Sudet, jejich potrestání, stanovení škod, které Československu způsobily a následnou denacifikaci a převýchovu nebylo v silách Československého státu. Buďme hrdí na to, že jsme se jako členové protihitlerovské koalice podíleli na porážce nacismu a obnově demokracie v Evropě. Nebýt druhé světové války, kterou pomáhali rozpoutat i sudetští Němci, nedošlo by ani k rozšíření vlivu SSSR do střední Evropy a k tomu co s tím souviselo.
Zbyšek Dřevojan.
