Případ řidiče autobusu Romana Smetany z Olomouce a soudkyně JUDr. Markéty Langerové zná asi každý.
Její rozsudek nad obžalovaným Smetanou není v této zemi jediný, nad kterým zůstává zdravý rozum v šoku. Nechci zde celou kauzu znovu rozebírat, protože se domnívám, že je dostatečně známá. Roman
Smetana dokreslil politikům na bilboardech na hlavy tykadla a politici byli tak přecitlivělí, že to nemohli nějak zvládnout. Je to zajímavý jev, protože jinak mají hroší kůži a v otázce vyvození závěrů vůči sobě v případě pochybení nebo morálního selhání jsou totálně imunní. Psychicky to nezvládli pánové z ODS.
Pikantní je, že žalobu soudila JUDr. Markéta Langerová, manželka vykroužkovaného vrcholového politika ODS MUDr. JUDr. Ivana Langera. Na místo aby se v případu označila za podjatou a utíkala od něj co nejrychleji a nejdál, naopak ho začala projednávat a R. Smetanu odsoudila. Stalo se něco s čím nepočítala a s ní asi nikdo. Roman Smetana se projevil jako nezvykle inteligentní muž a co je pro soudkyni horšího, nekompromisně tvrdohlavě jít si za svojí pravdou. Kéž bychom byli národ hlavně ze samých Smetanů. Přitom by se dalo čekat, když soudkyně žije s mužem, který je vyštudovaný lékař s praxí, že ví aspoň minimum z psychologie. Asi se s ním doma neporadila aby neporušila etický kodex soudce a soudcovskou nezávislost. Těžko uvěřit, že by ji od jejího úmyslu Ivan Langer nezrazoval, vždyť to byl velice pragmatický politik. Navíc je zde i skutečnost jejího mládí.
Člověk by očekával moderní pohled na svět a odhodlání nekřivit justici jak za totality. Nicméně mléko je rozlito a co teď s tím. Dle mého názoru má JUDr. Markéta Langerová možnost chytiti se stébla a zachránit zbytek svého renomé i pověst našeho soudnictví.
Odsouzený občan je povinen udělený trest nastoupit a vykonat. Děje se tak na příkaz soudce, který ho odsoudil. Pošle mu přípis s výzvou k nástupu trestu a místem jeho výkonu. Pokud již není pozdě, může soudkyně Langerová tuto výzvu R. Smetanovi neposlat a nechat to tak říkajíc vyšumět, tak jak se to dělalo na socialistické vojně. Tam se vždy 9 problémů z deseti vyřešilo samo.
Nerad bych, aby to vyznělo, že soudkyni Langerovou k něčemu navádím. Při morálním stavu naší justice by mě mohl ještě někdo obvinit z navádění k porušování zákona a nepřípustného ovlivňování soudcovské nezávislosti. Snad jsme u nás po listopadu 1989 získali aspoň takovou míru svobody, že můžeme o takovémto problému svobodně diskutovat. Přeji paní soudkyni Langerové dobré rozhodnutí a to ani ne tak kvůli ní samotné jako kvůli nám, abychom se z toho co se v naší justici děje necítili jako ve světě Orwela.
Zbyšek Dřevojan, Znojmo.
