Všichni kdo sledujeme události doma i ve světě jsme byli účastníky přímého přenosu krachu jedné, na první pohled vznešené ideje, multikulturalismu.
Je to stejně naivní vize jako komunismus, naplnění některých náboženských ideálů, zvláště Kristova učení. Nositelé této ideje se dají bez rozpaků přirovnat k Utopickým socialistům. Za povšimnutí stojí, že největší pseuudohumanističtí hlasatelé svým životem příkladem nejdou. Ještě jsem neviděl Václava Havla, že by šel třeba na týden bydlet do Chánova, na různých romských festivalech se samozřejmě okázale ukázat nezapomene. Přitom v pohádkách chodili převlečení vládci, mezi obyčejné lidi aby se s jejich skutečným životem seznámili tak říkajíc in natura. Václav Havel jako dramatik a multikulturální pohádkář by to měl vědět. Nebo kníže Schwarzenberg, že by zřídil vzorovou multikulturní vesnici na svém panství kde by jsme se mohli také v přímém přenosu přesvědčit jak tam různí návštěvníci naší země, ideální by byli Kosovští Albánci, kteří k nám přišli z různých zemí naplňují v praxi ideály multikulturalismu a vítězila tam pravda a láska nad lží a nenávistí v podání návštěvníků různých národů, ras, barev pleti a náboženského vyznání nebo bez vyznání. Jako příklad by vůbec nebylo špatné, kdyby naši multikulturalisté založili nadaci pro Multikulturalismus. A samozřejmě podepřeli své názory také svými penězi, zatím je podepírají penězi daňových poplatníků. A potom šli do světa šířit tyto ideje, včetně stavění křesťanských kostelů, především v muslimských zemích. Určitě by byli potenciální návštěvníci z těchto zemí lépe připraveni na život u nás.
Ale dosti snění a pojďme zpět do reality. Zatím jediným vysoce postaveným politikem, který je v realitě problémů, je president Václav Klaus. Ještě jsou v živé paměti lidí zážitky z 2. světové války, poslední války v zemích bývalé Jugoslávie, občanské války v Severním Irsku, která hrozí novou eskalací. Dodnes doutnají pod povrchem náboženské konflikty různých směrů křesťanské víry. Příkladů si najdeme každý dost. Samotná Evropa není zatím pevně ukotvena v příkladné toleranci národních kultur a etnik. Natož pak na multikulturalismus. Za to po pádu totality téměř kosmickou rychlostí doháníme některé západní země, které dávaly na odiv svoji multikulturální společnost. Současnost nám otevřela oči. Alespoň doufám. I u nás přichází doba nástupu nových generací jako potomků těch, kteří nikdy v životě nepracovali. Stejná budoucnost, na kterou se zjevně (ne)těší, čeká s největší pravděpodobností i na ně. Vždyť práce není ani pro vlastí občany. Trvale udržitelným jevem je statisícová nezaměstnanost.
I u nás máme různé uzavřené komunity, které nepracují, žijí svým životem, který se liší od života drtivé většiny, nechají se touto většinou živit a ještě ji nenávistně pomlouvají a napadají. Pokud nepěstují marihuanu, neorganizují prostituci a zločin, nedovolené podnikání, daňové úniky a další nepravosti. Pokud naše politické elity budou ze zbabělosti nebo pod falešnou záminkou multikulturalismu tolerovat desítky a stovky tisíc nepřizpůsobivých imigrantů, ve velké míře nelegálních, kteří se na úkor naší země, která se sama zmítá ve spoustě politiky neřešených problémů, dočkáme se velmi brzy velmi podobných událostí, které zažili občané Anglie v Londýně a dalších městech, stejně tak jako ve Francii a dalších zemích.
Zastavme tento nebezpečný trend a dokud je ještě čas přehodnoťme naši politiku, postoje a napravme co se ještě napravit dá. V opačném případě jsou současné masové jevy násilí, rabování a teroru většinou nepřizpůsobivými „hosty“ v postižených zemích naší vzpomínkou na budoucnost naší vlastní země za pár desítek let.
Zbyšek Dřevojan, Znojmo.
