Karel Schwarzenberg, náš ministr zahraničí, neoficiálně kníže, oficiálně lesník, svého času i rolník – příjemce dotací, je dnes hodně známý politik. K jeho věhlasu z minulosti kdy galantně líbal ruce dámských světových celebrit.
Dělal podržtašku světovému dramatikovi a presidentovi Havlovi a zcela čerstvě se zviditelnil svým zásadovým postojem k ministerskému úředníkovi Bátorovi a ministrovi školství Josefu Dobešovi. Při této příležitosti se, ač to jindy nedělá, proslavil zmínkou o části toho, co si všechno pamatuje. A tak jsme se dozvěděli, že je pamětníkem Protektorátu Böhmen und Mähren – pardon, česky Protektorátu Čechy a Morava. Karel Schwarzenberg se narodil dle oficiálních údajů zveřejněných na stránkách Poslanecké sněmovny 10. 12. 1937. V době vzniku Protektorátu, který svým výnosem zřídil Adolf Hitler 15. března 1939, mu bylo 15 měsíců. To již Karel jistě mluvil docela obstojnou češtinou. Byl to přece potomek staré České šlechty. 9. května 1945 mu bylo 7,5 roků a to již jistě jako nadprůměrné dítě si hodně pamatoval. Dnes má 74 roků a nebylo by na škodu, kdyby své vzpomínky na Protektorát dal do grafické podoby a začal psát paměti. Tím protektorátem by mohl začít.
Když bych ho srovnal třeba s Jackem Londonem, má k tomu všechny předpoklady. V životě prošel mnoha povoláními. Po středoškolských studiích a několika vysokých školách se ho jako sirotka ujal jeho strýc a adoptoval ho. Takže se stal tak říkajíc neoficiáně šlechticem na druhou jako reprezentant obou větví rodu Schwarzenbergů, které tak spojil zase v jeden. Po povolání lesníka a rolníka byl i rybníkářem, správcem rodových majetků, manželem, který si zakusil i rozvod i návrat zpět do rodiny, otcem, podržtaškou, tedy kancléřem. Věrným služebníkem českému národu je v současné době ve funkci ministra zahraničí. A jako předseda strany TOP 09 s nejlepším ministrem financí v Evropě kultivuje naši politickou a kulturní scénu nekompromisním bojem proti extremistům všech barev, pohlaví i věku. Bátora neomaleně poukázal na jeho stařecké prskání. Takže je nejvyšší čas aby s psaním těch protektorátních pamětí začal co nejdříve. Bylo by škoda, kdyby nějaká významná skutečnost nebo událost z jeho života v protektorátu zůstala nezveřejněna. Jak by to bylo dojemné si přečíst, když např. nosil zbytky jídla z knížecího stolu vězňům, kteří v době protektorátu pracovali na panství jeho otce. Byl by to thriler, který by se určitě stal bestselerem. Věřím, že nejsem se svým názorem sám, a že nás Karel Schwarzenberg nezklame.
Zbyšek Dřevojan, Znojmo.
