Drtivá většina těch, o kterých se veřejnost
dozvěděla, že spolupracovali s StB tvrdí, že o ničem nevěděli, že oni nic,
oni muzikanti. Samozřejmě, že nemluví pravdu ale bohapustě lžou a mlží. Scházet
se roky s příslušníkem StB nebo VKR a tvrdit, že nevěděli o koho jde může
dnes vyvolávat jenom soucitný úsměv na tváří občanů, kteří se ukázali mnohem
statečnější.
Zkoumat příčiny je ale věc jiná. Někdo hledal výhody pro sebe, rodinu, chtěl se vyhnout případným problémů. Příčin bylo mnoho. Základní příčina byla v tom, že snad skoro nikdo nevěřil, že by tehdejší režim mohl padnout. Nevěřili tomu ani „slavní dizidenti“ v čele s Havlem. Proto se také na převzetí moci nepřipravovali a vrchol jejich odporu byl v Bohémě. Kavárna Slávia a Hrádeček ví své. Těžko někomu dnes vyčítat kromě těch, kteří se neurvale drali k moci jako Havel a spol. Následky jejich politického diletanství pociťujeme dodnes a budeme cítit ještě dlouhá léta. Senátor MUDr. Milan Špaček je jako učebnicový příklad jak říká jeden profesor. Po zveřejnění registračních protokolů Archivem bezpečnostních složek byla v médiích zveřejněna řada neúplných informací a to zejména ke kauze senátora MUDr. Milana Špačka. Dle dochovaných záznamů z jeho svazku 011 422 (mimochodem jich více než 70% chybí), je zřejmé, že senátor Špaček byl poprvé zaregistrován v r. 1983 v kategorii KTS. Svými řídícími orgány byl hodnocen pro svojí iniciativnost až horlivost a ochotu dobrovolně spolupracovat velice kladně s velkou perspektivou do budoucnosti a převeden v r. 1985 do kategorie D (Důvěrník) což bylo vlastně povýšení. Spolupráci s StB-VKR udržoval i nadále již jako civilní osoba až do února 1990 o čemž existuje v jeho složce písemný záznam. Po zveřejnění jeho spolupráce ve Znojemském týdnu a dalších médiích podal na Znojemský týden trestní oznámení, které policie odložila, protože se neprokázalo, že by ZT zveřejnil nepravdivé informace. Senátor Špaček podal soudní žalobu na Ministerstvo vnitra a žalobu tzv. „vyhrál“ pro zmeškání. Tudíž nikdy nedošlo ke skutečnému projednání jeho spolupráce a dokazování ve věci. V současné době leží na Vrchním soudu v Praze Dovolání Min. vnitra a současně i moje jako vedlejšího účastníka na straně ministerstva. Pikantní na celé kauze je to, že senátor Špaček má v ruce soudní rozhodnutí, ale nemůže se s ním prokazovat, protože s tímto rozsudkem nemůže být ztotožněn. V žalobním návrhu udal špatné datum svého narození. Dle znalců na problematiku StB je zde důvodné podezření, že měl před listopadem dvojí identitu a to pravděpodobně kvůli výjezdům do Spolkové republiky Německo a dalším vazbám. U Krajského soudu V Brně je další žaloba senátora na mojí osobu ale soud ve věci již více než 2 roky nejedná i když je zde stejný problém s falešnou identitou senátora. Další spor leží již cca 3 roky u soudu pro lidská práva ve Štrasburgu, který má projednat mojí volební stížnost. Z problému tehdy senátora Špačka dostal u Ústavního soudu jeho bývalý stranický kolega JUDr. Miloslav Výborný. Celou kauzu spolupráce senátora Špačka provází celá řada dalších podivných okolností. Nikdy nebylo např. zveřejněno zda má jako nám. Ministra zdravotnictví bezpečnostní prověrku. Proti jeho stykům oficiálně za senát, se ohradila i řada našich emigrantů. Dle názoru znalců s největší pravděpodobností spolupracoval i s BIS a proto není zájem celou kauzu řádně objasnit. Není zájem objasnit ani kauzy jiné. Alespoň za života protagonistů. Proto budeme i nadále svědky zlehčování práce příslušníků StB nebo VKR. Ke škodě věci a zjištění historické pravdy. Na rozdíl od dnešních příslušníků BIS se chovali vysoce profesionálně. Bohužel. Proto se také nedemokratické režimy udržely tak dlouho a po srpnu 1968 proběhla normalizace tak rychle a hladce. To, že se nedokážeme podívat pravdě, která je mnohdy tvrdá až krutá do očí, poznamenává nadále další generace. K jejich škodě.
Zbyšek Dřevojan, bývalý politický vězeň v l. 1970 – 1971, vedlejší účastník na straně Ministerstva vnitra při projednávání žaloby senátora Špačka, nyní dovolání u Vrchního soudu v Praze.
