Prezident Klaus zajistil důstojnost a noblesu pohřbu Václava Havla

Státní pohřby u nás mají tradici rozporuplnou. První státní pohřeb po obnově naší státnosti – vzniku Československa, měl Tomáš Garrigue Masaryk.

Pohřeb to byl velkolepý jak se na státníka významu T.G.Masaryka sluší. Byl asi víc v režii armády než Hradu nebo vlády. Těžko říct nakolik byl ovlivněn pohřbem císaře Františka Josefa I. z r. 1916, kterého se zúčastnilo přes milion lidí. Ten se ovšem odehrával ve Vídni, hlavním městě monarchie. Pohřeb byl opravdu pompézní. Byl to státní pohřeb mnohonárodnostní monarchie, která zastřešovala různé národy s různými národními tradicemi. Rakousko-Uherská monarchie byla v té době již 2 roky ve válce, kterou vyhlásil právě František Josef I. Přesto země Koruny České mu vzdaly svůj hold i když v té době byli někteří vrcholní čeští politici ve vězení a Karel Kramář a Alois Rašín čekali v cele smrti na vykonání hrdelního rozsudku, ke kterému byli odsouzeni za velezradu. Naše politická elita si byla po smrti T.G.Masaryka vědoma významu důstojnosti

státního pohřbu bývalého presidenta, který mezi politiky u nás neměl sobě rovného. Nebezpečí, které pro nás představovalo v té době Německo Adolfa Hitlera určilo i roli armády v organizaci tohoto pohřbu. Opravdový smutek a žal byl lidem nepředstíraný a prožívala ho celá republika. Odhady byly, že se pohřbu zúčastnilo přes půl milionu lidí. Tím byl i v novodobých dějinách Československa dán precedens do budoucnosti. Další státní pohřeb bývalého prezidenta se uskutečnil až o 11 let později v r. 1948 když se národ loučil s Edvardem Benešem. Pohřeb mu vypravila již komunistická vláda Klementa Gottwalda. V té době se ještě neodvážila zaútočit a znevážit jeho osobnost. To přišlo o několik let později. Dlouho ve funkci prezidenta nepobyl ani první „dělnický“ prezident Klement Gottwald. Jeho pohrobci evidentně chtěli překonat vše z minulosti. Gottwald měl být nabalzamován a pohřben podobně jako Lenin a Stalin. Nějak se to však soudruhům nepovedlo. Kuriózní je, že jediný kdo vydržel beze změny je stále Lenin.  Státní pohřeb měl ještě prezident Zápotocký, ale již mnohem skromnější. Jeho nástupce Antonín Novotný již státní pohřeb neměl podobně jako Emil Hácha, prezident protektorátní. Prezident Pražského jara ale i Husákovy normalizace generál Ludvík Svoboda státní pohřeb měl, i když opět ve skromnější režii. Gustáv Husák, který Ludvíka Svobody vystřídal tím, že ho poněkud neomaleným způsobem zbavil prezidentování, státní pohřeb také neměl. S jeho odchodem z tohoto světa je spojeno jeho usmíření s Katolickou církví a dostalo se mu posledního pomazání i jako komunistovi.

Nyní se dostáváme k pohřbu Václava Havla. Je nezpochybnitelnou zásluhou právě prezidenta Václava Klause, že se zasloužil o důstojný a noblesní pohřeb svého předchůdce i přesto, že se v mnoha případech názorově rozcházeli a to dost nekompromisně. Význam obnovy důstojného pohřbu Českých prezidentů si uvědomil právě Václav Klaus a ujal se s plným nasazením jeho organizace. Na smutečním obřadu se podílela jako hlavní organizátor prezidentská kancelář, hradní stráž i armáda. Je důležité pro sebevědomí národa, aby se dokázal s noblesou a důstojností rozloučit s lidmi, kteří se zapsali nesmazatelně do historie naší země. Je to současně i víra v to, že tato naše Česká republika vydrží jako samostatný a plně suverénní stát i mnoho desítek let do budoucnosti. Za to patří prezidentu Václavu Klausovi naše veliké a upřímné poděkování, protože to byl počin velkého státníka, kterým se zapíše do našich dějin. Je to i nepřehlédnutelný signál pro generace budoucí.

Zbyšek Dřevojan, Znojmo.