Nečas si nechtěl důkladně Šluknout

Premiér Nečas nezůstal nic dlužen své pověsti pana přeopatrného, když si nechtěl pořádně Šluknout atmosféry ve Šluknovském výběžku.

Nikdy jsem nepochyboval o správnosti odsunu sudetských Němců na základě Postupimské dohody z poválečného Československa. Často jsem si po listopadu 89 kladl otázku, jak by se tito naši Němci zachovali v době před a po 17. listopadu 1989. I když jsem narozen nedlouho po skončení války (leden 1946), v rodině se udržovalo povědomí o křivdách spáchaných Němci na Češích.

Bydleli jsme ve Znojmě a moji rodiče a prarodiče museli Znojmo opustit a přežívali válku ze začátku v okleštěném Česko-Slovensku, později v protektorátu Čechy a Morava. Po válce se samozřejmě vrátili zpět, ale na své předválečné živnostenské podnikání po únoru 1948 museli zapomenout. Ve světle současných událostí ve Šluknovském výběžku ve mně začaly hryzat určité pochybnosti. Zda by po válce nebylo přece jenom spravedlivější i za cenu velkých finančních nákladů pokusit se stanovit vinu u našich Němců individuálně. Když dnes vidím co se děje za nepokoje a násilí ve Šluknovském výběžku nemohu se ubránit určitému historickému srovnání s nepokoji a násilím, které se zde odehrávalo v r. 1938. Zda Češi si příliš dlouho nevychutnávali onen pocit vítězství nad Němci se vznikem samostatného Československa, až bylo na konstruktivní dohodu pozdě. Vítr z plachet vzal všem Hitlerův agent Konrád Henlein. A tak jsme vyměnili po válce sudetské Němce za Romy (Cigány) a opět zde máme násilí zcela určitě podbarvené rozdílem národností. Po válce se sice vrátila z ciziny spousta našich krajanů včetně silné skupiny Čechů např. z Vídně, ale pustili jsme si do republiky spoustu Cigánů, kteří zde žádné domovské právo nikdy neměli. Ironicky si říkám, zda nakonec neměl pravdu Karel Marx, když napsal, že pokud se dějiny opakují tak poprvé je to tragédie a podruhé fraška. Při bližším zhodnocení událostí mu dávám za pravdu.

Premiér Nečas se bojí postavit před občany a čelit jejich oprávněné kritice a pohybuje se raději v přítmí zadních východů, aby si pan Opatrný nemusel pořádně Šluknout atmosféry nepokojů ve Šluknovském výběžku. Na náměstí před občany stojí Lukáš Kohout a sbírá body, o kterých nevíme, kdy a jak je zúročí. Podobně tomu bylo i před 30. zářím 1938. Modleme se za to ať je Bůh s námi v tomto těžkém období a n(N)ečas odvane a opět svítí slunce pohody nad Šluknovem.

Zbyšek Dřevojan, Znojmo.