Romský problém v Česku, jak dál.

Když jsem si přečetl v médiích, že do Šluknovského výběžku přijel téměř univerzální aktivista indického původu Sri Kumar Vishwanathan skoro jsem zajásal.

Je to aktivista, který zaznamenal největší úspěchy při řešení soužití Romů a Čechů u nás, a tak mě napadla téměř kacířská myšlenka. Vždyť tento letitý, zdánlivě neřešitelný problém má úplně jednoduché řešení. Stačí k vyřešení problému několik desítek takových aktivistů z Indie a problém bude vyřešen rychle, efektivně a levně. Pokud takové aktivisty nedokážeme vygenerovat z vlastních lidí, pak je musíme pozvat z Indie. Řešení toho problému za to přece stojí. Jenom se obávám, že naše mimořádně ješitná politická elita na toto řešení nikdy nepřistoupí. To by potom mohla přijít nějaká politická iniciativa s výzvou, abychom požádali o vstup do Unie spojených států amerických (USA) a definitivně vyřešit problémy s demokracií a svobodou. Takové, podobné  návrhy měli již někteří soudruzi za totalitního komunistického režimu, abychom vstoupili do Svazu sovětských socialistických republik. Vstup do Unie by měl jednu velkou nevýhodu. Na rozdíl od SSSR, ze kterého jsme mohli podle tehdejší Sovětské ústavy vystoupit, z Unie (USA) vystoupit již nelze. Ústava Unie to nedovoluje. Ale zpět k romskému problému u nás. 100 aktivistů s platem 50 tisíc měsíčně by nás přišlo za rok na 60 mil. korun. O moc déle než rok by jim řešení romského problému nezabralo. V tom případě je to opravdu nejrychlejší, nejefektivnější a nejlevnější řešení jaké si lze vůbec představit. Vzhledem k těmto skutečnostem by to za vyzkoušení stálo. Já tedy jsem pro. A co vy, laskaví čtenáři.

P.S. Nedělám si na mou duši legraci. Myslím to skutečně vážně, protože od našich neplodných politiků se skutečného řešení nedočkáme.

Zbyšek Dřevojan, Znojmo