Ve sporu JUDr. Lenky Bradáčové, Vrchní státní zástupkyně v Praze a plk. Tomáše Martince, vedoucí elitního policejního útvaru ÚOKFK, zůstal Tomáš Martinec sám jako ten kůl v plotě.
Oproti JUDr. L. Bradáčové, které se dostalo podpory jak ze strany jejího šéfa z Vrchního státního zastupitelství JUDr. Pavla Zemana, tak rezortního šéfa ministra spravedlnosti JUDr. Pavla Blažka ale
Tomáš Martinec se ze strany svých šéfů, policejního prezidenta Červíčka nebo rezortního ministra Kubiceho zastání a podpory nedočkal. A tak raději rezignoval. Celá kauza páchne na hony daleko. Jeroným Tejc to označil (Svatá prostoto) za souboj andělů. Určitě příhodnější, ne-li naprosto přesné by se spíše hodilo, že je to souboj Prohnilých proti prohnilým. Co si jiného myslet o konání jedné vrchní strážkyně zákonnosti a mravnosti v konání justice, která byla částí médií málem svatořečená, když obviní elitního policistu naprosto bez důkazů. To je skandální chování, které nemá v právním státě co dělat. Ale média vytvořila pro veřejnost obraz justiční světice Bradáčové a nyní neví co s tím. Tím nechci říct, že Martinec je anděl. Táhne toho také dost za sebou z předchozích postů. Ale vztahy mezi policií a státním zastupitelství se řídí jednak Trestním řádem a zákony o Policii a Státním zastupitelství. V těchto vztazích by u profesionálů neměly hrát žádnou roli osobní pocity nebo animozity. Pokud hrají, je to ta nejhorší vizitka, kterou mohou veřejnosti o svém konání sdělit. Státní zastupitelství není kontrolním orgánem policie. Vstupuje do hry a vztahu s policií jenom v případě vyšetřování trestné činnosti a tyto vztahy a pravidla jsou jednoznačně popsány především v Trestním řádu – v paragrafech 2 a 157. A to je hodně velký rozdíl. Řekl bych, že zásadní.
Pan ministr spravedlnosti ve svém vyjádření vzpomínal v narážkách na nezákonnosti v padesátých letech. Zapomněl ovšem dodat, že svoji nezanedbatelnou roli v těchto nezákonnostech sehrály tehdejší orány prokuratury a soudy. Nesmíme vynechat ani vměšování ze strany KSČ, jako vedoucí síly ve společnosti a nositelky totalitního způsobu vládnutí. Tak jsme opět svědky toho jak se nám vymstívá naprostá, jenom papírová a slovní očista policie, státního zastupitelství a soudů od postkomunistických fosílií, které v policii a justici zůstaly. Určitě to nebyla náhoda, ale prachsprostý kalkul tehdejších „pravicových“ vlád, které to svojí benevolencí a nekonáním umožnily. A tak máme již více než 20 let policii a justici rozparcelovanou mezi různá zájmová uskupení, která jednotlivé segmenty ovládají k prospěchu a obrazu svému. Svoji nezastupitelnou roli zde sehrává i fakt, která politická garnitura ovládá klíčová ministerstva vnitra a spravedlnosti. Navíc se v těchto institucích některé části osamostatnily a jednají autonomně dle svých zájmů, tu pro jednoho tu pro druhého. Náprava poměrů nepřichází ani s pomalou generační obměnou, protože tyto uzavřené mocenské skupiny v policii a justici se snaží mezi sebe přijímat jenom spřízněné duše, které skýtají záruku, že se daným poměrům přizpůsobí.
A to nás čeká nový zákon o Státním zastupitelství, který dá státním zástupcům nekontrolovanou a nikým nekontrolovatelnou moc ani ex post. Naše divení teprve přijde, protože varovné hlasyz pouště nejsou slyšet. Nejvíc se možná budou divit stvořitelé tohoto právního státu nehodného zákona. Martinec zařadil pragmaticky zpátečku a tak má šanci, že se i jako kůl uplatní za slušný peníz v nějakém plotě. A aktéři jsou spokojeni. Ani to moc nebolelo a občané to již ani jako skandál velkého kalibru nevnímají. Za rok a něco zde máme volby. A tak jeden vhodný Rath, dle stratégů by měl stačit k dosažení vytyčených cílů. Jestli to vyjde uvidíme. Na ostatní nám zatím podplukovníci a plukovníci sahat nebudou, vždyť Veverky končí v propadlišti dějin. Boj proti korupci?
Zapomeňte, to mohou být maximálně vzpomínky na budoucnost.
Zbyšek Dřevojan, bývalý politický vězeň, Znojmo
