Komunisté získali zpět vliv na školy ???

Titulky v celostátních médiích až panicky hlásají, že komunisté získali po krajských volbách vliv na školy v těch krajích kde uzavírají koalice se sociálními demokraty.

Publikované články se nám snaží vsugerovat myšlenku, že po třiadvaceti letech sílí vliv komunistů ve společnosti a nejmarkantnější to má být právě ve školství. Je třeba si nalít čistého vína protože stále platí, že ve víně je pravda. Pravda a realita je taková, že komunisté vliv ve školství nikdy po listopadu 1989 až na vzácné výjimky neztratili. Mohu dokázat na obecných příkladech i na konkrétním případu, který se dotýká mé rodiny. Je přece nepopíratelná skutečnost, že drtivá většina ředitelů škol museli být členy KSČ a většina učitelů, kteří učili občanskou výchovu taktéž včetně dalších učitelů. Komunisté věděli jak používat mocenské páky k tomu aby mohli uplatňovat v Ústavě zakotvenou vedoucí roli KSČ ve společnosti.

A tak po listopadu 1989 tak jako v soustavě státního zastupitelství zůstala většina komunistických prokurátorů, kteří dostali bez sebemenšího zjišťování jejich morální a profesní integrity renominaci od ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Nováka, člena ODS. Stejně tak získali doživotní jmenování do stejných funkcí bývalí komunističtí soudci od prezidenta Havla. Včetně těch, kteří soudili politické procesy. Je všeobecně znám případ soudkyně Horváthové, která soudila Pavla Wonku a stejně tak je všeobecně známé jmenování soudkyně Formánkové, která rovněž soudila politické kauzy, do pozice Ústavní soudkyně. A stejně tak to proběhlo ve všech státních institucích a státní správě včetně školství. Našlo by se pár příkladů, že se vzbouřili rodiče nebo student a nejvíc zkompromitovaní pedagogové museli odejít. Je ale také znám případ brněnských vysokoškoláků, kteří se soudí dodnes s bývalým vysokoškolským pedagogem.

Páni ředitelé a učitelé sice odložili legitimace KSČ, ale nově ve velké většině nezačali propagovat demokratickou společnost a vysvětlovat žákům a studentům jak to v minulosti za bývalého režimu bylo. Proč také. Vždyť od nových vládců , kteří se deklarovali jako demokraté pravicově orientovaní žádné zadání v tomto směru nedostali. Přehlídka ministrů školství po listopadu je přehlídka marnosti. Dodnes si vzpomínám na pitoreskní televizní diskuzi Radima Uzla s ministrem Piťhou, když se ministra ptal jestli ví jak přicházejí děti na svět. Mezi zářné příklady marnosti bych zařadil přednostně Petru Buzkovou a Eduarda Zemana. Nová vládnoucí politická elita měla největší starost jak spolu s bývalými komunisty ekonomicky rozebrat náš stát. To se jim povedlo dokonale. Jeden ze symbolů této politiky V. Dlouhý, dokonce kandiduje na prezidenta. A není v tom sám. Tvrzení některých satiriků, že bývalý komunista je jako bývalý černoch by se mohlo klidně uzákonit.

Dovolím si uvést i konkrétní případ, který jsem zmiňoval. Jsem bývalý politický vězeň a po návratu z vězení v r. 1971 jsem se stal otcem dvou dětí. Starší dcera, která se dobře učila se ani s výbornými studijními výsledky nemohla dostat na Střední zdravotnickou školu. Ortodoxní stalinistický ředitel soudruh Ivan Paruch tomu chtěl zabránit. Tenkrát mě pomohl poslanec ČNR MVDr. Oldřich Burský a dceru mi na školu vzali. Znovu mu musím veřejně poděkovat. S tím se soudruh rudý ředitel nemohl srovnat a celé čtyři roky si to moje dcera od něj a ještě jedné soudružky odnášela, hlavně jako dcera politického vězně a odpůrce režimu. Chodila ze školy s pláčem. Ale nikdy mi slovem nenaznačila ani stín výčitky. Školu dokončila shodou okolností v r. 1990 maturitní zkouškou. Po společenské změně a ustavení nové vlády zůstal soudruh Paruch na ředitelském postě. Nikomu jeho minulost u „nových“ demokratů nevadila. Marně jsem na to poukazoval. Po zřízení krajů jsem se ještě pokusil o nápravu poměrů u vedoucího odboru školství na krajském úřadě v Brně, kterým byl RNDr. Miloš Šifalda z ODS. Intervenci u něho jsem udělal opakovaně a vždy mě odbyl konstatováním, že za soudruha Parucha a další soudruhy rudé ředitele nemají NÁHRADU. Nepomohla ani intervence u hejtmana, lidovce S. Juránka. Soudruh rudý ředitel Ivan Paruch řediteloval od listopadu více než 20 let a dokonce přesluhoval než odešel na „zasloužený“ odpočinek do důchodu. Zřejmě se chtěl ještě zavděčit panu Kalouskovi a Drábkovi a ukázat v praxi, že i v tak náročném povolání jako je učitelské lze pracovat déle než do 60 let věku.

Nesmíme ale v žádném případě zapomenout jak dopadla částečná privatizace škol. Vyšší úroveň se nedostavila. Přišel byznys s tituly a vysvědčeními. Závěrem lapidárně řečeno: sklízíme co naše „pravice“ po listopadu zasela. Je to ovoce zmatených reforem školství ode zdi ke zdi, demonstrace studentů proti těžkým maturitním zkouškám atd. Mám z doby totality dvě maturity a nikdo nám nic neodpouštěl. Když si odmyslíme ten ideologický balast bylo snahou poctivých kantorů naučit a maturita bylo osvědčení, že něco znáte. Dnes chtějí maturitu bez znalostí jenom jako znak, že jste školu absolvovali. A tak získali někteří na soukromých školách i tituly za 3 měsíce. Navíc mám takové podezření, že to co se odehrává v jižních Čechách není politicky korektní. Ideologický balast nám soudružka, o kterou se vede spor do školství již nevrátí. Pokud by chtěla vrátit do školství znovu náročnost na výuku a kvalitu znalostí absolventů, tak ať klidně do funkce nastoupí.

Nelze se na minulost dívat pokřivenou optikou antikomunistického fundamentalistického fanatika. Chybí kvalifikovaná obsáhlá analýza minulosti. To je cesta k návratu kvality ve školství.

Zbyšek Dřevojan, bývalý politický vězeň Znojmo.